//
//
Další přírůstek do české kinematografie – Renčův film o vysloužilém vojákovi, který se se svou pohlednou mladou ženou ujímá vechtru v zapadlé vísce. Je to další ze zoufalých pokusů, u kterých se za scénáristy a herce začínáte stydět nebo něco o třídu lepšího, co obstojí v českém a ideálně i světovém měřítku?
Filip Renč během své filmařské kariéry ukázal, že je mužem mnoha žánrů. Jeho filmografie čítá rozmanité počiny od působivého dramatu Rekviem pro panenku přes nenáročnou komedii Román pro ženy až po stylizovaný muzikál Rebelové. Ačkoli jsou jeho filmy rozdílné také kvalitativně, platí Renč stále za režiséra, jehož jméno má zvuk a očekávání určité kvality. Nejnověji se Renč podepsal pod adaptaci románu Josefa Kopty Hlídač č. 47. Toto dílo české legionářské literatury bylo sice zfilmováno již v roce 1937, ale pro skomírající český film se opakované adaptace kvalitních děl nejeví jako zas až tak špatný nápad.
Děj filmu začíná v Československu roku 1920, kdy vysloužilec František Douša a jeho žena Anna přijíždějí do malé vesničky, aby se u stále frekventovanějších kolejí ujali opuštěného vechtru. Doušu sužují vzpomínky na válku a ženu, z jejíž smrti se obviňuje, Anna se zase na samotě cítí izolovaná a ačkoli svého muže miluje, něco jí chybí. Jednoho večera zachrání Douša mladého hrobníka Ferdu, který hledá smrt pod koly vlaku. Posléze je Ferda očarován krásou Anny a začne se do života manželů povážlivě motat. Navíc se u Douši projeví válečná zranění a vysloužilec v rozčilení ztratí sluch.
Zápletka je tedy velice jednoduchá a film v zásadě úspěšně staví na tom, že v jednoduchosti je krása. Děj se odvíjí pomalým tempem, poznáváme jednotlivé postavy a prostředí, v němž se příběh odehrává, což pak umožní lépe vnímat blížící se konfrontaci. Zde je namístě ocenit práci s vizuální stránkou a celkovou atmosférou. Ve filmu prakticky pořád sněží nebo prší, což spolu s častým motivem ujíždějícího vlaku dobře dotváří vznikající drama.
Příběh uspokojivě plyne zimní krajinou, řada situací je opravdu podařených a především druhá polovina vzbuzuje pozornost a zvědavost. Možná je jen škoda určité nerovnoměrnosti, kdy pomalý rozjezd působí zbytečně v kontrastu s tím, jaké rychlé tempo najednou Hlídač nabere v souvislosti s Doušovou hluchotou. Renč také hojně využívá flashbacků, které po chvíli začínají trochu nudit, ale zatímco ty z války mají větší spád a smysl pro Doušovo reagování, vracející se motiv mrtvé ženy je brzy dost otravný.
Poněkud problematické je herecké obsazení filmu. Setkávají se zde výborné výkony s těmi o poznání méně zdařilými. Naprosto bez debat jsou herecké kvality Karla Rodena, představitele hlavní role, přiznejme si, že bez děj by šel celý Hlídač č. 47 do kopru. Skvělý je také Vladimír Dlouhý v roli slizkého kostelníka, nejprve pozorovatele a poté zásadního hybatele příběhu. Lucia Siposová v roli Anny sice nepředvádí nic zvláštního, ale není ani nijak výrazně iritující, což se už s klidným svědomím nedá říct o Václavu Jiráčkovi, představiteli hrobníka Ferdy. Představitel tohoto otravného hejska sice kýžené odpudivosti dosahuje, ale v mnoha případech je to spíš jeho ochotnickým hereckým výkonem, který narušuje některé vyhrocené okamžiky příběhu.
//
//
Solidní produkt české dramatické tvorby. Na příběhu ohluchlého vysloužilce zaujme hlavně patřičně budovaná atmosféra chladné zimy, v níž se vlastně všechno důležité odehrává, a výkon Karla Rodena v hlavní roli.
Naše hodnocení:
7
Vložil Andrea Zahradníková, 15. Prosinec 2008 - 16:56
Nejnovější komentáře