Zlatá pal­ma z Cannes pro naší nej­no­věj­ší akvi­zi­ci – film LÁSKA Michaela Hanekeho a dal­ší oce­ně­né fil­my, kte­ré posí­lá­me do čes­ké dis­tri­buce v nad­chá­ze­jí­cích měsí­cích.

Českou fil­mo­vou sezó­nu 2012 obo­ha­tí Film Distribution Artcam  o pět výraz­ných autor­ských fil­mů, kte­ré domi­no­va­ly na hlav­ních evrop­ských fes­ti­va­lech v Cannes, Berlíně či Rotterdamu.

CANNES 2012

Nejčerstvěji si v Cannes pro nej­vyš­ší cenu – Zlatou pal­mu došel Michael Haneke, jehož před­cho­zí titul Bílá stu­ha jsme úspěš­ně uved­li v roce 2010, za film LÁSKA. V hlav­ních rolích páru, kte­rý se musí posta­vit smr­tel­né­mu one­moc­ně­ní jed­no­ho z nich uvi­dí­me Jean-Louise Trintignanta a Emannuelle Rivu. Film je poklá­dán za Hanekeho nej­las­ka­věj­ší film a po prá­vu osl­nil v Cannes nejen poro­tu ale i novi­ná­ře, fil­mo­vé pro­fe­si­o­ná­ly a divá­ky. O prv­ním uve­de­ní fil­mu v České repub­li­ce jed­ná­me. Z nabi­té­ho sou­těž­ní­ho pro­gra­mu při­ve­ze­me i mexic­ký film reži­sé­ra Carlose Reygadase POST TENEBRAS LUX, za kte­rý zís­kal Cenu za režii. Film je oso­bi­tým odra­zem živo­ta měst­ské­ho páru a jejich dětí na mexic­kém ven­ko­vě. Nad jejich osu­dy ovšem sto­jí jaký­si uni­ver­zál­ní pří­běh o lid­ských sla­bos­tech, tou­hách a fan­ta­zi­ích, což z něj uči­ni­lo jed­no z mála sku­teč­ně vizi­o­nář­ských děl v letoš­ním nabíd­ce nej­pres­tiž­něj­ší­ho svě­to­vé­ho fes­ti­va­lu. Film bude v čes­ké pre­mi­é­ře uve­den na fes­ti­va­lu Ostrava Kamera Oko.

LETNÍ PREMIÉRY NA TUZEMSKÝCH FILMOVÝCH FESTIVALECH

Rovněž bychom rádi zve­řej­ni­li ter­mí­ny našich akvi­zic, kte­ré by se v čes­ké pre­mi­é­ře měli před­sta­vit v rám­ci pro­gra­mů let­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lů. Jako prv­ní pak do čes­kých kin vtrh­ne vyni­ka­jí­cí debut KLIP srb­ské reži­sér­ky Maji Miloš, za kte­rý letos zís­ka­la hlav­ní cenu na MFF v Rotterdamu. Radikální film chlad­no­krev­ně zachy­cu­jí­cí život dospí­va­jí­cí dív­ky v sou­čas­ném Srbsku pro­vo­ku­je nejen expli­cit­ní­mi sexu­ál­ní­mi zábě­ry, ale pře­de­vším poklá­dá otáz­ku, jak moc ovliv­ňu­jí nastu­pu­jí­cí gene­ra­ci digi­tál­ní revo­lu­ce a pro­mě­ny tra­dič­ních hod­not.

Následován bude navý­sost aktu­ál­ním fil­mem JE TO JEN VÍTR od nej­zá­ři­věj­ší hvězdy sou­čas­né­ho maďar­ské­ho fil­mu reži­sé­ra Bence Fliegaufa (Lůno) . Film oce­ně­ný Velkou cenou na letoš­ním Berlinale je inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi udá­lost­mi a zachy­cu­je jeden den ze živo­ta rom­ské rodi­ny v atmo­sfé­ře stra­chu z úto­ků neo­na­cis­tů, při kte­rých bylo zabi­to šest lidí, včet­ně žen a dětí a desít­ky dal­ších bylo zra­ně­no. Fliegauf radi­kál­ně pře­vra­cí to, jak jsme zvyklí rom­ské etni­kum ve fil­mu vídat. Plně se sou­stře­dí na vykres­le­ní napě­tí, kte­ré ve spo­leč­nos­ti vlád­ne a na fakt, že ohro­že­ní jsou všich­ni bez ohle­du na to, jest­li pra­cu­jí a nevy­vo­lá­va­jí kon­flik­ty nebo jest­li zne­u­ží­va­jí soci­ál­ní sys­tém a nechtě­jí se při­způ­so­bit. Soustředí se na pocit, kte­rý člo­věk zaží­vá, když jemu a jeho rodi­ně hro­zí nebez­pe­čí, jehož jedi­ným původ­cem je nená­vist a poklá­dá si otáz­ku, kam až jsme ochot­ní v tole­ran­ci nási­lí a roz­vi­řo­vá­ní váš­ní zajít.

Projekcí na Nové scé­ně Národního diva­dla 11. září vstou­pí do čes­kých sálů samot­ný vítěz ber­lín­ské­ho Zlatého med­vě­da CAESAR MUSÍ ZEMŘÍT brat­ří Tavianiových. Unikátně se tak pro­tne multi­žánro­vá praž­ská diva­del­ní scé­na s for­má­tem fil­mo­vé­ho doku-drama ode­hrá­va­jí­cím se v auten­tic­ké řím­ské věz­ni­ci. Film zachy­cu­je zkouš­ky a před­sta­ve­ní slav­né Shakespearovy hry Julius Caesar upro­střed jed­né z nej­tvrd­ších ital­ských věz­nic, kde Shakespearovský jazyk pro­mlu­ví skr­ze na doži­vo­tí odsou­ze­né zlo­čin­ce, vra­hy a zlo­dě­je. Síla umě­ní sou­pe­ří se sílou svě­do­mí ve fil­mu kla­si­ků ital­ské kine­ma­to­gra­fie. 

KLIP / Premiéra: 30. srp­na 2012

Režie a scénář: Maja Miloš

Originální název: Klip (festivalový anglický název: Clip)

Země: Srbsko / Rok výro­by: 2012

Stopáž: 100 min.

Ocenění: Vítěz Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu v Rotterdamu 2012

Synopse:Debutující srb­ská reži­sér­ka Maja Miloš zachy­ti­la svět dneš­ních dospí­va­jí­cích jejich oči­ma. Příběh šest­nác­ti­le­té Jasny, kte­rá se sna­ží defi­no­vat své mís­to ve svě­tě a dospět, se oci­tá na samé hra­ně toho, co o dneš­ních tee­nage­rech chce­me vědět. Jasna je bez­hla­vě zami­lo­va­ná do o něco star­ší­ho Djoleho, ale jejich vztah je spí­še než na roman­tic­kých pro­cház­kách zalo­žen na divo­kých mejda­nech plných drog, alko­ho­lu, roz­váš­ně­né­ho bal­kán­ské­ho popu, nási­lí a sexu, kte­rý si natá­če­jí na mobil­ní tele­fo­ny, ostat­ně stej­ně jako celý svůj život.

Režisérka si poklá­dá zásad­ní otáz­ku, kde je v našem pře­tech­ni­zo­va­ném svě­tě mís­to pro lás­ku a jak může vypa­dat? Zároveň však vykres­lu­je zou­fal­ství gene­ra­ce Jasniných rodi­čů, kte­ří si s sebou nesou nejen váleč­ná trau­ma­ta, ale i ztrá­tu ilu­zí o svě­tě, ve kte­rém žijí. Kontrast mezi svě­tem dospí­va­jí­cích a dospě­lých je ve fil­mu vel­mi inten­ziv­ní a reži­sér­ka ho doci­lu­je i tím, že část fil­mu necha­la nato­čit samot­né her­ce na jejich mobil­ní tele­fo­ny. Ještě více tak pod­po­ři­la skvě­lé herec­ké výko­ny vesměs šest­nác­ti­le­tých neher­ců.

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=2e_G2UX6tCQ

http://www.filmfestivalrotterdam.com/en/films/klip/

JE TO JEN VÍTR/ Premiéra: 13. září 2012 (film osob­ně uve­de reži­sér na LFŠ v Uherském Hradišti)

Režie a scé­nář: Bence Fliegauf

Originální název: Csak a szel (festivalový anglický název: Just the Wind)

Země: Maďarsko / Rok výro­by: 2012 /
Stopáž: 87 min.

Ocenění: Zvláštní cena poro­ty Stříbrný med­věd, ceny Amnesty International Film
a Peace Film (Berlín 2012)

Synopse: V roce 2008 se v Maďarsku ode­hrá­la série otřes­ných raso­vých úto­ků na míst­ní rom­skou komu­ni­tu. Vyžádala si šest mrtvých včet­ně dvou malých dětí a desít­ky zra­ně­ných. Útočníci zapa­lo­va­li domy a stří­le­li bro­kov­ni­cí na rodi­ny, kte­ré se útě­kem z hoří­cích budov sna­ži­li zachrá­nit život sobě a svým dětem. Dopadení pacha­te­lů trva­lo více než rok, soud se vle­če dodnes. Na zákla­dě této udá­los­ti nato­čil ostří­le­ný maďar­ský reži­sér Bence Fliegauf (Dealer, Lůno) film, kte­rý si z letoš­ní­ho Berlinale odne­sl dru­hou nej­vyš­ší cenu z hlav­ní sou­tě­že.

Film Je to jen vítr zachy­cu­je jeden den v živo­tě rom­ské rodi­ny kde­si na okra­ji malé­ho měs­teč­ka. Otec je za pra­cí v Kanadě. Matka má dvě zaměst­ná­ní a sta­rá se o své­ho nemoc­né­ho otce. Dcera cho­dí do ško­ly a syn se tou­lá po oko­lí. Všechny spa­lu­je napě­tí, způ­so­be­né mno­ží­cí­mi se úto­ky. Nad měs­tem padá tma a nocí se nesou podiv­né zvu­ky. Je to jen vítr?

Trailer: http://www.critic.de/film/just-the-wind-3519/trailer/

CAESAR MUSÍ ZEMŘÍT/ Premiéra: 27. září 2012 /

Speciální uve­de­ní: Nová scé­na, 11. září 2012 (líst­ky budou v před­pro­de­ji od čer­ven­ce 2012)

Režie a scé­nář: Vittorio a Paolo Tavianiové
Originální název: Cesare deve mori­re (fes­ti­va­lo­vý ang­lic­ký název: Caesar Must Die)

Země: Itálie / Rok výro­by:2012

Stopáž:76 min.

Ocenění: Hlavní cena Zlatý med­věd a Cena eku­me­nic­ké poro­ty (Berlín 2012)

Synopse: V římské věznici Rebibbia předstupuje před publikum skupina vězňů, aby zde odehrála klasickou tragédii Williama Shakespeara Julius Caesar. Aplaus publika zní jako otevírání brány, ale tito herci se po stažení opony musí vrátit do svých cel odpykat své mimořádné tresty. Bratři Tavianiové, matadoři světové kinematografie (Padre padrone, Noc svatého Vavřince), strávili šest měsíců v jedné z nejtvrdších italských věznic, aby zaznamenali, jak se několik mužů pokouší proniknout do zdánlivě vzdálených rolí a skrze ně alespoň částečně překročit stín věznice.

Film Caesar musí zemřít není pouhým filmovým záznamem divadelní inscenace. V autentickém prostředí věznice – v tmavých celách, v úzkých chodbách a mezi dobře střeženými zdmi – se díky univerzálnímu Shakespearovu jazyku prolínají dávné intriky, výhodné koalice i opravdová přátelství s životem místních vězňů, kteří si v mnoha případech zadali se samotnou italskou mafií.

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=vrEcJigDjLI

LÁSKA/ Premiéra: pod­zim 2012

Režie a scénář: Michael Haneke

Originální název: Amour (festivalový anglický název: Love)

Země: Francie, Německo, Rakousko /

Rok výro­by: 2012

Stopáž: 125 min.

Ocenění: Zlatá pal­ma v Cannes 2012.

Synopse: Manželé Georges (Jean-Louis Trintignant) a Anne (Emmanuelle Riva) jsou uči­te­lé hud­by. Jejich lás­ka a pev­né pou­to, kte­ré se pro­hlu­bo­va­ly roky spo­leč­né­ho živo­ta a váš­ní pro kla­sic­kou hud­bu je náh­le vysta­ve­no těž­ké zkouš­ce. Stáří si vybí­rá svou daň – Anne pro­dě­lá mozko­vou mrt­vi­ci a její oko­lí se musí smí­řit s její pro­mě­nou. Nic není jako dřív ani pro jejich dce­ru Evu (Isabelle Huppert). Michael Haneke se ten­to­krát ve svém nej­no­věj­ším fil­mu zamě­řil na sub­til­ní téma lás­ky zkou­še­né nevy­hnu­tel­nou fata­li­tou stár­nu­tí.

Trailer: http://www.awardsdaily.com/2012/05/cannes-trailer-michael-hanekes-amour/

POST TENEBRAS LUX / Premiéra: pod­zim 2012

Režie a scénář: Carlos Reygadas

Originální název:  

Země: Mexiko, Francie, Velká Británie/

Rok výro­by: 2012

Stopáž: 120 min.

Ocenění: Cena za režii na fes­ti­va­lu v Cannes

Synopse: Mladí man­že­lé se svý­mi dět­mi pře­síd­lí z měs­ta na ven­kov. Najímají si míst­ní řeme­sl­ní­ky na stav­bu své­ho domu snů, sna­ží se sblí­žit s lid­mi kolem sebe. Film je však pře­de­vším oso­bi­tou autor­skou vizí svě­ta, kde člo­věk čelí poku­še­ní, kde boju­je se svou tem­nou stra­nou a kde musí obhá­jit své lid­ství tvá­ří v tvář svým dětem. Film má zce­la sep­ci­fic­kou atmo­sfé­ru a je nato­čen téměř na ver­ti­kál­ní for­mát.

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=IWP9C10It5o