(zatím nehodnoceno)
Loading...Jan Křtitel František Serafínský Werich (6. února 1905 Praha - Smíchov– 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské dvojici s Jiřím Voskovcem významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel.
Životopis
Rodina
Jan Werich byl jediný syn Vratislava Wericha, úředníka První české vzájemné pojišťovny (syna Františka Wericha, obchodníka v Praze a Reginy roz. Duchoňové z Hostomic), a jeho manželky Gabriely roz. Choděrové (dcery Jana Choděry, hostinského v Žižkově č. 970, a Marie, roz. Zounkové z Malých Nehvizd). Za kmotry mu byli prarodiče Regina Benešová-Werichová a František Choděra. Rodiče se brzo rozvedli a Jan připadl do péče otci. Narodil na Smíchově (tehdejší čp. 403), kde měli matčini rodiče hostinec; za 1. světové války, když byl otec na frontě, žil u jeho matky v Holešovicích.
V roce 1929 se Jan Werich oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou (též Zdenou) roz. Houskovou (1. června 1906 – 14. dubna 1980), která v 60. letech přeložila dvě divadelní hry z angličtiny.Jejich jediná dcera Jana Werichová (1935–1981) byla herečka a překladatelka; její jediná dcera Zdeňka Kvapilová, přezdívaná Fanča (*1967), provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a je psycholožkou ve Švýcarsku.
Život do 2. světové války
Jan Werich vystudoval gymnázium v Praze v Křemencově ulici, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.
V roce 1926 vytvořili s Jiřím Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue – názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich.
V letech 1927–1938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 1935–1937 působili pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her Balada z hadrů.
V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později (1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo. Druhou světovou válku strávili spolu v USA, kde se živili jako herci; především mezi tamní českou komunitou. Proslavili se též svými protinacistickými pořady pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky vysílanými česky do Evropy.
Život po 2. světové válce
V roce 1945 se Jan Werich vrátil zpět do osvobozeného Československa. Jiří Voskovec se navrátil až 1.9.1946. Spolu s Jiřím Voskovcem na krátký čas otevřeli Divadlo V+W, ale vzhledem k politické situaci už nebylo možné dělat politickou satiru. V roce 1948 Werichův partner Jiří Voskovec emigroval do Francie (a v roce 1950 do USA).
Po roce 1948 Jan Werich působil v řadě pražských divadel. V letech 1956–1961 byl ředitelem Divadla ABC. J. Werich založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček. Z jejich divadelní tvorby této doby se staly nejznámější tzv. forbíny, tj. předscény.
Jeho poválečná činnost je spojena s tehdejším režimem; jeho kritici mu vytýkají, že ačkoli byl velmi populární, nezastal se svých pronásledovaných a vězněných kolegů a přátel. Jeho obránci poukazují na Werichův podpis petice Dva tisíce slov.
Ke konci 50. let J. Werich podnikl několik individuálních cest do Itálie; jednu z nich i s dcerou Janou. Své zážitky popsal v knize Italské prázdniny (vyšla v roce 1960).
Roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec.
V roce 1977 vyšel v Rudém právu seznam signatářů Anticharty s Werichovým jménem. Televize vysílala dlouhé záběry J. Wericha, sedícího mezi ostatními shromážděnými umělci, poslouchajícími projevy J. Švorcové a dalších tehdy komunisticky angažovaných umělců. Zastánci Jana Wericha tvrdí, že prý žádal komunistické úřady o vyškrtnutí svého jména ze seznamu signatářů, protože prý podepsal pouze prezenční listinu. Nebylo mu však vyhověno a jeho protesty nebyly zveřejněny. Toto tvrzení bývá považováno za legendu, nicméně ji potvrzují bratři Jiří a Ondřej Suchý v knize Pan Werich z Kampy (Ikar, 2011).
V letech 1945-80 bydlel na pražské Kampě ve stejném domě jako básník Vladimír Holan, označovaném jako tzv. Dobrovského nebo též (častěji) Werichova vila. Traduje se, že se Werich s Holanem navzájem neměli příliš v oblibě.
Při příležitosti 100. výročí jeho narození vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.
Výroky
Jan Werich ve svých hrách a především vyprávěních proslul mnoha svými převážně politickými narážkami. Např. o Pražském jaru říkal v roce 1968 ve svých televizních rozhovorech s Vladimírem Škutinou: „takže když to shrneme... tak je to lepší, než jsme se báli, že by to mohlo bejt, když jsme mysleli, že by to mohlo bejt moc špatný... ovšem musí se to hlídat!“
Dílo
První hry dvojice V+W byly spíše zábavné s velkým množstvím hudby, tyto hry byly politicky neangažované.
Vest pocket revue (1927) – toto představení mělo obrovský úspěch (208 repríz). Vytvořili zde zcela nové pojetí scény, vystupovali jako bíle nalíčení klauni, kteří si povídají nejen mezi sebou, ale i s obecenstvem. Měli předem domluvené téma i směr dialogu, ale existoval i dost velký prostor pro improvizaci.
Premiéra Skafandr
Ostrov Dynamit
Sever proti jihu
Golem
Hej rup!
V pozdější době psal spolu s J. Voskovcem politicky angažované revue, většina z nich byla silně levicově zaměřená, upozorňovali na nezaměstnanost a na sociální rozdíly. Pozdější díla byla zcela nepokrytě antifašistická.
Jejich dialogy jsou zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti, totalitě atd. Parodie byly zaměřeny nejen na dění v tehdejší době, ale i na historii.
Caesar – 1932, představuje Benita Mussoliniho jako Caesara, který touží po válce. Od této hry je Osvobozené považováno za politické divadlo.
Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
Kat a blázen – 1934, kritika fašismu.
Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice:
Balada z hadrů – 1935, na rozdíl od předchozích her není zaměřena proti nacismu. Má výrazný sociální kontext a je spíše poctou Villonovi - svobodomyslnému člověku, buřiči a velkému básníku středověké Francie, jehož postoje byly autorům jistě blízké.
Na jaře 1936 se V+W vrací do prostor paláce U Nováků a taktéž k názvu Osvobozené divadlo.
Nebe na Zemi
Těžká Barbora
Svět za mřížemi
Pěst na oko – lidé se odmítají poučit z historie a neustále opakují jednu chybu. Hra byla myšlena jako výzva k dohodě mezi lidmi a aby zabránili mocným jim ubližovat.
Na hudbu J. Ježka napsali do těchto her texty mnoha písní (např. Nebe na zemi).
Tvorba po 2. světové válce
Po návratu do Československa stihli Voskovec s Werichem ještě podle hudební komedie Finian’s Rainbow od „Yip“ Harburga a Freda Saidyho napsat hru:
Divotvorný hrnec – originální hudbu Burtona Lane upravil Zdeněk Petr.
Detaily o článku Jan Werich
- Jméno článku: Jan Werich
- Autor: Přispěvatelé Wikipedie
- Vydavatel: Wikipedie: Otevřená encyklopedie.
- Datum poslední úpravy: 6. 02. 2015, 20:43 UTC
- Datum převzetí: 9. 02. 2015, 12:11 UTC
- Trvalý odkaz: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Werich&oldid=12214513
- Hlavní autoři: Statistika editací stránky
- Identifikace verze stránky: 12214513
Nejnovější komentáře