Don’t Move (2024)

Važ si své­ho živo­ta! Nikdy totiž nevíš, kdy ti ho bude chtít někdo vzít…

Iris po tra­gic­ké smr­ti její syna trpí depre­se­mi a začí­ná uva­žo­vat o sebe­vraž­dě. Vydává se pro­to do národ­ní­ho par­ku, kde má její syn pro­vi­zor­ní památ­ník a hod­lá sko­čit z úte­su. V tu chví­li se však na mís­tě obje­ví nezná­mý muž, kte­rý jí vyru­ší. Představí se jako Richard, začne vyklá­dat o svém těž­kém osu­du a sebe­vraž­du jí roz­mlu­ví. Když se však vra­cí k jejich autům, najed­nou Iris omrá­čí para­ly­zé­rem, svá­že, posa­dí do své­ho auta a vpích­ne jí para­ly­zu­jí­cí lát­ku. Iris se však poda­ří uvol­nit, napad­nout Richarda a po nára­zu auta do stro­mu utéct do lesa. Postupně však pře­stá­vá mít nad svým tělem kon­t­ro­lu a v patách má bez­cit­né­ho psychopata/vraha, kte­rý si nemů­že dovo­lit, aby mu utek­la…

Český název: Nehýbej se

Režie: Brian Netto, Adam Schindler

Rok výro­by: 2024

Délka: 92 min

Země: USA

 

Hrají:

Kelsey Asbille...(Iris)

Finn Wittrock...(Richard)

Moray Treadwell...(Bill)

...a dal­ší

Další kou­sek z dis­tri­buce Netflixu, kte­rý však na roz­díl od mno­ha ostat­ních sto­jí ale­spoň za tro­chu pozor­nos­ti. Nejen kvů­li tomu, že se na jeho pro­duk­ci podí­lel nejen Sam Raimi, ale jed­ním z mno­ha výkon­ných pro­du­cen­tů byl i náš Petr Jákl. Navíc ten­to les­ní thriller se zou­fa­lým bojem o pře­ži­tí, nabí­zí i vcel­ku sne­si­tel­nou atmo­sfé­ru, něko­lik doce­la zají­ma­vých momen­tů (pasá­ží) a jakž­takž sluš­né herec­ké výko­ny nejen ústřed­ní dvo­ji­ce. Ono se totiž v tom­to pří­bě­hu moc postav neob­je­ví, ale i ty ved­lej­ší si neved­ly vůbec špat­ně.

 

A to bylo jen dob­ře, pro­to­že kra­ji­na kde se natá­če­lo, byla sice pěk­ná, ale dost času zabe­re vzá­jem­ná kon­ver­za­ce mezi Iris a Richardem, no a po nára­zu do stro­mu už sle­du­je jen zou­fa­lý úprk poma­lu „tuh­nou­cí“ ženy, kte­ré pře­stá­va­jí slou­žit kon­če­ti­ny, pře­stá­vá mlu­vit a nako­nec jen sem tam škub­ne prs­tem či mrk­ne okem. S nut­nou dáv­kou štěs­tí se jí však daří stá­le uni­kat, což u něko­ho může vyvo­lat posměš­ný úškle­bek ve tvá­ři. Padouch je jí stá­le v patách, ale do ces­ty se mu posta­ví prá­vě něko­lik postav (sta­řík Ben, poli­cis­ta), kte­ří mu to tro­chu zne­pří­jem­ní. Jeho cho­vá­ní však bylo mís­ty nelo­gic­ké, pro­to­že měl hned něko­lik mož­nos­tí se ženy zba­vit. On si však s ní chtěl ješ­tě pohrát a natáh­nout tro­chu čas.

 

Právě díky tomu, dosta­la atmo­sfé­ra i něko­lik impul­sů /záchvěvů + tro­cha té brutality/násilí, aby se divák neza­čal nudit. Ono totiž něko­lik minut sle­do­vat jen mrka­jí­cí žen­skou a popo­jíž­dě­ní z mís­ta na mís­to, jo to není žád­né ter­no. Samotný závěr už byl spí­še z říše fan­tasma­go­rie tvůr­ců a reál­nost dosta­la tro­chu na frak (chtěl bych vidět, jak člo­věk se svá­za­ný­ma ruka­ma, doká­že dopla­vat na břeh z pro­střed­ku jeze­ra). Ale tak mělo to v sobě i jis­té posel­ství, že život má člo­věk jen jeden a byla by ško­da ho zaho­dit. No a Iris dosta­la pořád­nou lek­ci, aby si toho své­ho váži­la a muse­la o něj bojo­vat. Na lep­ší jak prů­měr­né ohod­no­ce­ní to však nevi­dím. 

Hodnocení:

50%

---