Autorem článku je Daniel Palička
Scénář: Geoffrey Thorne, Ryan Cady, Ernie Altbacker, Josie Campbell, Robert Venditti
Kresba: Tom Raney, Sami Basri, Clayton Henry, Andie Tong, Dexter Soy
Po “Future State: Justice League” jsem se vrhnul na čtení další minisérie z iniciativy Future State. Vzhledem k tomu, že patřím mezi obří fanoušky barevného lanternovského spektra, a zároveň miluji Green Lantern Corps, jsem nemohl “Future State: Green Lantern” jen tak minout. Jde o komiks, který je v mnoha ohledech specifický. Zaprvé, není zaměřený čistě na jednoho konkrétního Lanterna, nýbrž na několik různých. Tím se dostáváme k druhé zásadní informaci: kromě hlavního příběhu v komiksu rovněž najdeme čtyři bonusové povídky, kdy každou má na starosti jiný kreativní tým. Na papíře zní tato myšlenka úžasně, nemyslíte? Pojďme se schválně podívat na výsledek.
Jako první se vrháme na hlavní část minisérie, kterou je “Last Lanterns” od kreativního týmu ve složení scénárista Geoffrey Thorne a kreslíř Tom Raney. Podíváme se v něm do daleké budoucnosti, ve které John Stewart musí coby vůdce elitního týmu mimozemských válečníků bránit planetu Khunds. Nebude to mít moc jednoduché, jelikož se proti němu postaví brutální rasa Khundů, která vede obrovské povstání proti planetě Shaar. Stewart to však nebude mít úplně jednoduché, jelikož přišel o svůj zářivý zelený prsten. A jako by to nestačilo, hlavní Napájecí baterie (v originále Power Battery), patřící celému sboru Green Lanternů k dobíjení energie, není z neznámého důvodu funkční, a tak je nucen se spolehnout především na své bojové zkušenosti.
Osobně bych neoznačil “Last Lanterns” za nic kdovíjak převratného. Na jednu stranu oceňuji styl psaní, kdy se Thorne snaží vyprávět akčně, svižné a bez jakéhokoliv zbytečného balastu. Klade důraz především na prezentování nelehkého vesmírného konfliktu a odlišnost různých mimozemských ras, což podle mě bylo rozhodnutí ku prospěchu věcí. Nicméně, to nemění nic na tom, že vyprávění se nese v duchu velkolepých akčních sekvencí a pompézních bitev, doprovázených scénámi z raketoplánu a z různých dalších lokalit. V tomto směru příběh drhne, protože navzdory příjemnému tempu, které samotné zápletce ve výsledku dost prospělo, jsem se nemohl zbavit dojmu, že čtu další generické sci-fi, kde jsem něco podobného viděl snad tisíckrát, ovšem zpracované mnohem lépe a působivěji. O pofidérních záporácích, nevýrazných hlavních protagonistech, hravé, ač místy nemastné neslané kresby Toma Raneyho a klišoidním závěru se raději ani nerozepisuji. Mám-li to krátce shrnout, příběh se četl dobře, ale díky velké řadě neduhů a několika vadám na kráse jsem dostal sice příjemný, ovšem ve výsledku dost podprůměrný a ničím vyčnívající komiks. Škoda, z tématu šlo rozhodně vytěžit více.
Nyní se můžeme přesunout ke zbytku. Jako první se musím pozastavit u povídky “The Taking of Sector 0123”, jež mě mile překvapila. Abychom se nechápali, nejde o žádné mistrovské dílo, ovšem práce s hlavní hrdinkou a její vývoj se mi šíleně líbil. Ačkoliv Jessica Cruz, se kterou jsem se naplno seznámil již v minulosti díky sérii “Green Lanterns” od Sama Humphriese, nepatří mezi mé nejoblíbenější členy Green Lantern Corps, pořád ji považuji za relativně snesitelnou postavu. V povídce, kterou si na starost vzali scénárista Ryan Cady a kreslíř Sami Basri, jsem si ji však oblíbil. Možná za to může zápletka držící pěkně pohromadě, scénář, v němž se nešetří jedním zajímavým momentem za druhým, a vcelku milým výtvarným stylem. Co musím obzvlášť vypíchnout, je využití Yellow Lanternů, kteří si mě dokázali získat již od prvních několika stránek, kdy se naplno projevili v akci, a výborný konec, jenž výsledný dojem ze čtení ještě povyšuje o několik úrovní výš. Jen je škoda, že se pravděpodobně nedočkáme pokračování, jelikož takové zakončení, jaké mi bylo naservírováno, jsem vůbec nečekal. Hned bych si přečetl další díl!
“Dead Space” je ovšem mnohem lepší. Hlavní hrdinka, jednoduše označená jako Teen Lantern, je vyslána na svou první oficiální misi. Je přemístěna do Prázdnoty (temné místo, jež je v angličtině pojmenované Void), kde musí přežívat v nehostinných podmínkách. Jediný předmět, na který se může spolehnout, je její vlastní prstýnek, s nímž si může v jakékoliv situaci povídat. Pro mě jde asi o největší překvapení celé minisérie. Zpočátku nevinná, vcelku rozjuchaná zápletka se v druhé polovině změní o sto osmdesát stupňů a najednou nabírá úplně jiný dech. Některé pochmurné momenty mě vskutku překvapily, což myslím jen v dobrém smyslu slova. Nic nepůsobí nuceně. Atmosféra je potemnělá, díky čemuž můžete lépe soucítit s nejistotou a trýzní hlavní hrdinky, a to až tak, že mladé dívenky vám bude při pohledu na některé panely líto. Pointa je pak pravou třešničkou na dortu, která perfektně završuje smutný příběh o temnotě, naději a odloučení od ostatních. Dle mého názoru se jedná o nejlepší povídku, jakou jsem v rámci minisérie četl. Smekám před Josie Campbell, protože napsat takhle krátký, leč silný a úderný komiks, ještě ke všemu s lanternovskou tématikou, umí jen málokdo. Dávám velký palec nahoru!
A míříme do finále se závěrečným počinem “Recon”, v němž nám Robert Venditti, ostřílený matador, jenž má se psaním Green Lanternů obrovské zkušenosti, naplno dokazuje, jak bravurně se dá odvyprávět výprava po vesmíru v malém vesmírném plavidle jen pomocí sledu výborně nakreslených a skvěle načasovaných akčních scén, které nejenom že jsou dynamické, ale zároveň ohromující. Doslova! Venditti se s výběrem Dextera Soye na post kreslíře prostě netrefil vedle. Po vypravěčské stránce jde o svižný akčňák, který funguje perfektně. Možná jenom konec by mohl být o něco lepší.
