Grand Prix

Snem bra­tran­ců Romana (Kryštof Hádek) a Emila (Robin Ferro) je dostat se na závo­dy Formule 1. Roman vede ušmud­la­ný auto­ba­zar na okra­ji měs­ta, má tři děti a živel­nou man­žel­ku (Anna Kameníková). Emil, hor­li­vý milov­ník pořád­ku, si piplá svou auto­díl­nu v cen­t­ru a o autech ví sko­ro všech­no. Když jed­no­ho dne Emil v tele­viz­ní sou­tě­ži vyhra­je vstu­pen­ky na Velkou cenu Španělska v Barceloně, netu­ší ani jeden z nich, že jejich výlet za snem se brzy změ­ní na divo­kou jízdu napříč Evropou. Zvláště když se na ně naba­lí Štětka (Štěpán Kozub), Romanův kama­rád a míst­ní mag­net na pro­blémy....

Tvorbu reži­sé­ra a sce­náris­ty Jana Prušinovského již del­ší dobu pro­vá­zí cíle­ní na soci­ál­no, ústřed­ní bizar­ní posta­vy, kte­ré ovšem nut­ně neko­ke­tu­jí s kari­ka­tu­ra­mi a schop­nost pra­co­vat s kom­plex­ní­mi téma­ty s humo­rem. I díky seri­á­lům Okresní pře­bor, Trpaslík a MOST!, ale také fil­mo­vé­mu Poslednímu zápa­su Pepíka Hnátka či Kobrám a užov­kám se stal Prušinovský jed­ním z nej­u­zná­va­něj­ších sou­čas­ných tvůr­ců čes­ké kine­ma­to­gra­fie, po del­ší době si poté mohl rea­li­zo­vat svůj vysně­ný pro­jekt Grand Prix. Již něko­lik let nazpá­tek chtěl Prušinovský svůj námět ujmout jin­de, teh­dy mu ovšem Ivan Zachariáš scé­nář odmí­tl. Po něko­li­ka letech se ovšem pře­ci jen road movie o ces­tě na závo­dy Grand Prix v Barceloně moh­la rea­li­zo­vat, kdy ovšem bylo otáz­kou, zda Prušinovský zvlád­ne navá­zat na svá díla stej­nou kva­li­tou. A odpo­věď vlast­ně není tak jed­no­du­chá.

Starý dob­rý Prušinovský se v pod­sta­tě u Grand Prix neza­pře. Grand Prix je sice divác­ky vděč­něj­ší než­li tře­ba Prušinovského Kobry a užov­ky či loň­ské Chyby, i tak ovšem doká­zal sepsat scé­nář, kte­rý se zvlád­ne dotý­kat soci­ál­ní pro­ble­ma­ti­ky a v mno­ha momen­tech zvlád­ne dávat jed­not­li­vým dia­lo­gům sil­ný pře­sah a to i přes fakt, že se zdán­li­vě hra­je na vol­něj­ší notu. Tři hlav­ní posta­vy jsou cha­rak­te­ry na okra­ji spo­leč­nos­ti, kdy jed­no­ho z nich potá­pí pád na dno z minu­los­ti, jeden dle vše­ho trpí dušev­ní poru­chou a tře­tí má nej­blí­že k spo­di­ně spo­leč­nos­ti. Nikdo z nich před sebou zdán­li­vě nemá ide­ál­ní budouc­nost, dva z nich spo­ju­je stej­ný sen, tře­tí z nich je jen mag­ne­tem na prů­se­ry, kte­rý dva ostat­ní pro­ta­go­nis­ty tahá dolů.

Grand Prix je v tom­to ohle­du mož­ná až pří­liš roz­kro­če­né mezi čis­tým soci­ál­ním dra­ma­tem a kome­dií se soci­ál­ním pře­sa­hem, kdy se sice dá spo­leh­nout na solid­ní herec­ké výko­ny, jed­not­li­vým ústřed­ním posta­vám ovšem do vel­ké míry  mož­ná pře­ci jen chy­bí kra­pet duše. Skrze mas­kér­skou prá­ci v jis­tých momen­tech k nepo­zná­ní Tatiana Vilhelmová, zábav­ný Marek Daniel či sou­stře­dě­ný Miroslav Donutil se tak nene­cha­jí herec­ky zahan­bit, jejím posta­vám ovšem pře­ci jen v prů­bě­hu chy­bí cosi jako hloub­ka. Robin Ferro jako jeden z ústřed­ní tro­ji­ce ovšem dostá­vá dosta­tek výraz­né­ho pro­sto­ru, Kryštof Hádek též půso­bí herec­ky sebe­vě­do­mě a Štěpán Kozub opět dosta­ne před­vést svůj kome­di­ál­ní talent, kdy jen ovšem opět při­po­me­ne spí­še prů­měr­nou posta­vič­ku ze ske­če Tří tygrů.

Prušinovský ovšem přes­to sym­pa­tic­ky neje­de jen na kome­di­ál­ní jis­to­tu a v prů­bě­hu je ale­spoň schop­né u jed­no­ho z ústřed­ních anti­hr­di­nů zazna­me­nat něja­ký morál­ní vývoj. Tím se mimo jiné opět doka­zu­je Prušinovského schop­nost pra­co­vat s kom­plex­ní­mi posta­va­mi, kte­ré není jed­no­du­ché tak úpl­ně zaška­tul­ko­vat. Takový Jirka Luňák z Okresního pře­bo­ru pat­ří mezi nej­ob­lí­be­něj­ší Prušinovským vytvo­ře­né posta­vy, sám Luňákův před­sta­vi­tel Ondřej Vetchý ovšem po čase svou posta­vu ozna­čil za amo­rál­ní hova­do. I zde to poté půso­bí, že má Prušinovský k soci­ál­nu ten správ­ný cit a při­tom všem pořád nepod­ce­ňu­je audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ku, kdy i ten­to­krát dojde na něja­ké ty zají­ma­vé kame­ro­vé hrát­ky a audi­o­vi­zu­ál­ní nápa­dy. Prušinovský při­tom ani ten­to­krát nepod­ce­ňu­je bizar­ní momen­ty, neče­ka­ný vývoj udá­los­tí a pocit, že v rám­ci pro­dukč­ních pod­mí­nek zvlá­dl z fil­mu vymač­kat maxi­mum. Finále na Formuli 1 budiž jed­ním pří­kla­dem za všech­ny. Sympatický navíc zůstá­vá pořád kra­pet odta­ži­tý pří­stup k ústřed­ním hrdi­nům, kte­ré se film nesna­ží nut­ně morál­ně očiš­ťo­vat.

Ze všech Prušinovského celo­ve­čer­ních fil­mů ovšem při­tom prá­vě Grand Prix trpí dojmem, že by lépe fun­go­va­la na bázi mini­sé­rie po vzo­ru zmí­ně­né­ho Trpaslíka či MOSTU!, kdy pri­már­ně výsled­né­mu Prušinovskému 6. celo­ve­čer­ní­mu fil­mu chy­bí vět­ší hloub­ka, kdy se už ve měs­tě Cvikov zvlád­ne nasta­vit něko­lik poměr­ně zají­ma­vých moti­vů, ve výsled­ku ovšem film napl­ní zhru­ba polo­vi­nu poten­ci­á­lu. Přitom ovšem Grand Prix nikdy nepů­so­bí dra­ma­tur­gic­ky roz­pad­lým způ­so­bem  a fun­gu­je na bázi ide­ál­ní­ho road trip kome­di­ál­ní­ho dra­ma­tu, kte­ré­mu nechy­bí vyhro­ce­něj­ší momen­ty, v souč­tu ovšem při­tom všem pri­már­ně zůsta­ne úsměv na tvá­ři. Především díky fak­tu, že Prušinovský nadá­le půso­bí, že je jin­de než vět­ši­na čes­kých fil­ma­řů. V tom dob­rém slo­va smys­lu.

Jan Prušinovský se svým vysně­ným pro­jek­tem nezvlá­dl vyrov­nat svým nej­lep­ším kous­kům, nadá­le se ovšem pro­je­vu­je nejen jako šikov­ný sce­náris­ta, ale též jako tvůr­ce s ide­ál­ním citem k soci­ál­nu a těž­ce ška­tul­ko­va­ným posta­vám. Nadále doká­že balan­co­vat mezi kome­dií a dra­ma­tem a vhle­dem do křu­pan­ských povah na roz­díl od vět­ši­ny svých kole­gů krom humo­ru dodat i sofis­ti­ko­va­né poin­ty navíc. Druhé Kobry a užov­ky či Chyby se neko­na­jí, přes­to jde o zda­ři­lou podí­va­nou, kte­rá Prušinovského váže­né posta­ve­ní neo­hro­zí....

---

Verdikt: 70 %

---