Lidé musí dělat to, co se od nich vyžaduje a musí říkat a myslet jen to, co je dovoleno a schváleno. V takové společnosti jsou jakékoliv pochybnosti a odlišnosti chování podezřelé a musí následovat tvrdý trest. Přesto mrtvé dítě číslo 44 vzbudí u některých lidí nežádoucí podezření, že bylo zavražděno. Pochybnosti mají rodiče mrtvého dítě a také rodinný přítel, důstojník MGB Leo Demilov. Nalézt vraha v zemi, kde se oficiálně nevraždí, není vůbec jednoduché. Až dosud byl Leo loajální důstojník a své nadřízené spolehlivě poslouchal. O příkazech nepochyboval a dokázal všechny nepřátele státního systému tvrdě zpacifikovat . Je naučený plnit rozkazy. Jenže tento případ je něco jiného a jakákoliv snaha pátrat po vrahovi vyvolá odpor nadřízených a s tím se strhne lavina dalších nepříjemností. Atmosféra strachu, podezírání a donášení zasáhne Lea a především jeho ženu Raisu. Oba mají důvody, proč se musí bát o svůj život a řešit nebezpečné situace. Nalézt tajemného vraha je stejně těžké, jako se vyhnout zájmu zákeřného Vasilije Nikitina, spolupracovníka z MGB.
Když v roce 2008 vydal anglický spisovatel Tom Rob Smith svůj román Child 44 netušil, že příběh Lva Děmidova zaujme čtenáře v mnoha zemích a neujde ani hledáčku filmařů. Román byl volně inspirován událostmi případu skutečného sériového vraha Andreje Čikatila. Románový příběh však nemá jen linii vyšetřování detektivní zápletky, ale soustředí se především na život hlavního hrdiny a jeho ženy. Scénárista Richard Price napsal na námět knihy filmový scénář, který zvýraznil především temné období stalinského režimu a jeho dopad na vztahy mezi lidmi i tragické lidské osudy.
Dvě linie příběhu se proplétají a vzájemně na sebe navazují. Neustálé napětí a strach přechází postupně i na hlavního hrdinu, který má odvahu riskovat a začíná jednat samostatně. Do 137 minut filmového času se vtěsnaly rozhodující momenty života hlavního hrdiny, které v rozvinuté formě zaplnily 379 stran v knižní verzi. V knize je věnován větší prostor pro popis situací, detailů a také úvodní části věnované dětství hlavního hrdiny. Spisovatel Tom Rob Smith napsal knihu čtivě a současně drží čtenáře v napětí. Není divu, že se filmaři nechali zlákat k filmové verzi. Problém je, že román plný napínavých scén a popisovaných situací nešlo vtěsnat do optimálního filmového času a současně udržet pozornost diváka i dějovou návaznost. Přes všechnu snahu režiséra Daniela Espinosy, mistra střihu Dylana Tichenora (Třicet minut po půlnoci, Zkrocená hora) i hercům stěžejních rolí, se to nepodařilo. Pro zobrazení období dětství, válečné scény, vrchol i pád kariéry Lea, včetně problémů s vyšetřováním vražd, se nepodařilo zajistit dostatečný čas a logické propojení některých scén. Film však má jednotný vizuální styl, pochmurnou atmosféru a celkové vyznění koresponduje s knižní předlohou. Napětí a dynamiku podpořilo většinou ruční snímání kamerou, se kterou pracoval zkušený kameraman Philippa Rousselota(Lid versus Larry Flynt, Sherlock Holmes).
Z hereckých výkonů se mi líbila Noomi Rapace, která působí po většinu času jako zakřiknutá a vystrašená osoba, ale v rozhodujících chvílích bojuje o život. Její Raisa nese v sobě trvalou obavu z okolních lidí i vědomí toho, co dělá její muž jako důstojník MGB. Jak se mění Leo, tak se změní i jejich vzájemný vztah a v závěru filmu už jednají oba manželé společně. Film však nenabízí žádné cituplné výjevy a romantickou lásku. Tvrdá životní realita se odráží i ve vzájemném vztahu obou manželů. Hlavní postavu Lea hraje Tom Hardy, který se emočně nijak neangažuje. Většina situací je akčního charakterů a odměřená tvář má udělat hrdinu nečitelného a jeho chování se tak obtížně odhaduje. Jen ve scéně ve společnosti, kdy si Leo připomíná chvíle seznámení se svou ženou, je cítit uvolněnou spokojenost s osudem. Civilnost projevu se jen lehce projevuje při rozhovoru s lidmi, které považuje za přátele a skutečně jim věří.
Pěknou roli generála Mikaila Nesterova si zahrál Gary Oldman. Ten ponechává postavě potřebný respekt a snahu zachovat se podle ustálených pravidel při vyšetřování zatčených osob. Přesto prokáže schopnost pracovat důsledně a s trpělivostí.
Hnusného a zákeřného Vasilije, postavu plnou závisti, krutosti a kariéristu bez skrupulí vykouzlil s docela příjemnou tváří Joel Kinnaman. Nechal postavě civilní výraz a jeho krutost se projevuje náhle a nečekaně. Na první pohled nevypadá nebezpečně, ale dokáže dobře deptat hlasem i snahou ovládat lidi.
Zajímavostí filmu je, že se natáčel v lokacích z České republiky a v rolích vedlejších postav si zahráli naši herci i statisté.
Film může vzbudit různé emoce, protože vykresluje období vlády Stalina a příběh i chování lidí mohou vypadat jako nepřiměřené a zkreslené. Ale je to jen filmový obraz, která odráží představy a nadsázku tvůrců. Přesto mi některé situace a dialogy připadaly nějak povědomé a diskutovat o podobnosti s realitou bych opravdu nechtěla. Film doporučuji a neškodí potom přečíst ještě knihu. Může být i naopak.
Hodnocení: 60 %
