Historie novely: Padesát odstínů začíná

To, co zača­lo šuš­kan­dou v létě 2011, se brzy sta­lo feno­mé­nem, kte­rý zásad­ně zasá­hl sou­čas­nou lite­ra­tu­ru. Rozhovory lidí zača­ly stá­le čas­tě­ji zahr­no­vat vari­a­ce na tu samou otáz­ku: „Už jsi to četl…?“

V pop kul­tu­ře se brzy zved­la bou­ře vzru­še­ní, zvě­da­vos­ti a dosa­ži­tel­nos­ti. Kniha od E L James „Padesát odstí­nů šedi“ byla nej­pr­ve dostup­ná jako e-kniha s výtis­kem na objed­ná­ní a umož­ňo­va­la zvě­da­vým čte­ná­řům pro­bá­dat ero­tic­kou love sto­ry kdy­ko­liv a kde­ko­liv se jim zachtě­lo.

Na prv­ní pohled to vypa­dá, že „Padesát odstí­nů šedi“ popi­su­je pro­hlu­bu­jí­cí se vztah mezi záhad­ným 27letým mili­ar­dá­řem Christianem Greyem a sexu­ál­ně neza­svě­ce­nou stu­dent­kou vyso­ké ško­ly Anastasiou Steelovou. Ale když zaris­ku­je­te jít dál, „Padesát odstí­nů“ vás zave­de na míle dale­ko od vět­ši­ny slav­ných milost­ných pří­bě­hů a od roman­tic­ké fik­ce.

Je to milost­ný pří­běh, ale vel­mi pro­vo­ka­tiv­ní, kte­rý se zabý­vá limi­ty, a to zejmé­na sexu­ál­ní­mi – nasta­vu­je je, respek­tu­je je, pře­kra­ču­je je – a celý ten­to „prů­zkum“ se ode­hrá­vá uvnitř kni­hy. Je to o důvě­ře ke správ­né­mu člo­vě­ku a o odda­nos­ti vzá­jem­ně odsou­hla­se­ným pra­vi­dlům.

Samozřejmě, že jed­ním z hlav­ních důvo­dů k pře­čte­ní kni­hy je zvě­da­vost, jak vypa­dá tem­ná strán­ka novo­do­bé pohád­ky. Ale kdy­by to byl jedi­ný důvod a sexu­ál­ní pod­text by bylo to jedi­né, co by lidi při­mě­lo k náku­pu kni­hy, tak by pro­dej kle­sl hned, jak by čte­ná­ře zau­ja­lo něco jiné­ho. Co James vepsa­la do této kníž­ky, je boha­tá fan­ta­zie postav, kte­rou čte­ná­ři po celé pla­ne­tě při­ja­li za svou a kte­rá je nuti­la násle­do­vat Christiana a Anu na jejich ces­tě dvě­ma dal­ší­mi úspěš­ný­mi nove­la­mi („Padesát odstí­nů tem­no­ty“ v roce 2011 a „Padesát odstí­nů svo­bo­dy“ v roce 2012). Chtěli zjis­tit, jak se to celé vyvi­ne: „Udělala by to? Udělal by to? Udělali by to?“

Jamesová říká, co bylo „to ono“, co zasáh­lo tolik mili­o­nů čte­ná­řů: „V pod­sta­tě je to pros­tý milost­ný pří­běh o nezku­še­né mla­dé dív­ce, kte­rá je sil­něj­ší, než si mys­lí, o tom, jak potká muže zra­ně­né­ho boles­ti­vou minu­los­tí a o léči­vé schop­nos­ti bez­pod­mí­neč­né lás­ky. Sexuální scé­ny sice obsa­di­ly titul­ky, ale co se líbi­lo čte­ná­řům této tri­lo­gie, byl prá­vě ten milost­ný pří­běh.“

V břez­nu 2012, po týd­nu jed­ná­ní mezi autor­kou knih a vět­ši­nou holly­wo­od­ských stu­dií, zís­ka­la fil­mo­vá prá­va ke třem kni­hám pub­li­ko­va­ným nakla­da­tel­stvím Random House jako tri­lo­gii „Padesát odstí­nů šedi“ stu­dia Universal Pictures a Focus Features.

Autorka cíti­la, že Universal bylo správ­nou vol­bou. Pochvalně říká: „Potkala jsem spous­tu skvě­lých fil­ma­řů z růz­ných stu­dií Hollywoodu a vůbec to neby­lo leh­ké roz­hod­nu­tí. Ale nako­nec jsem si vybra­la Universal, pro­to­že jsem vědě­la, že [šéf­ka] Donna Langleyová a její tým by zvládly vytvo­řit film tak věr­ný té kníž­ce, jak ho fanouš­ci oče­ká­va­jí a jak si ho zaslou­ží. A vybra­la jsem si Focus, pro­to­že jsou vel­mi úspěš­ní v pře­no­su vel­mi nároč­né­ho obsa­hu na fil­mo­vé plát­no.“ A po chví­li ticha dodá­vá: „A taky pro­to, že mě [výkon­ný pro­du­cent] Jeb Brody uměl roze­smát.“

Když prá­va na tuto tri­lo­gii při­stá­la na sto­lech v Universal/Focus, pro­du­cen­ti Michael De Luca a Dana Brunetti, oba něko­li­krát nomi­no­va­ní na Cenu Akademie, vědě­li, že je tu dlou­hý seznam fil­mo­vých tvůr­ců, kte­ří by se na této prá­ci rádi podí­le­li, přes­to ale hodi­li ruč­ník do rin­gu. Brzy poté se oba potka­li v Londýně při prá­ci na jiném fil­mu a oba si uvě­do­mi­li, jaké kine­ma­to­gra­fic­ké mož­nos­ti ten­to fas­ci­nu­jí­cí pro­jekt nabí­zí a jak inten­ziv­ní milost­ný pří­běh v sobě skrý­vá.

Domluvili si schůzku s agen­ty James, po kte­ré násle­do­va­la řada dis­ku­zí s autor­kou samot­nou. Nedlouho potom, během prá­ce na fil­mu Kapitán Phillips reží­ro­va­ný Paulem Greengrassem, se De Luca a Brunetti dozvě­dě­li, že byli vybrá­ni k pro­du­ko­vá­ní fil­mu Padesát odstí­nů šedi.

James pro­zra­zu­je, co ji na jejích hlav­ních pro­du­cen­tech zau­ja­lo: „Michael mlu­vil během naší schůz­ky o mla­dist­vé lás­ce a o prv­ní lás­ce. Byl z toho pro­jek­tu nad­še­ný a byl zapá­le­ný pro to, aby mohl pře­nést na plát­no zrov­na ten­to milost­ný pří­běh. Dana jsem potka­la až poz­dě­ji, a musím říct, že jsme si úžas­ně pad­li do oka. Skrze všech­no to šílen­ství jsme spo­lu strá­vi­li skvě­lé chví­le.“

Brunetti při­zná­vá, že byl nad­še­ný. „S Mikem jsme spo­leč­ně pra­co­va­li na něko­li­ka fil­mech. 21 byl náš prv­ní, kte­rý jsme toči­li pod­le kni­hy. Potom jsme děla­li The Social Network – Sociální Síť, což bylo taky pod­le kniž­ní před­lo­hy. A posle­dy to byl Kapitán Phillips, taky pod­le kniž­ní­ho zpra­co­vá­ní. Ale i v osob­ní rovi­ně jsme si všich­ni od začát­ku vel­mi dob­ře rozu­mě­li.“

Producent také říká, že co ho pola­pi­lo, bylo vlast­ní tajem­no toho mate­ri­á­lu: „Podřídí se Ana Christianovi a dá mu všech­no, co od ní žádá, to všech­no, co dostal od ostat­ních? Dá mu ten pocit, že opět domi­nu­je? Podepíše Ana tu smlou­vu, nebo ode­jde a už se nevrá­tí? To je ta otáz­ka, kte­rá drží napě­tí skr­ze celou kni­hu, a kte­ré my chce­me, aby pub­li­kum pocí­ti­lo skr­ze film.“

Tým si vel­mi rych­le naplá­no­val spo­leč­ná setká­ní a vypra­co­val krát­ký seznam poten­ci­o­nál­ních sce­náris­tů, kte­ré potom pozva­li do stu­dia. Výsledný seznam obsa­hu­jí­cí dale­ko méně jmen byl násled­ně před­sta­ven Jamesové a poté se pro­du­cen­ti (spo­leč­ně s autor­kou) shod­li na talen­to­va­né Kelly Marcel, kte­rá pra­co­va­la na vychva­lo­va­ném sním­ku Zachraňte pana Bankse, a kte­rý jí zís­kal něko­lik nomi­na­cí, včet­ně nomi­na­ce na BAFTA Award.

„Věděli jsme, že najít tako­vé­ho sce­náris­tu, kte­rý vzdá všech­nu čest posta­vám, kte­ré Erika vytvo­ři­la a záro­veň jim dá jejich vlast­ní hlas, bude her­ku­lov­ským úko­lem,“ říká De Luca. „Kelly zkrát­ka zachy­ti­la „tóno­vá­ní“ Eričiných „Padesáti odstí­nů šedi“ a doda­la chyt­rý, dráž­di­vý scé­nář, kte­rý sama napsa­la. Žasli jsme nad obrat­nos­tí, se kte­rou svůj úkol zvlád­la.“

James cíti­la, že sce­nárist­ka její dílo skvě­le ucho­pi­la a pří­jem­ně ji pře­kva­pi­lo i fil­mo­vé zpra­co­vá­ní. „‘Padesát odstí­nů‘ je dlou­há kni­ha a já jsem byla ohro­me­na tím, jak ji Kelly zvlád­la zestruč­nit do ome­ze­né­ho scé­ná­ře, kte­rý ale stej­ně zachy­co­val pod­sta­tu samot­né nove­ly. Práce s ní byla mou nej­ob­lí­be­něj­ší čás­tí pro­ce­su. Musely jsme se roz­hod­nout, kte­ré scé­ny zacho­vá­me, a kte­rých se vzdá­me.“

Zatímco se Marcel zaměst­na­ně adap­to­va­la, hle­dá­ní reži­sé­ra zin­ten­zív­ni­lo. Když své pro­mo video před­ved­la Sam Taylor-Johnson, brit­ská reži­sér­ka něko­li­ka uzná­va­ných krát­kých fil­mů – spo­leč­ně s dílem o raných dnech Johna Lennona nazva­ným Nowhere Boy –, dou­fa­la, že to uká­že její před­sta­vu o vizu­ál­ních efek­tech a ener­gii její tvor­by. Celý tým hned instink­tiv­ně pocho­pil, že našli ide­ál­ní reži­sér­ku, něko­ho, kdo má hlu­bo­ké pocho­pe­ní pro smy­sl­nost toho­to pří­bě­hu… stej­ně tak jako vášeň, se kte­rou ostat­ní tvůr­ci k tomu­to fil­mu při­stu­po­va­li.

Brunetti při­zná­vá, že víra v Taylor-Johnson byla neo­chvěj­ná. „Hledání reži­sé­ra bylo poměr­ně stre­su­jí­cí a najmu­tí Sam vyža­do­va­lo důvě­ru hlav­ně od stu­dia. Očekávalo se, že bude­me spo­lu­pra­co­vat s někým, kdo má za sebou spous­tu fil­mů, ale my jsme chtě­li Sam.“

Taylor-Johnson vysvět­lu­je, co ji na této tri­lo­gii zau­ja­lo a proč se roz­hod­la být sou­čás­tí fil­mu: „Základním důvo­dem proč jsem chtě­la pra­co­vat na tomhle fil­mu, je, že je to jako pohád­ka, se vše­mi těmi záplet­ka­mi, na kte­rých jsme vyrost­li, nicmé­ně ve vel­mi dospě­lé ver­zi: Mladá dív­ka potká své­ho prin­ce. Ale on je nedo­stup­ný. Je úspěš­ný, báječ­ný, boha­tý, ale to se změ­ní a roz­ví­jí a stá­vá se z toho něco zce­la jiné­ho. Zároveň je to pří­běh dív­ky, kte­rá pro­zkou­má­vá sexu­a­li­tu na své ces­tě k dospě­los­ti.“

„V mno­ha ohle­dech je milost­ný pří­běh Christiana a Any vel­mi pří­mo­ča­rý,“ pokra­ču­je. „Je to o dvou lidech, kte­ří se do sebe zami­lu­jí a vyjed­ná­va­jí, co pro sebe jsou a nejsou ochot­ni dělat, čeho se mohou vzdát a čeho už ne a jakou ces­tou se spo­leč­ně vyda­jí. Ale je v tom dale­ko více extré­mů než v jiných vzta­zích. Ana se zami­lo­vá­vá do vel­mi kom­pli­ko­va­né osob­nos­ti a pro­ží­vá prv­ní roman­ci a prv­ní sexu­ál­ní obje­vo­vá­ní. Pro Christiana je to taky začá­tek – cítí, dýchá a učí se, jak milo­vat.“

Taylor-Johnson uzná­vá, že její pří­stup k pří­bě­hu byl „cho­vat se k tomu jako k výji­meč­né­mu milost­né­mu pří­bě­hu, mimo­řád­ně neob­vyk­lé­mu a jedi­neč­né­mu.“ „Když do toho vstu­pu­je­te, sna­ží­te se být vel­mi ohle­du­pl­ní a najít deli­kát­ní a jem­né momen­ty, kdy se ti dva začí­na­jí měnit. Je to něco, co musí být bez­chyb­ně vyvá­že­no skr­ze celý film, aby to všech­no dáva­lo smy­sl, a aby to bylo v sou­la­du s tím, co děla­jí.“

De Luca mlu­ví za celý tým, když mlu­ví o hle­dá­ní těch správ­ných kre­a­tiv­ních sil potřeb­ných k tomu, aby stvo­ři­li prv­ní kapi­to­lu této ságy: „Udělali jsme roz­ho­vo­ry se spous­tou lidí – s muži i se žena­mi – ale nako­nec jsme se řídi­li pod­le sce­nárist­ky a reži­sér­ky, pro­to­že jsme si mys­le­li, že na to mají ten nej­lep­ší pohled. Mohlo to jít úpl­ně jiným smě­rem, ale skon­či­li jsme se dvě­ma žena­mi v čele. Možná je to o tom, že mají lep­ší vhled do toho pří­bě­hu. Skončili jsme obklo­pe­ni vel­kou spous­tou žen, což bylo pro ten­to film skvě­lé.“

---