Hotel Inferno 2: The Cathedral of Pain (2017)

WOW Utlimátní orgas­mus po Conjuringu s Evil Deadem nej­sil­něj­ší a nej­in­ten­ziv­něj­ší horo­ro­vý záži­tek snad za posled­ních 10 let!
Oproti prv­ní­mu dílu zde vidím výraz­ný krok vpřed. Tohle už není žád­ný lev­ný kon­tro­vérz­ní under­ground s pře­pá­le­ným gore, při kte­rém se dá zasmát. Tohle je tem­ný, zlý, nesva­tý, stra­ši­del­ný, smr­tí nasák­lý horor s vel­kým H a upřím­ně, kdo jej nedo­ce­ní, necho­vá k žán­ru horor žád­nou lás­ku a ztrá­cí u mne veš­ke­rý respekt, sym­pa­tie i obdiv.
Celý film se ode­hrá­vá v PEKLE! Nenapadá mě lep­ší pro­stře­dí pro horor než samot­né peklo a že z toho tvůr­ci vytě­ží nej­lé­pe zpra­co­va­né peklo, co kdy fil­mo­vé plát­no vidě­lo jsem nedou­fal ani v nejmen­ším.
Z her­ní­ho svě­ta film při­po­me­ne Dooma, Diabla, Jericha a Dark Souls a z toho fil­mo­vé­ho Silent Hill, Baskin a Hellraiser.
Příběh zde není, je to 70 minu­to­vá pro­cház­ka peklem, kde hlav­ní hrdi­na z pohle­du prv­ní oso­by zabí­jí démo­ny, sbí­rá arte­fak­ty, sklá­dá puzzle a pěk­ně nadá­vá . Jeho Fuck Youu a Im fuc­king tired of this Shit zde zazní asi 20x, ale při­po­me­ne to che­e­sy hláš­ky z video­her, tak­že jsem to bral jako vtip­ný prvek, no ale to hlav­ní!! Atmosféra, pro­stře­dí a Gore je za plnéj počet bez debat.
Je zde vylo­že­ně nád­her­ná katedrá­la až si říkám, kte­rý kněz či cír­kev pro­bo­ha schvá­lil něco tako­vé­ho na tak posvát­ném mís­tě nato­čit! Každopádně Katedrála boles­ti je mís­to, kte­ré bych navští­vil z fle­ku. Sochy, orna­men­ty, obra­zy napros­tá uhran­či­vá nád­he­ra a v pod­ze­mí to samé. Všude se pova­lu­jí leb­ky, mrt­vo­ly, rakve s kří­že­mi, mučed­ní­ci a osu­do­vý most s mrt­vý­mi bato­le­te­mi a démo­nem potra­tů je bez debat nej­ho­ro­ro­věj­ší scé­nou né jen fil­mu, ale i his­to­rie horo­ru vůbec. Soundtrack zde hra­je vel­mi důle­ži­tou roli ať se jed­ná o tem­ný syn­th wave či úde­ry zvo­nů katedrá­ly, tak to správ­ně rve uši.
Tak tem­nou, evil a démo­nic­kou atmo­sfé­ru jsem v žád­ném jiném fil­mu dopo­sud nevi­děl a fakt jsem se regu­lér­ně bál a když došlo na gore, tak to bylo správ­ně špi­na­vé, nechut­né, sle­a­zy a šlo vidět, že se nejed­ná o žád­nou ama­tér­skou prá­ci, ale na tom pra­co­va­li samot­ní mistři!! Poctivá sta­rá Italie gore at its best.
Neskutečnéj záži­tek po for­mál­ní, hudeb­ní, atmo­sfé­ric­ké a horo­ro­vé strán­ce. 1700 horo­rů jsem musel zhléd­nout , abych nara­zil na Krále. To je tak když hle­dáš kámen a nara­zíš na samot­né ZLATO! 10/10.

---