Dopisy z Iwo Jimy - japonská verze Vlajek našich otců

Máte rádi váleč­nou téma­ti­ku a k tomu ješ­tě je váš oblí­be­ný reži­sér Clint Eastwood ? Pokud ano, mám pro vás veli­ce pří­jem­nou povin­nost. Pojďme si spo­leč­ně říci o tom, jak ten­to sní­mek napl­nil oče­ká­vá­ní divá­ků. Trochu vám napo­vím, Dopisy zís­ka­li mno­ho fil­mo­vých oce­ně­ní…
Válečná téma­ti­ka ve fil­mo­vém prů­mys­lu je mým veli­ce oblí­be­ným „pokr­mem“. Když jsem zjis­til, že Clint Eastwood se bude mimo­cho­dem pouš­tět i do váleč­né­ho fil­mu, kte­rý bude vyprá­vět o Japonských vojen­ských jed­not­kách na ost­ro­vě Iwo Jima, roz­hod­ně jsem byl napja­tý jak to všec­ko dopad­ne. Proto jsem oka­mži­tě zbyst­řil, když jsem zjis­til že ten­to titul si míří do svě­to­vých kin. Netrpěli jsem oče­ká­val až mi při­jde na mail pozván­ka a jed­no­ho krás­né­ho dne jsem se koneč­ně dočkal. Tak jsem se oka­mži­tě vydal na ces­tu do kina. Co na to říci, zkrát­ka to byla ta pra­vá síla vál­ky!

Už zde bylo mno­ho titu­lů kte­ré se zabý­va­li téma­ti­kou 2.světové vál­ky, ale časy se zača­li poma­lu měnit. Od dob vojí­na Ryana už něja­ká ta doba uply­nu­la, a ten­to žánr se poma­lu začal pro­pa­dat do ste­re­o­ty­pu. Všude byla vyob­ra­ze­na Americká voj­ska a jejich nej­slav­něj­ší bitvy. Ne, že by to bylo špat­ně, ale poma­lu se divá­kům zača­la nabí­zet otáz­ka „S kým vlast­ně bojo­va­li?“ Nikdo nevě­děl o jejich nepřá­te­lích téměř nic, až dodnes! Clint Eastwood při­šel s napros­to geni­ál­ním a pře­lo­mo­vým nápa­dem!

V jed­no­du­chos­ti je geni­ál­nost, tím se nej­spí­še řídil i náš reži­sér. Ten „pou­ze“ svou pozor­nost pře­su­nul na vojá­ky Japonského císař­ství a nut­no uznat že to fun­gu­je bra­vur­ně! Jejich myš­le­ní se zabý­vá napros­to odliš­ný­mi pri­o­ri­ta­mi. Zatím co vojá­ci boju­jí­cí pod vlaj­kou USA s myš­len­kou „niko­ho tu nene­chá­me“, Japonci už jsou dáv­no smí­ře­ni s tím že se domů nevrá­tí. A v tom je prá­vě to kouz­lo celé­ho umu, na plát­ně se totiž vyno­ří zce­la jiná psy­chi­ka člo­vě­ka.

Jejich ide­o­lo­gie je napros­to fana­tic­ká, ale přes­to pocho­pí­te proč to děla­jí. Za jejich činy může pou­ze režim kte­rý je ovlá­dá a mís­to kde se naro­di­li. Za těch­to okol­nos­tí se z nich stá­va­jí vraž­dí­cí stro­je. Naprosto bez pro­blém budou bodat bajo­ne­tem do Američana, dokud neze­mře. Když neu­spě­jí, jedi­né co chtě­jí je čest­ná smrt. Proto se bez dáv­ky rozu­mu vrh­nou pod kulo­me­ty spo­je­nec­kých vojsk. Pokud náho­dou pře­ži­jí i toto, odjis­tí gra­ná­ty, při­tisk­nou k hru­di a je konec. Jejich duše je vol­ná.

Je veli­ce zají­ma­vé, že až na pár zábě­ru se ve fil­mu neob­je­ví žád­ný dia­log Amerických vojá­ků. Celá sto­páž je vyhra­ze­na pou­ze Japonským „hrdi­nům“, kte­ří boju­jí pou­ze a jen za bez­pe­čí své rodi­ny.

Vše je to zaba­le­no do napros­to úchvat­né­ho audio-vizuálního zpra­co­vá­ní. Kamera je nád­her­ně roz­kle­pa­ná a výbuchy zně­jí nad­mí­ru rea­lis­tic­ky. Dále bych chtěl pochvá­lit hudeb­ní pod­bar­ve­ní sním­ku, to dotvá­ře­lo již tak výteč­nou atmo­sfé­ru. Výbuchy vás ohro­mí svo­ji silou a cha­rak­te­ry údaj­ných „nepřá­tel“ vás zajis­té osl­ní. O tom mají také fil­my správ­ně být, vál­ky je spous­ty ale myš­le­nek uvnitř ní?

O emo­cích či audio-vizuálním zpra­co­vá­ní jsem si toho řek­li více než dost, kde se ale děj ode­hrá­vá? Jak už napo­ví­dá název, film pojed­ná­vá o vojen­ském stře­tu dvou kul­tur (ame­ric­ká a japon­ská armá­da) před jedena­še­de­sá­ti lety na ost­ro­vě Iwo Jima. O ten se ved­ly veli­ce ukrut­né boje, kte­ré trva­li celých čty­ři­cet dní. Japonské voj­sko bylo nej­pr­ve v nevý­ho­dě, ale gene­rál Tadamichi Kuribayashi ten­to stav obrá­til. On totiž Američany „stu­do­val“ v jejich vlast­ní zemi. Rozhodl se tedy pro jes­ky­ní tune­ly a tato vol­ba byla více než dob­rá. Ovšem boje i přes tuto sku­teč­nost neby­ly zda­le­ka roz­hod­nu­ty…

Myslím že něja­ké dal­ší komen­tá­ře nejsou tře­ba, ten­to film mě jed­no­du­še chyt­nul a až do kon­ce nepus­til. Může za to vyni­ka­jí­cí nápad, a bra­vur­ní zpra­co­vá­ní. Jasným důka­zem kva­lit je ten fakt, že film pro­du­ko­val i sám Steven Spielberg.

Verdikt: Pod tak­tov­kou Clinta Eastwooda vznik­lo oje­di­ně­lé dílo, kte­ré nemá v tom­to žán­ru váž­nou kon­ku­ren­ci. Kdo má rád vál­ku (samo­zřej­mě tu fil­mo­vou), je to pro něj jed­no­znač­ně povin­nost. Podle mého názo­ru jeden z nej­lep­ších váleč­ných fil­mů od dob Zachraňte vojí­na Ryana.

Hodnocení: 5/5

---

Foto: Warner Bros. Pictures

---

---