Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Igor Orozovič (nar. 1984, Praha) studoval po gymnáziu dva roky Konzervatoř J. Ježka, pak přesel na DAMU. Poté byl v angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Hrál tam např. ve hrách Donaha!, Amadeus, Její pastorkyně, Marguerite, Pygmalion, Kuřačky, Balada pro banditu, Její pastorkyně, Marguerite, Smrtihlav,). V současné době je v angažmá v Národním divadle v Praze, kde se uvedl titulní rolí ve Strakonickém dudákovi. Hraje tam například v dramatu Les, ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu, v pohádce Deváté srdce, ve hře Audience u královny, V rytmu swingu buší srdce mé nebo v Othellovi.
V roce 2011 byl nominován na Cenu Alfréda Radoka 2011 v kategorii TALENT. Byl nominován na Thálii v kategorii muzikál za Faraona v Josef a jeho úžasný pestrobarevný
plášť. Je spoluzakladatelem spolku Cabaret Calembour, rozvíjejícího poetiku divadel malých forem a literárního kabaretu. Kromě hereckého účinkování pro Cabaret píše texty a rovněž skládá hudbu.
Filmografie (výběr): Laputa (2015, režie Jakub Šmíd)), Fotograf (2015, režie Irena Pavlásková), Zakázané uvolnění ( 2014, režie Jan Hřebejk), Bella Mia (2013, režie Marin Duba), Nepravděpodobná romance (2013, režie Ivan Vojnár)
Jak byste charakterizoval svého hrdinu Merlota a jeho vztah k ústřední ženské hrdince filmu Johance?
Dost težko, protože sám Merlot se v tom pěkně plácá. A kdybyste se zeptali přímo jeho, nejspíš by odpověděl jednoslovným vulgárním slovem, aby se vyhnul upřímné odpovědi, ve které by musel říct, že je to vztah fatální, osudový, zoufalý, nenaplněný, podělaný...
Točit téměř celý film v kulise kavárny či spíš jakési klubové hospody má pro herce asi své kouzlo. Bavilo vás takové „minimalistické“ natáčení?
To byl skvělý aspekt natáčení. Hned jak jsme poprvé do Laputy vstoupili, jednohlasně jsme vzdechli. To nebyla dekorace...bylo to zhmotnění podniku, o kterém se píše ve scénáři. Včetně zhmotnění jeho ducha a atmosféry. Prostě jsme tam začali existovat... Pro herce ráj. Mám prostě pocit, že někde za Prahou existuje kafebar Laputa, kde jsme prožili nádherné období plné propitých, prokecaných i promlčených dnů a nocí s partou kamarádu a mrškou
láskou.
Jak se vám spolupracovalo s debutujícím režisérem?
Superlativy vždycky zní neupřímně ... ale bylo to vážně skvělé. Z jeho chování a přístupu bych v životě netipoval, že je debutant. Naopak. Měl to nejdůležitější, co režisér má podle mne mít. I ve chvílích, kdy třeba nevěděl, co s konkrétní situací nebo textem, z něj vyzařovala energie člověka, který má jasnou představu o výsledku. To mi jako herci dávalo jistotu, tím pádem uvolnění a chuť spolupracovat a řešit konkrétní problémy. Nebo zbytečně nekecat, což bývá můj problém. Ale Jakub byl trpělivý...Velmi dbal na něco, co mi často chybí a po čem toužebně volám. A to je - práce s hercem. Pomáhal nám stavět postavy, držet charaktery, nic mu neuniklo a nic neodpustil. Paráda!
O čem podle vás příběh Laputy je především?
O Johance. Což byl, tuším, i jeden z prvních názvů filmu. Ale přiznám se, že jsem celé natáčení dost vnímal skrze svou postavu...takže se sám těším do kina. A uvidíme.
(4,91 z 5)