Libertin (The Libertine)

MFF 2004 v Torontu neza­sti­hl štáb fil­mu Libertin zrov­na nej­při­pra­ve­něj­ším. Film se musel narych­lo dodě­lá­vat těs­ně před samot­ným začát­kem fes­ti­va­lu. Aby toho neby­lo málo, nedo­stal se Libertin ani do užší­ho sezna­mu kan­di­dá­tů na oce­ně­ní. Toho roku sla­vi­lo úspěch dra­ma z afric­ké­ho pro­stře­dí Hotel Rwanda. Následovaly pro­blémy s ofi­ci­ál­ním před­sta­ve­ním fil­mu brit­ské­mu, ame­ric­ké­mu a mezi­ná­rod­ní­mu pub­li­ku. Několikrát se ohla­šo­val ter­mín pre­mi­é­ry, aby se vzá­pě­tí rušil. Jak se říká: „…a roky ply­nu­ly.“

Reakce zlom­ku divác­ké obce byly klad­né. Tvrdilo se, že nejde o žád­nou por­no­gra­fii pro kaž­dé­ho, že máme zapo­me­nout na Caligulu. Jenomže co nám to bylo plat­né? Vždyť tepr­ve začát­kem roku 2006 se film dočkal zaslou­že­né­ho před­sta­ve­ní veřej­nos­ti jak se slu­ší a pat­ří. Nejprve vel­mi opa­tr­ně začí­nal v Británii, pak po jed­né kopii v Los Angeles a New-Yorku, až se nako­nec dostal k nám.

17. sto­le­tí, Anglie. Sledujeme úsek ze živo­ta Johna Wilmota, též zná­mé­ho jako Hrabě z Rochesteru. Dvorní bás­ník, pro­s­to­páš­ník, milov­ník živo­ta a nezkrot­ný potí­žis­ta … strá­da­jí­cí talent, milu­jí­cí syn a man­žel, za kte­ré­ho ale Wilmota nikdo nepo­va­žu­je (včet­ně jeho samé­ho). Sledujeme, jak se nám, v podá­ní Johnnyho  Deppa, vyzná­vá z nelás­ky ke svě­tu, z naší nelás­ky k němu. Žádá o jedi­né - abychom zku­si­li poro­zu­mět, co se pokou­ší sdě­lit naší nelás­kou k jeho oso­bě. O tohle nás bude pro­sit až do finál­ních titul­ků.

Ve fil­mu sku­teč­ně nena­jde­te umě­lé pózy art-pornografie. Ani reži­sér, ani scé­náris­ta si nekla­dou za úkol šoko­vat. Chtějí vyprá­vět pří­běh. Takový, kde je plno pro­s­to­páš­nos­ti, nevě­ry, sodo­mie, i hříchů z běž­né­ho živo­ta. Avšak tohle všech­no je kde­si dale­ko a půso­bí spíš jako poza­dí obra­zu.

Hlavní pří­běh, sku­teč­ná legen­da, je ztě­les­ně­ná v hrdi­no­vi, kte­rý se pokou­ší nalézt smy­sl v nesmy­sl­ném živo­tě. To je cíl, k němuž Johnny Depp puto­val přes Karlíka a továr­nu na čoko­lá­du nebo Tajemné okno. Pod mas­kou Johna Wilmota se skrý­vá jeho ozvě­na, Johnny Depp, kte­ré­ho málo­kdo takhle zná. Temná silu­e­ta hle­da­jí­cí cíl. Schopná roz­žeh­nout talent v jiném, ale záro­veň tíh­nou­cí k niče­ní. Stín sto­jí­cí na hra­ni­ci sebe­de­struk­ce.

Libertine je vlast­ně dvou­ho­di­no­vý mono­log smě­rem k divá­ko­vi, kte­ré­ho jed­nou před­sta­vu­je man­žel­ka hra­bě­te, jin­dy král, mat­ka, milen­ka, mile­nec, slu­ha, herec v diva­dle, opo­nent ve slov­ním sou­bo­ji. Místo k úva­hám se nevy­bí­rá. Jednou k nám pro­mlou­vá z kočá­ru na roz­bi­tém mos­tě, pro­dí­ra­jí­cí se špi­na­vý­mi uli­ce­mi plný­mi špi­na­vých lidí, na ven­ko­vě v mlž­ném opa­ru ang­lic­kých luk. Oku urá­že­jí­cí odpad a hnus je sta­věn do kon­tras­tu s uhla­ze­nou ele­gan­cí pro­stře­dí pro „lep­ší“ lidi. Úspěch se mění v krach. Život se mění v smrt.

Tohle je pou­ze deko­ra­ce k tomu, co se ode­hrá­vá na obli­če­ji hlav­ní­ho hrdi­ny, pou­hý stín toho Pekla, kte­ré panu­je v jeho nit­ru.

Tak vypa­dá děj tragé­die.

Libertin (The Libertine)

Drama

Velká Británie, 2004, 130 min

Režie: Laurence Dunmore

Hrají: Johnny Depp, John Malkovich, Samantha Morton, Rosamund Pike, Richard Coyle, Jack Davenport, Rupert Friend, Tom Hollander, Jake Curran