Il Boemo - 75 %

Josef Mysliveček (Vojtěch Dyk) -  jeden z nej­vy­hle­dá­va­něj­ších hudeb­ních skla­da­te­lů dru­hé polo­vi­ny 18. sto­le­tí. Ve slun­né Itálii  Mysliveček žil, tvo­řil, stal se legen­dou, ale také zemřel v zapo­mně­ní...

Režisér a sce­náris­ta Petr Václav se vět­ši­nu své kari­é­ry věno­val soci­ál­ním dra­ma­tům jako Cesta ven či Nikdy nejsme sami. U jeho 6. celo­ve­čer­ní­ho fil­mu ovšem dochá­zí k odklo­nu, kdy Václav kon­krét­ně rea­li­zo­val svůj vysně­ný pro­jekt Il Boemo o skla­da­te­li Josefu Myslivečkovi. Film za 180 mili­o­nů korun, úspěch po nej­růz­něj­ších fil­mo­vých fes­ti­va­lech a také repre­zen­tant České repub­li­ky na nad­chá­ze­jí­cích Oscarech v usi­lo­vá­ní o nomi­na­ci v kate­go­rii „Nejlepší mezi­ná­rod­ní film“. Má ovšem film reál­nou šan­ci dostat se do užší­ho výbě­ru?

Petr Václav pri­már­ně spl­nil oče­ká­vá­ní a nena­to­čil tra­dič­ní bio­pic. Film, kte­rý vzni­kl v ital­ské kopro­duk­ci neza­pře ambi­ce a sna­ží se reflek­to­vat život ital­ské sme­tán­ky v 2. polo­vi­ně 18. sto­le­tí a pří­běh jed­no­ho muže, kte­rý by se rád čle­nem sme­tán­ky stal.  Ne ovšem díky tou­ze po sta­tu­su povrch­ní oso­by, kdy je ostat­ně sme­tán­ka ve fil­mu vykres­le­na pový­še­ně a do vel­ké míry Il Boemo reflek­tu­je i fakt, že pod kápí boha­té majet­nos­ti vyš­ší spo­leč­nos­ti se skrý­va­jí pokryt­ci, kdy mno­zí z nich nesa­ha­jí lidem z niž­ších tříd po kot­ní­ky. Josef Mysliveček je pri­már­ně vykres­len jako muž, kte­rý žije hud­bou a tou­ží po dosáh­nu­tí vel­ké­ho úspě­chu. Il Boemo vlast­ně o Myslivečkovi neřek­ne vše od A do Z, vzhle­dem k mini­mu docho­va­ných zázna­mů by něco tako­vé­ho bylo prak­tic­ky nemož­né. Přesto je zají­ma­vé vidět vývoj hlav­ní posta­vy, kte­rá se ze dna vyškrá­be na vrchol, aby prá­vě dosáh­nu­tí vyš­ších pomě­rů násled­ně ved­lo k ješ­tě hlub­ší­mu dopa­du.

Vojtěch Dyk je v hlav­ní roli fan­tas­tic­ký, kdy je od počát­ku vta­hu­jí­cí sle­do­vat jeho sou­stře­dě­ný výkon, díky solid­ně vypi­lo­va­né ital­šti­ně poté neru­ší fakt, že vět­ši­nu času Dyk jako Mysliveček mlu­ví v ital­ském jazy­ce. Nevyhnutelně poté v pří­pa­dě Il Buema bude dochá­zet ke srov­ná­vá­ní s Amadeem Miloše Formana, ve fil­mu samot­ném se ostat­ně obje­ví vel­mi mla­dý Mozart s již vel­mi oči­vid­ným nadá­ním. Srovnávání s drži­te­lem 8 Oscarů v zása­dě pře­ci jen není úpl­ně féro­vé, pře­de­vším i pro­to, že Václav k Il Boemovi při­stu­pu­je výraz­ně jiným smě­rem. Il Boemo nemá tak fas­ci­nu­jí­cí kon­flikt staré­ho a mla­dé­ho masa jako v pří­pa­dě Mozarta a Salieriho, Il Boemo je ovšem v zákla­du pře­ci jen syro­věj­ší, kdy dochá­zí k sexu­ál­ním scé­nám i nepří­jem­né­mu vyob­ra­ze­ní nemo­ci syfi­lis, kte­rou Mysliveček v poz­děj­ší čás­ti své­ho živo­ta trpěl.

Samotná mas­kér­ka Andrea McDonald se zvlád­la na fyzic­ké pře­mě­ně Myslivečka řád­ně vyřá­dit, stě­žej­ní záro­veň je fakt, že Il Boemo sku­teč­ně nevy­pa­dá jako lev­ná tele­viz­ní podí­va­ná a díky barok­ní výpra­vě, prá­ci s vizu­á­lem a zmí­ně­né mas­ce spo­lu s kos­týmy jde o his­to­ric­ké dra­ma, kte­ré se doká­že plně vyrov­nat zahra­nič­ním his­to­ric­kým dra­ma­tům. Právě nestan­dart­ní pří­stup k samot­né­mu vyprá­vě­ní je osvě­žu­jí­cí, svou dél­ku, kte­rá téměř pře­ko­ná 2 hodi­ny a půl napros­to utáh­ne. Samotný film dopro­vá­zí fan­tas­tic­ká hud­ba samot­né­ho Myslivečka a pře­de­vším se samot­né­mu fil­mu sku­teč­ně daří vykres­lit krá­su i nedo­stat­ky obdo­bí, ve kte­rém se ode­hrá­vá. A pře­de­vším Il Boemo půso­bí jako film s jas­ným vede­ním, kdy Petr Václav své­mu vysně­né­mu pro­jek­tu dává oči­vid­ně plnou péči.

V souč­tu je toho mož­ná v Il Boemovi načrt­nu­to pří­liš, kdy se jen chví­le­mi obje­vu­je něja­ká dohra, i samot­né­mu závě­ru chy­bí něja­ká sil­něj­ší teč­ka za celým vyprá­vě­ním. Zmíněný odstup je ve finá­le vět­ši­nu času k pro­spě­chu věci, samot­né­ho Myslivečka je ovšem v prů­bě­hu těž­ší a těž­ší cha­rak­te­ri­zo­vat. Chvílemi k němu jde cítit jis­té sym­pa­tie, chví­le­mi může vyvo­lat pohor­še­ní, chví­le­mi může vyvo­lat lítost, chví­le­mi pocit, že si sám vyrá­bí oprát­ku. Prim poté sice hra­je hud­ba a ope­ra s ní spo­je­ná, do vel­ké míry jde ovšem i film o milost­ných vzta­zích, kte­ré Mysliveček udr­žo­val a chví­le­mi je v tom jis­tá nevy­vá­že­nost cítit. Přesto je snad­né se nechat Il Boemem pohl­tit a uznat, že tenhle vysně­ný pro­jekt sto­jí ve finá­le mini­mál­ně za vidě­ní a v mno­ha ohle­dech divá­ka strh­ne.

Il Boemo je film, kte­rý pat­ří na vel­ká plát­na a nevi­dět ho v kině by byla ško­da. Právě na vel­kém plát­ně se defi­ni­tiv­ně uza­vřou pochyb­nos­ti o tom, zda Il Boemo nevy­pa­dá jako předra­že­ný tele­viz­ní film a utvr­dí se, že vzni­kl film, kte­rý si zastou­pe­ní České repub­li­ky na Oscarech doká­že obhá­jit. Konkurence je již letos sice sil­ná (Podezřelá Chan-wook Parka či vel­mi chvá­le­né bel­gic­ké dra­ma Blízko), nikdo se ovšem nemu­sí obá­vat, že by v rám­ci výbě­ru zástup­ce udě­la­li sou­dru­zi z ČR někde chy­bu...

---