Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Pavel byl hodně rád, že měl na očích letecké brýle, protože vítr okolo něj a Dustyho byl velmi silný. Seděli spolu v křiklavě červeném dvojplošníku, když tu Pavel zavolal na svého psa Dustyho, aby se pevně držel, protože dvojplošník prudce stočil na jednu stranu. Dokonce viděli jejich dům, kde jim na zahradě mávali rodiče a Pavlova malá sestra. Dusty však po nějaké té chvíli začal štěkat, jelikož se mu asi něco nelíbilo. Pavel kolem sebe máchal rukama, až se probral a uvědomil si, že je doma v posteli a tohle všechno se mu jenom zdálo. Avšak psí štěkot neustával - něco se dělo.
Dusty se přihnal k Pavlovi a tahal ho za nohavici. Chtěl mu tím něco naznačit a vzápětí se hnal zase k domovním dveřím. Pavel se postavil a bylo mu jasné, že nejsou doma, ale u sousedky, paní Košťátkové, která Pavla a jeho sestru Šarlotku hlídala, poněvadž rodiče šli na koncert do Berlína. Dusty škrábala na dveře a chtěl za každou cenu ven. Pavel si nejdřív myslel, že se nutně potřebuje vyvenčit, ale to byla chyba lávky. Otevřel dveře a Dusty se kolem něj prohnal rychlostí blesku. Jedním skokem přeskočil zahradní branku, byl na ulici a pak zmizel ve tmě.
Pavel na něj volal, ale marně - Dusty se nevracel. Za pouhých pět minut stáli před domem, kde Pavel a Šarlotka bydleli, s paní Košťátkovou. Spěchali tak, že jejich oděv nebyl úplně vhodný na běžné nošení. Paní Košťátková nakázala Pavlovi, aby se držel za ní. Ten sice viděl, že dům je prázdný, avšak měl velmi nepříjemný pocit, že se něco děje. Paní Košťátková uviděla, že mají rozbité záchodové okénko a prohlásila, že se k nim někdo vloupal. Oba viděli, když se rozsvítilo, ještě poměrně čerstvé stopy bot. Pavla napadlo, že šli najisto, což si myslela i paní Košťátková.
Pavel celkem obdivoval její odvahu, vzhledem k tomu, že to byla bývalá učitelka. Přišli do obýváku a viděli naprostý chaos - šuplíky i skříně byly vytahány a jejich obsah rozházený všude okolo. Tím pádem bylo velmi těžké zjistit, jestli něco chybí, avšak Pavel na to přišel - tatínkův fotoaparát. Zjistili, že jinak veškerá elektronika zůstala na svém místě. Usoudili, že je to kvůli Dustymu, který je vyrušil a oni nestihli ukrást nic dalšího. Paní Košťátková jen procedila, že je škoda, že nikoho z nich nechytil. V tu chvíli si Pavel uvědomil, že je Dusty stále pryč a není po něm ani stopa.
Napadaly ho katastrofické scénáře a chtěl Dustyho jít okamžitě hledat. Sousedka mu to okamžitě odmítla s tím, že je nemožné, aby v noci někde běhal sám. Pavel chtěl odporovat, avšak nebylo mu to nic platné. Bývalá rázná učitelka zavelela, že počkají na policii. Navíc kontrovala tím, že Dusty není hloupý a určitě se brzy objeví. Vytáhla mobil a zavolala na policii. Ještě jim mezi řečí řekla, že kdyby cestou k nim viděli černobílého psa, tak aby ho vzali rovnou k nim. Pavel rozmýšlel, co bude dál, ale i na to měla odpověď - budou čekat. Paní Košťátková se v tu ránu plácla do hlavy - zapomněli na Šarlotu.
Opět další vynikající kniha, kde hrají hlavní prim zvířata, konkrétně pejsek. Je to kniha ze série, krásná fotka na obálce, takže celkově doporučuju všem milovníkům zvířat - nejenom psů. Má 208 stran.
Knihu můžete zakoupit za 181 Kč zde.
- Autor: Jan Andersen
- Žánr: příběhy o zvířatech
- Nakladatelství: CPRESS
- Datum vydání: 11. 06. 2018
(4,91 z 5)