JAK PŘICHÁZEJÍ SNY

Ti tvrd­ší mezi vámi, milí čte­ná­ři, to nej­spíš budou brát na prv­ní pohled jako měk­nu­tí mého moz­ku. Není to dáv­no, co jsem se mno­hým, jež mi psa­li...

			WHAT DREAMS MAY COME JAK PŘICHÁZEJÍ SNY
	Recenzuje Sid Páral, Kalifornie		15. pro­sin­ce 1998
	Polygram Films, USA 2. říj­na 1998, PG-13, posmrt­né dra­ma, 113 minut, Česko 25. břez­na 1999
	Režie:	Vincent Ward
	Hrají:	Robin Williams, Annabella Sciorra, Cuba Gooding Jr., Max von Sydow, Jessica Brooks Grant, Josh Paddock, Rosalind Chao, Werner Herzog, Lucinda Jenney, Clara Thomas.
	Web:	http://www.whatdreamsmay.com/

	Annie Nielsen boju­je se šílen­stvím

	Chris Nielsen na svém vlast­ním pohřbu

Ti tvrd­ší mezi vámi, milí čte­ná­ři, to nej­spíš budou brát na prv­ní pohled jako měk­nu­tí mého moz­ku. Není to dáv­no, co jsem se mno­hým, jež mi psa­li doža­du­jí­ce se recen­ze toho či ono­ho, ohá­něl ve výmluvách nechu­ten­stvím k sen­ti­men­tál­ním, roman­tic­kým fil­mům, a vskut­ku, věc se nezmě­ni­la a o Olbřímovi nadá­le odmí­tám psá­ti. Nečekejte na mne, pěk­ně běž­te do kina.
Klíčovým slo­vem před­cho­zích vět je prá­vě ono na prv­ní pohled -- dneš­ní film totiž nehod­lám zařa­zo­vat mezi sen­ti­men­tál­ní.

Nejprve se musím vypo­řá­dat s názvem. Slova „What Dreams May Come“ pochá­ze­jí ze svě­tozná­mé­ho Hamletova mono­lo­gu (Být či nebýt...) a já bych si je ve své zpup­nos­ti trou­fal v našem kon­tex­tu pře­lo­žit „Ať coko­liv si dáme zdát“. Podle úda­jů v Cinema.cz voli­la čes­ká dis­tri­buce méně vzlet­nou ver­zi. Inu.

	Skutečnost je vše, co si umíš před­sta­vit

	Průšvih! Jsem v psím nebi!

Smrt před­sta­vu­je v naší civi­li­sa­ci více­roz­měr­ný feno­mén. Pro mno­hé z nás zna­me­ná abso­lut­ní konec vše­ho, jiným je sym­bo­lem brá­ny do nové­ho, lep­ší­ho svě­ta, za jehož kva­li­tu musí­me zapla­tit utr­pe­ním teď a tady; dal­ší shle­dá­va­jí v čase roz­kla­du těla obdo­bí pře­cho­du z jed­no­ho živo­ta do dru­hé­ho. Spekulace jsou poměr­ně sil­ným tabu a mož­nost vědo­mí či zna­lost sku­teč­nos­ti si impli­cit­ně nepři­pouš­tí­me, pří­pad­ně máme zaká­zá­no si při­pouš­tět. Logické úva­hy jsou brisk­ně pře­sou­vá­ny do rovi­ny nábo­žen­ských mysté­rií, kde jest jim vyhra­zen tichý kout. Mně ovšem při­pa­dá, že nao­pak mno­hé reli­gi­óz­ní kon­struk­ce jsou výsled­kem naše­ho nutká­ní vypo­řá­dá­vat se s exis­ten­cí, význa­mem a důvo­dem smr­ti a niče­ho jiné­ho.

What Dreams May Come pojed­ná­vá o smr­ti a tom, co násle­du­je po ní, v  cit­li­vých a jen nepa­tr­ně děsi­vých tónech. Chris Nielsen (Robin Williams) se ženou Annie (Annabella Sciorra) ztra­ti­li dce­ru Marii (Jessica Brooks Grant) a syna Iana (Josh Paddock) v tra­gic­ké auto­ne­ho­dě. Annie neštěs­tí dohna­lo na hra­ni­ci šílen­ství a její vztah s Christym dospěl téměř k roz­vo­du. V den výro­čí jejich roz­hod­nu­tí zůstat spo­lu Chris umí­rá, rov­něž v doprav­ní neho­dě.

	Jedno z mno­ha pater pek­la

	Přátelé pomá­ha­jí v nemož­ném

Christy ale nepře­stá­vá exis­to­vat a s hrů­zou pozo­ru­je, nehmot­ný a neschop­ný komu­ni­ka­ce se svě­tem živých, jak se Annie trá­pí a uva­dá. Novou rea­li­tu Christymu pomá­há při­jmout podiv­ná oso­ba, kte­rá si nechá říkat Doc a jež novo­pe­če­ně mrt­vé­ho pro­vá­dí základ­ní­mi pra­vi­dly živo­ta po smr­ti, z nichž nej­dů­le­ži­těj­ší je: „Neexistují žád­ná pra­vi­dla.“ Toto tvr­ze­ní se však nezdá doce­la přes­né -- Annie, se kte­rou je Christy podi­vu­hod­ně spo­jen i po smr­ti pro­střed­nic­tvím jejích obra­zů, spáchá sebe­vraž­du, ale nedo­stá­vá se do stej­ných míst, jako Chris. Nezbývá mu než se za pomo­ci přá­tel a rodi­ny vydat za nadě­jí, že i v nebi (a pekle) jsou mož­né zázra­ky.

Žádná ze scén fil­mu neod­po­ro­va­la tomu, co pova­žu­ji za mož­né, a snad prá­vě pro­to se mi film veli­ce líbil. Třebaže základ­ní děj je pou­ta­vý, klí­čo­vé mi při­padly spíš nená­pad­né dia­lo­gy plné neú­pros­né logi­ky a pod­stat­ných názo­rů. Robin Williams, jehož jsem dosud uzná­val spí­še jako kome­di­an­ta, je pros­tě per­fekt­ní v situ­a­cích vyža­du­jí­cích cit a hloub­ku. Počítačové efek­ty, bez nichž by se ten­to sní­mek nikdy nepo­da­ři­lo zre­a­li­zo­vat, jsem ješ­tě nikdy nevi­děl v tako­vém roz­sa­hu a záro­veň doko­na­los­ti sply­nu­tí s hra­nou scé­nou.

Máte-li něko­ho, kdo je vám duší blíz­ký, urči­tě běž­te do kina spo­lu. Jakkoli asi ne kaž­dé­ho Jak při­chá­ze­jí sny oslo­ví tak jako mne, fan­tas­tic­ký pří­běh z míst mimo naši rea­li­tu (niko­li ovšem mimo naši před­sta­vi­vost) snad aspoň zare­zo­nu­je s vaší před­sta­vou lás­ky a hlu­bo­ké­ho vzta­hu. Příjemná absen­ce mega­lo­ma­nič­nos­ti, mini­mál­ní sen­ti­ment, úchvat­né scé­ny nebe a pek­la, mimo­řád­ně zda­ři­lé herec­tví. Vy, jejichž život není jen rvač­kou o pře­ži­tí, a hlav­ně vy, pro kte­ré je smrt spíš otaz­ní­kem než vykřič­ní­kem, si What Dreams May Come urči­tě nenech­te ujít.

Hodnocení: VYNIKAJÍCÍ

	Stopy (vpra­vo) po pne­u­ma­ti­kách v nebes­ké trá­vě?

	Nepravděpodobné oble­če­ní v Alpách.

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

---

• Annie, když se popr­vé s Christym potka­li, měla na sobě napros­to neprav­dě­po­dob­ně neprak­tic­ké oble­če­ní, tuze roze­vlá­té a titěr­né -- zato však extra sexy. Omluvou budiž řeče­no, že scé­na se ode­hrá­vá ve vzpo­mín­kách, jež máme, jak dob­ře víme, nekri­tic­ky při­bar­ve­ny.
• V intensiv­ní scé­ně Chrisovy havá­rie si povšim­ně­te zábě­ru, kdy kame­ra najíž­dí do ústí tune­lu, sle­du­jíc běží­cí­ho Chrise (snad jsem si zapa­ma­to­val správ­ně). Kus dolly (vozí­ku, co kame­ru nese) je pěk­nou dobu vle­vo dole vidět.
• Barvy, kte­rý­mi je Chris poma­zán, pouš­tí napros­to náhod­ně -- po vlast­ním oble­če­ní se mu roz­ma­zá­va­jí, zatím­co o psa ani o Doca se neo­tí­ra­jí (nama­zán má jen hřbet ruky, že ano). Jak se mu poda­řil vyčis­tit betál­ný chlísta­nec od ptá­ka?
• Další rodi­na (jako tře­ba rodi­če) jsou z posmrt­né­ho svě­ta vylou­če­ni? Situace by se asi tuze kom­pli­ko­va­la s náva­lem zesnu­lých teti­ček...
• Tvrzení, že lidem uvěz­ně­ným ve vlast­ním pekle není pomo­ci, je pod­le mého názo­ru pří­liš zpup­né. Ostatně, film je o tom, jak moc to není prav­da.

---