Do kin míří temná sídlištní komedie Národní třída

Národní tří­da se dostá­vá do kin sko­ro přes­ně 30 let poté, co hrdi­na stej­no­jmen­né Rudišovy kni­hy v lis­to­pa­du 89 sta­nul na praž­ské Národní tří­dě

Hynek Čermák a Jan Cina ve fil­mu Národní tří­da

Nejpřekládanější kni­ha Jaroslava Rudiše, kte­rá zazna­me­na­la vel­ký ohlas hlav­ně v Německu a v Česku a před pěti lety byla nomi­no­vá­na na Magnesii Literu, vstou­pí do kin jako celo­ve­čer­ní film Národní tří­da už 26. září. Scénář napsal Rudiš spo­leč­ně s reži­sé­rem sním­ku Štěpánem Altrichterem. Film v titul­ní roli s Hynkem Čermákem kom­bi­nu­je dra­ma­tic­ký pří­běh s čer­ným humo­rem.

 

Hlavní hrdi­na Vandam, chlá­pek z pane­lá­ko­vé­ho síd­liš­tě, žije sám v bytě na okra­ji Prahy a kaž­dý den doma cvi­čí, aby byl v kon­di­ci. Večer cho­dí se svý­mi kum­pá­ny na jed­no. Vandam se sna­ží udě­lat dojem na Lucku, kte­rá v síd­lišt­ní hos­po­dě točí pivo. Kromě toho, že se rád por­ve, je zna­lec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k záni­ku, že se schy­lu­je k vel­ké bitvě. A tak posi­lu­je, aby byl na tu posled­ní roz­ho­du­jí­cí bitvu nachys­ta­ný. A také k tomu vycho­vá­vá Psycha, mla­dé­ho klu­ka, se kte­rým natí­rá stře­chy pane­lo­vých domů. Kumpáni z hos­po­dy Vandamovi pře­zdí­va­jí „národ­ní hrdi­na“. Prý dal teh­dy v lis­to­pa­du 89 na Národní tří­dě jed­nou ranou ději­ny do pohy­bu.

„Vandam, hlav­ní hrdi­na Národní tří­dy, má rov­nou něko­lik vlast­nos­tí až nad­mí­ru typic­kých pro dneš­ní dobu. Vedle jeho život­ní frustra­ce, kte­rá spo­čí­vá v tom, že nezvlá­dl adap­ta­ci na nový spo­le­čen­ský sys­tém, je tu i nar­cis­mus, asi hlav­ní psy­chic­ká cho­ro­ba naší doby. A přes to, a mož­ná i kvů­li tomu, je to sym­paťák, kte­rý má dob­ré srd­ce a v tom, co cítí a dělá, má asi tak stej­ně prav­du jako vy a já,“ říká o Vandamovi reži­sér Štěpán Altrichter.

Podle tvůr­ců je mís­ty syro­vý pří­běh tako­vou tem­nou síd­lišt­ní kome­dií, v níž dostal opro­ti kni­ze o něco více pro­sto­ru humor, ale i vztah mezi hlav­ním hrdi­nou a ser­vír­kou ze síd­lišt­ní hos­po­dy. Štěpán Altrichter obsa­dil do role Lucky, ke kte­ré to hlav­ní­ho hrdi­nu Vandama táh­ne, hereč­ku Kateřinu Janečkovou. „Naše cas­tingo­vá reži­sér­ka se kouk­la tro­chu mimo to, co se toči­lo posled­ní roky. A pak při­jde­te na tak vyni­ka­jí­cí hereč­ku, jakou je Kateřina Janečková. Až nám bylo pak líto, že v tom fil­mu nehra­je ješ­tě vět­ší roli. Je v něm fakt skvě­lá, i když jsem se jí to sna­žil kazit, kde to jen šlo. Díky, Káčo,“ řekl reži­sér Štěpán Altrichter.

Rudiše inspi­ro­val pro napsá­ní kni­hy kama­rád, kte­rý cho­dil do hos­po­dy jmé­nem Severka. „Kolem jed­né Severky jsem taky v Brně pořád cho­dil, dva roky jsem tam ten­krát byd­lel a ten pří­běh tam taky napsal. Když pak v roce 2013 vyšla kni­ha, hod­ně lidí se mi ozva­lo, že i u nich je Severka, a ať tam při­je­du, že tam potkám jak Vandama, tak Lucku nebo Vandamova kámo­še Mrazáka. A jed­na Severka je i v Mostě. Ten seri­ál je skvě­lý a mys­lím, že Vandam by si s jeho hrdi­ny u piva dob­ře rozu­měl,“ říká o hos­po­dě z Národní tří­dy Jaroslav Rudiš.

Rudiš i Altrichter jsou sil­ně spja­ti i s hud­bou k fil­mu. „Při psa­ní kni­hy mě vel­mi inspi­ro­va­la píseň Vlci u dve­ří. Ten tem­ný, bez­vý­chod­ný síd­lišt­ní text k ní napsal bás­ník Jan Těsnohlídek, kte­ré­ho mám taky vel­mi rád. A já z něj citu­ju v úvo­du kni­hy. Je tak skvě­lé, že pís­nič­ka Umakartu Vlci u dve­ří teď zní na úpl­ném kon­ci fil­mu Národní tří­da, hez­ky se tím ten oblouk uza­ví­rá,“ říká Rudiš roky spo­lu­pra­cu­jí­cí s Umakartem. Ve fil­mu je sly­šet i něko­lik ame­ric­kých ori­gi­ná­lů tzv. black music z šede­sá­tých let, jinak reži­sér Štěpán Altrichter spo­lu­pra­co­val s oce­ňo­va­ný­mi hudeb­ní­ky – skla­da­te­lem, kyta­ris­tou a hudeb­ním pro­du­cen­tem Reentkem Dirksem a skla­da­te­lem a kla­ví­ris­tou Clemensem Poetzschem z Německa. Ze zahra­ni­čí je také rumun­ský kame­ra­man Cristian Pirjol, s nímž Altrichter spo­lu­pra­cu­je už pat­náct let. Pirjol nato­čil i Altrichterův mezi­ná­rod­ně úspěš­ný debut Schmitke oce­ně­ný i Cenou čes­ké fil­mo­vé kri­ti­ky pro objev roku.

Film Národní tří­da se dostá­vá do kin sko­ro přes­ně 30 let poté, co hrdi­na stej­no­jmen­né kni­hy v lis­to­pa­du 89 sta­nul na praž­ské Národní tří­dě. „Jsem šťast­ný, že jsem rok 1989 mohl zažít, byl to neu­vě­ři­tel­ný rock’n’roll. Vandam je mož­ná z vývo­je spo­leč­nos­ti tro­chu frustro­va­ný, sedí v hos­po­dě a nadá­vá, jako spous­ta z nás. Ale i on se nako­nec zved­ne a zku­sí s tím něco dělat. I když po svém. Přes všech­ny pro­blémy si mys­lím, že se nám tu žije a dýchá dob­ře a že prav­da a lás­ka nejsou spros­tá slo­va a že vždyc­ky zví­tě­zí nad lží a nená­vis­tí,“ říká Jaroslav Rudiš. Tehdy osmi­le­tý reži­sér Štěpán Altrichter byl v lis­to­pa­du 1989 také demon­stro­vat. „Co jsem ten­krát dělal, vím napros­to přes­ně. Natočil jsem o tom kraťas Did Michael Knight End the Cold War?. Mám naro­ze­ni­ny 21. 11., a tak jsem si od mamin­ky přál, abychom už před tím šli na Václavák. Takže jsme tam byli, bylo mi 8 a já řval „Komárek na Hrad“ a hrál si tam na Knight Ridera. Bylo to skvě­lé,“ říká Altrichter.

V Národní tří­dě dále hra­jí Jan Cina, Václav Neužil, Jiří Langmajer, Jiří Šoch, Martin Sobotka, Erika Stárková, Lubor Šplíchal, Andrej Polák nebo Martin Siničák. Snímek se natá­čel v čes­ké met­ro­po­li, pře­de­vším na praž­ských síd­liš­tích Opatov a Háje a také v cen­t­ru Prahy na Národní tří­dě.

Film vzni­kl v česko-německé kopro­duk­ci. Hlavními pro­du­cen­ty jsou Pavel Strnad a Petr Oukropec z Negativu, kopro­du­cen­ty Česká tele­vi­ze (kre­a­tiv­ní pro­du­cent Michal Reitler), němec­ká spo­leč­nost 42film a němec­ká tele­viz­ní sta­ni­ce ZDF. Film vzni­kl za pod­po­ry Státního fon­du kine­ma­to­gra­fie, němec­ké­ho Mitteldeutsche Medienförderung a evrop­ské­ho fon­du Eurimages. Distributorem je spo­leč­nost Falcon.

---