LOVCI POKLADŮ - premiéra 3.2.2005

Benjamin Franklin Gates (NICOLAS CAGE) obě­to­val celý život hle­dá­ní báj­né­ho pokla­du řádu Templářů, za kte­rým se bez­ú­spěš­ně honi­lo už šest gene­ra­cí jeho před­ků. Teprve Benovi se však poda­ři­lo sérii mar­ných poku­sů pro­lo­mit a koneč­ně najít nej­dů­le­ži­těj­ší vodít­ko k jeho nale­ze­ní – mapu ukry­tou na zad­ní stra­ně Deklarace nezá­vis­los­ti. Když se ale o vel­kém obje­vu dozví jeho úhlav­ní nepří­tel (SEAN BEAN), je Ben posta­ven před vel­ké dile­ma – pokud nez­ci­zí nej­cen­něj­ší ame­ric­ký doku­ment sám, pad­ne do rukou nebez­peč­né­ho zlo­čin­ce.
Do víru Benova závo­du s časem, nebez­peč­nou kon­ku­ren­cí a vlád­ní­mi agen­ty je postup­ně vta­žen jeho kama­rád a počí­ta­čo­vý nad­še­nec Riley (JUSTIN BARTHA) a okouz­lu­jí­cí restau­rá­tor­ka Národního archi­vu Abigail Chase (DIANE KRUGER). Společnými sila­mi se musí poku­sit zre­a­li­zo­vat jed­nu z nej­ná­roč­něj­ších lou­pe­ží všech dob a roz­luš­tit 2000 let sta­ré tajem­ství nej­vět­ší­ho pokla­du v ději­nách Ameriky.

O FILMU

Tvůrci tajem­né­ho a dob­ro­druž­né­ho fil­mu Lovci pokla­dů se při vymýš­le­ní dějo­vé linie necha­li inspi­ro­vat oprav­do­vý­mi his­to­ric­ký­mi legen­da­mi. „Když natá­čí­te film o hle­dá­ní pokla­dů, měly by být dějo­vé klič­ky hod­ně pro­myš­le­né a posta­ve­né na sku­teč­ných zákla­dech, což se nám v Lovcích pokla­dů poda­ři­lo,“ říká pro­du­cent fil­mu Jerry Bruckheimer. „Vzali jsme jed­no­du­chou věc, jakou je napří­klad jed­no­do­la­ro­vá ban­kov­ka, kte­rou spous­ta lidí pou­ží­vá kaž­dý den, ale jen vel­mi zříd­ka ji dopo­drob­na zkou­má, a odha­li­li jsme tajem­ství, kte­rá jsou na ní ukry­ta. Po shléd­nu­tí toho­to fil­mu už se nikdy nebu­de­te dívat na jed­no­do­la­rov­ku tak jako před­tím.“

„Přestože je náš pří­běh fik­cí, obsa­hu­je spous­tu reál­ných prv­ků. Dějové kon­struk­ce vychá­ze­jí ze sku­teč­ných his­to­ric­kých doku­men­tů a obec­ně zná­mých věcí,“ říká reži­sér Jon Turteltaub.

Původní myš­len­ka fil­mu se zro­di­la v hla­vě Orena Aviva, kte­rý je pre­zi­den­tem spo­leč­nos­ti Buena Vista Picture Marketing, a jeho tvůr­čí­ho kole­gy Charlese Segarse. Jejich námět pojed­ná­val o muži, kte­rý je ve chví­li, kdy se ocit­ne v nebez­pe­čí Deklarace nezá­vis­los­ti, nucen ten­to přís­ně stře­že­ný doku­ment ukrást. S tím­to násti­nem dějo­vé linie oslo­vi­li reži­sé­ra Jona Turteltauba a jeho pro­dukč­ní part­ner­ku Christinu Steinberg, kte­ří poté naja­li Jima Koufa, aby k fil­mu napsal scé­nář.

Když Kouf dokon­čil svou pra­cov­ní ver­zi, oslo­vil Jerry Bruckheimer scé­náris­tic­kou dvo­ji­ci Cormaca a Marianne Wibberleyovy, aby pří­běh obo­ha­ti­li dal­ší­mi tajem­ný­mi a dob­ro­druž­ný­mi prv­ky. Oba man­že­lé se tedy pono­ři­li do stu­dia fak­tů a legend o hle­dá­ní pokla­dů v Americe, kte­ré zůstá­vá dodnes oblí­be­ným koníč­kem milov­ní­ků his­to­rie i nad­še­ných hle­da­čů bohat­ství.

„Od chví­le, kdy jsme zača­li na pro­jek­tu pra­co­vat, nás Jerry Bruckheimer a Jon Turteltaub pobí­ze­li k tomu, abychom se sna­ži­li co nej­ví­ce vyu­ží­vat reá­lií ze sku­teč­né­ho svě­ta,“ říká Marianne. „Proto jsme se před začát­kem psa­ní scé­ná­ře důklad­ně pát­ra­li v archí­vech. První věcí, na níž jsme se zamě­ři­li, byly legen­dár­ní pokla­dy, kte­rých je spous­ta a sou­čas­ní hle­da­či je berou vel­mi váž­ně.“

Během své­ho bádá­ní Wibberleyovi nara­zi­li i na jeden z nej­slav­něj­ších pokla­dů v ději­nách lid­stva – legen­da­mi opře­de­ný poklad Templářů. Templářský řád vzni­kl v 11. sto­le­tí jako odrů­da kři­žá­ků a dle růz­ných pověs­tí se stal jed­nou z nej­moc­něj­ších taj­ných orga­ni­za­cí v his­to­rii. Traduje se, že tito rytí­ři shro­máž­di­li patr­ně nej­vět­ší sbír­ku pokla­dů a nábo­žen­ských arte­fak­tů, jaká kdy exis­to­va­la. Mezi věci obrov­ské hod­no­ty měly pat­řit arte­fak­ty ze všech obdo­bí od sta­ro­vě­ké­ho Egypta až po počát­ky křes­ťan­ství. Tato sku­pi­na bojov­ní­ků byla údaj­ně tak boha­tá, že ji žáda­li o finanč­ní výpo­moc i nej­moc­něj­ší evropští panov­ní­ci.

Ve 14. sto­le­tí se jejich nesmír­né bohat­ství náh­le a beze sto­py vypa­ři­lo. Dodnes není jas­né, co se s pokla­dem Templářů sta­lo, a jeho tajem­ství nedá­vá spát spous­tě lov­ců pokla­dů po celém svě­tě. „Mnoho lidí věří, že poklad skon­čil někde v Severní Americe,“ podo­tý­ká Cormac. „Je zají­ma­vé, že nále­ži­tost k řádu Templářů byla občas zmi­ňo­vá­na i v sou­vis­los­ti s Kryštofem Kolumbem, což by napo­ví­da­lo, jak se sem poklad mohl dostat.“

„Přišlo nám zají­ma­vé, že řád Templářů se poz­dě­ji vyvi­nul ve svo­bod­né zed­ná­ře, k nimž pat­ři­lo také mno­ho z otců ame­ric­ké­ho náro­da včet­ně Benjami­na Franklina a George Washingtona,“ pokra­ču­je Cormac. „Samozřejmě neví­me, zda otco­vé o pokla­du Templářů vědě­li, ale víme, že se jej v Severní Americe sna­ži­la najít spous­ta výprav, kte­rých se účast­ni­li i tako­ví lidé, jako napří­klad mla­dý Franklin Delano Roosevelt… a lidé jej hle­da­jí dodnes.“

Aby doda­li scé­ná­ři na věro­hod­nos­ti, sešli se scé­náris­té a Bruckheimer také se sku­teč­ný­mi hle­da­či pokla­dů, kte­ří ve sna­ze při­jít na kloub záha­dám pra­vi­del­ně čelí růz­ným nebez­pe­čím, a sna­ži­li se lépe pocho­pit jejich posto­je a moti­va­ce. Radili se také s uzná­va­ný­mi kryp­to­gra­fy, s jejichž pomo­cí navr­ho­va­li někte­ré hla­vo­la­my, kte­ré musí Ben Gates ve fil­mu roz­lousk­nout.

Pro rea­li­za­ci jed­né z nej­zá­sad­něj­ších scén fil­mu byl klí­čo­vý Bruckheimerův nápad navá­zat spo­lu­prá­ci s exper­ty na kri­mi­nál­ní postu­py a vymys­let s jejich pomo­cí rea­lis­tic­ký plán na ukra­de­ní Deklarace nezá­vis­los­ti. Deklarace, kte­rá je vysta­ve­na ve washing­ton­ském Národním archi­vu, je chrá­ně­na nej­mo­der­něj­ší bez­peč­nost­ní tech­ni­kou. „Oslovili jsme lidi, kte­ří mají důvěr­né infor­ma­ce o kom­pli­ko­va­ných lou­pe­žích, a zepta­li se jich: ‘Jak by se dalo dostat do napros­to doko­na­le zabez­pe­če­né budo­vy, kte­rá byla navr­že­na tak, aby přelsti­la všech­ny zlo­dě­je?’ Z jejich nápa­dů jsme poté vychá­ze­li a vytvo­ři­li reál­nou a vel­mi napí­na­vou sek­ven­ci,“ vysvět­lu­je Bruckheimer.

Celý sled dob­ro­druž­ných udá­los­tí má „na svě­do­mí“ lovec pokla­dů Benjamin Franklin Gates, kte­ré­ho ztvár­nil Nicolas Cage. Právě v oka­mži­ku, kdy zjis­tí, že je na zad­ní stra­ně Deklarace nezá­vis­los­ti ukry­ta mapa ke kýže­né­mu pokla­du, se Ben záro­veň oci­tá na pra­hu vel­ké­ho morál­ní­ho dile­ma­tu: může uči­nit nemys­li­tel­né a ukrást jeden z nej­cen­něj­ších ame­ric­kých his­to­ric­kých doku­men­tů, pokud je to jedi­ný způ­sob, jak jej ochrá­nit před vel­kým nebez­pe­čím?

„Na Benovi mi při­šlo zají­ma­vé, že má k nale­ze­ní pokla­du hned něko­lik vel­kých moti­va­cí: jeho vášeň pro his­to­rii a navra­ce­ní věcí tam, kam pat­ří; fakt, že poklad má nevy­čís­li­tel­nou hod­no­tu; to, že jej hle­dal celý svůj život; a také jeho vztah s otcem a sna­ha navrá­tit rodi­ně dob­ré jmé­no. V prů­bě­hu fil­mu je podroben mno­ha zkouškám a musí zjis­tit, kte­rá z těch­to věcí je pro něj nej­dů­le­ži­těj­ší a co vlast­ně oprav­du chce,“ vysvět­lu­je Cage.

K Benu Gatesovi se postu­pem času při­dá­vá dvo­ji­ce vychá­ze­jí­cích holly­wo­od­ských hvězd v rolích jedi­ných dvou lidí, kte­rým může Gates plně důvě­řo­vat – počí­ta­čo­vé­ho nad­šen­ce Rileyho v podá­ní Justina Barthy a svůd­né archi­vář­ky Abigail Chase, kte­rou hra­je Diane Kruger. Po Gatesově vpá­du do jejich živo­ta se oci­ta­jí ve víru dob­ro­druž­ství, jaká si do té doby nedo­ká­za­li ani před­sta­vit.

Bartha byl mož­nos­tí spo­lu­pra­co­vat s Nicolasem Cagem nad­šen. „Riley je odbor­ník na výpo­čet­ní tech­ni­ku a Ben Gates pro změ­nu na všech­no ostat­ní,“ vysvět­lu­je herec. „Ben Rileyho vytáh­ne z jeho počí­ta­čo­vé rea­li­ty a vez­me jej na nej­vět­ší dob­ro­druž­ství jeho živo­ta.“

„Riley se do dob­ro­druž­ství nevr­há s žád­ným vel­kým nad­še­ním,“ říká Bruckheimer. „Je to člo­věk, kte­rý oprav­du pat­ří před obra­zov­ku počí­ta­če, a když se ocit­ne ve sku­teč­ném svě­tě, musí zjiš­ťo­vat, jak všech­no fun­gu­je. Justin je vel­mi zábav­ný člo­věk a s Nicolasem se na plát­ně skvě­le dopl­ňo­va­li.“

Během své­ho dob­ro­druž­ství se Ben střet­ne také s půvab­nou archi­vář­kou Abigal Chase, kte­rá dou­fá, že se jí poda­ří pře­ka­zit jeho plá­ny na zci­ze­ní Deklarace nezá­vis­los­ti – dokud nezjis­tí, že pokud se to Benovi nepo­da­ří, může být dra­ho­cen­ný doku­ment ztra­cen navždy. V Abigail, kte­rá je stej­ně tvr­dá, chyt­rá a odhod­la­ná pro­žít vel­ké dob­ro­druž­ství, Ben pozná sobě rov­né­ho člo­vě­ka.

Pro roli podob­ně ost­ré a sta­teč­né ženy potře­bo­va­li fil­ma­ři výji­meč­nou hereč­ku. Tu nako­nec našli v Diane Kruger, kte­rá nedáv­no ztvár­ni­la krás­nou Helenu ve vel­ko­fil­mu Trója. Stejně jako její fil­mo­vá posta­va se i Diane naro­di­la v Německu, avšak Abigail pova­žu­je za odda­nou patri­ot­ku. „Její zaměst­ná­ní restau­rá­tor­ky Listin svo­bod pro ni není jen oby­čej­nou pra­cí – pova­žu­je to také za vel­kou zod­po­věd­nost,“ vysvět­lu­je Kruger. „Miluje svou zemi a Deklaraci nezá­vis­los­ti opatru­je téměř jako své vlast­ní dítě – nedo­ká­že se vyrov­nat s před­sta­vou, že by jí někdo ublí­žil.“

Pestrou šká­lu postav dopl­ňu­jí Sean Bean jako zlo­duch Ian Howe, kte­rý je hroz­bou pro Deklaraci nezá­vis­los­ti, Jon Voight jako Gatesův roz­ča­ro­va­ný otec, Christopher Plummer jako pra­děd, kte­rý Gatese inspi­ro­val v jeho hle­dač­ské váš­ni a Harvey Keitel jako agent FBI Sadusky, jenž je Gatesovi neu­stá­le v patách.

Většina vel­kých dob­ro­druž­ství nás zavá­dí do exo­tic­kých kra­jů a dáv­ných dob, avšak ten­to­krát se při hon­bě za jed­ním z nej­vět­ších pokla­dů v ději­nách podí­vá­me do sou­čas­né Ameriky. Jerry Bruckheimer a Jon Turteltaub se s fil­mo­vým štá­bem podí­va­li na mno­ho míst, kte­rá hra­jí význam­nou roli v his­to­rii Ameriky – včet­ně Independence Hall v Philadelphii, Lincolnova památ­ní­ku ve Washingtonu nebo newy­or­ské­ho Trinity Church. Nelehký úkol sjed­nat pro fil­mo­vou pro­duk­ci mož­nost natá­če­ní na čas­to nepří­stup­ných mís­tech při­pad­nul vedou­cí­mu výro­by Barrymu Waldmanovi. Waldman nejen dojed­ná­val pod­mín­ky pří­tom­nos­ti štá­bu, ale také se sna­žil zajis­tit, aby byla his­to­ric­ká mís­ta zná­zor­ně­na nále­ži­tým způ­so­bem.

„Každé tako­vé mís­to ve Washingtonu a Philadelphii má urči­tou pres­tiž a lidé si chtě­li být jis­tí, že jej zachy­tí­me auten­tic­ky a co mož­ná nej­lé­pe,“ vysvět­lu­je Waldman. „Hodně úprav ve scé­ná­ři jsme muse­li pro­vést napří­klad v sou­vis­los­ti s natá­če­ním v Kongresové knihov­ně, pro­to­že chtě­li, aby mělo pub­li­kum mož­nost vidět fil­mo­vé posta­vy při zkou­má­ní něče­ho, co tam oprav­du je. Proto jsme Bena a Rileyho necha­li v této scé­ně pro­hlí­žet plá­ny měst a Národního archi­vu, kte­ré se v knihov­ně sku­teč­ně nachá­ze­jí. Také jsme do fil­mu při­da­li zmín­ku o tom, že Kongresová knihov­na je nej­vět­ší kni­hov­nou na svě­tě a je v ní ulo­že­no 22 mili­o­nů knih, abys­te zís­ka­li lep­ší před­sta­vu o tom, jak je úžas­ně roz­sáh­lá.“

V něko­li­ka pří­pa­dech, kdy bylo mož­né na sku­teč­ných mís­tech natá­čet pou­ze v ome­ze­né míře nebo vůbec, muse­li fil­ma­ři vysta­vět vel­ké scé­ny ve stu­diu. „Chtěl jsem natá­čet na kaž­dém význam­ném mís­tě, kde to bylo jen tro­chu mož­né, ale někte­rá z nich zkrát­ka nemoh­la pojmout obří holly­wo­od­ský štáb,“ říká Turteltaub. „Nejsme zrov­na žád­ná tin­tít­ka – spí­še mamu­ti, a to úpl­ně posled­ní, co bychom si přá­li, bylo jak­ko­liv ohro­zit někte­ré z míst, jejichž výji­meč­nost jsme se sna­ži­li ve fil­mu vyzdvih­nout.“

 

K dotvo­ře­ní výtvar­né strán­ky fil­mu naja­li Bruckheimer s Turteltaubem tým kva­li­fi­ko­va­ných uměl­ců a řeme­sl­ní­ků, jehož prá­ci koor­di­no­val hlav­ní výtvar­ník Norris Spencer. „Snažili jsme se u těch­to měst dosáh­nout tro­chu odliš­né­ho vzhle­du, pro­to jsme vza­li do týmu brit­ské­ho výtvar­ní­ka Norrise Spencera, kte­rý se na ame­ric­kou his­to­rii dívá úpl­ně odliš­ným pohle­dem,“ vysvět­lu­je Bruckheimer. „Vnímá ji z vněj­ší per­spek­ti­vy a do výtvar­né strán­ky toho­to dob­ro­druž­ství při­ne­sl oso­bi­té prv­ky. Poté se k nám při­po­jil skvě­lý kame­ra­man Caleb Deschanel a dodal tomu vše­mu krá­su a cit.“

Natáčení zača­lo ve Washingtonu, jehož opoj­ná atmo­sfé­ra při­pra­vi­la her­ce a fil­mo­vý štáb na vel­ký úkol, před kte­rým stá­li. „Je vel­mi vzru­šu­jí­cí začít natá­če­ní na mís­tě, kde se za vámi majestát­ně tyčí Capitol,“ podo­tý­ká Turteltaub. Přestože se ale fil­ma­řům poda­ři­lo zís­kat povo­le­ní k natá­če­ní v Kongresové knihov­ně, nebyl to ani zda­le­ka konec všech kom­pli­ka­cí – ten­to­krát však neby­lo mož­né vznik nepří­z­ni­vých okol­nos­tí nijak ovliv­nit. Když se blí­žil den natá­če­ní, Washington a jeho oko­lí zasáh­nul huri­kán Isabel a v celém měs­tě se v pod­sta­tě zasta­vil život. „Tato neče­ka­ná kom­pli­ka­ce výraz­ně zkrá­ti­la dobu, po kte­rou jsme moh­li násle­du­jí­cí sobo­tu v Kongresové knihov­ně natá­čet. Od chví­le, kdy jsme vylo­ži­li všech­nu natá­če­cí tech­ni­ku, nám zbý­va­lo pou­ze osm hodin do oka­mži­ku, kdy jsme muse­li začít mís­to zase vyklí­zet,“ vzpo­mí­ná Waldman.

Přestože muse­li zvlád­nout natá­če­ní sviž­ným tem­pem, byla pro ně tato pří­le­ži­tost vel­mi cen­ná. „Kongresová knihov­na je jed­ním z nej­po­zo­ru­hod­něj­ších inte­ri­é­rů, jaké jsem kdy viděl,“ říká Turteltaub. „Bylo úžas­né, že jsme dosta­li mož­nost uvnitř natá­čet.“

Kromě Kongresové knihov­ny a Lincolnova památ­ní­ku natá­če­li také v budo­vě orga­ni­za­ce Daughters of the American Revolution z roku 1902, kte­rá v úvo­du fil­mu zastou­pi­la Bílý dům v dobách pre­zi­den­ta Andrewa Jacksona. Zde se začí­ná pří­běh Lovců pokla­dů odví­jet scé­nou, v níž posled­ní žijí­cí sig­na­tář Deklarace nezá­vis­los­ti Charles Carroll odha­lu­je jed­no­mu z před­ků Bena Gatese důle­ži­té vodít­ko k nale­ze­ní pokla­du.

Při natá­če­ní této scé­ny potka­la fil­ma­ře vel­mi pozo­ru­hod­ná pří­ho­da – Turteltauba oslo­vil jeden z při­hlí­že­jí­cích mužů a před­sta­vil se jako Charles Carroll Carter – pří­mý poto­mek samot­né­ho Charlese Carolla. „Tento oka­mžik doká­zal, že spous­ta míst a udá­los­tí, na kte­ré ve fil­mu odka­zu­je­me, má reál­né zákla­dy,“ říká reži­sér.

Vzhledem k tomu, že štáb nemohl natá­čet nároč­né scé­ny s vlou­pá­ním do Národních archi­vů v jejich sku­teč­ných inte­ri­é­rech, muse­ly být tyto klí­čo­vé pro­sto­ry detail­ně zrepli­ko­vá­ny v holly­wo­od­ském stu­diu. „Díky spo­lu­prá­ci lidí z archi­vu jsme se moh­li před začát­kem výstav­by scé­ny důklad­ně při­pra­vit,“ říká Spencer. „Byl nám umož­něn pří­stup do klí­čo­vých míst­nos­tí, kte­ré jsme si moh­li pře­mě­řit. Také jsme dosta­li růz­né nákre­sy a počí­ta­čo­vé mode­ly plá­no­va­né rekon­struk­ce. Takže jsme vza­li všech­ny tyto mate­ri­á­ly a vychá­ze­li jsme z nich.“

Filmaři pocho­pi­tel­ně z bez­peč­nost­ních důvo­dů nemoh­li při natá­če­ní pra­co­vat se sku­teč­nou Deklarací nezá­vis­los­ti, pro­to spo­lu s exper­ty vytvo­ři­li věr­nou repli­ku, kte­rá pub­li­ku umož­ní vidět přes 200 let sta­rý doku­ment v tro­chu zacho­va­lej­ším sta­vu.

Celý děj fil­mu se však neo­de­hrá­vá jen na úze­mí Spojených stá­tů. Když se na plát­ně popr­vé obje­ví Ben Gates, je na ces­tě doslo­va až na konec svě­ta. Pro scé­ny, kte­ré Bena zavá­dě­jí na ark­tic­ký ledo­vec, kde ve ztros­ko­ta­né lodi Charlotte hle­dá tajem­né vodít­ko k nale­ze­ní vysně­né­ho pokla­du, posta­vi­la pro­duk­ce oprav­do­vou zmrz­lou scé­nu v pro­sto­rách losan­ge­les­ké spo­leč­nos­ti Union Ice Company. „Konstrukci této scé­ny před­chá­zel roz­sáh­lý prů­zkum mate­ri­á­lů o lodích z teh­dej­ší doby, z nichž zůsta­ly mno­hé nená­vrat­ně viset v zamrz­lé pus­ti­ně Arktidy a Antarktidy,“ říká Spencer. „Natáčení ve sku­teč­né ledár­ně nám pomoh­lo dosáh­nout doko­na­los­ti v oblas­ti efek­tů, sou­vi­se­jí­cích s ark­tic­kým pro­stře­dím. Pro her­ce i štáb to bylo trýzni­vé, ale zato vypa­da­li zce­la auten­tic­ky pro­mrz­le. Vzduch byl pro­sy­cen párou, stou­pa­jí­cí od jejich úst.“

Repliku lodi, kte­rá byla pou­ži­ta při natá­če­ní exte­ri­é­rů, fil­ma­ři posta­vi­li v nádr­ži Strawberry Reservoir v Utahu, kte­rá v minu­los­ti poslou­ži­la i při vzni­ku spe­ci­á­lu tele­vi­ze PBS o slav­né ztros­ko­ta­né lodi Ernesta Shackletona. Výstavba zbyt­ků lodi zača­la v létě, což bylo tak ako­rát na to, aby prv­ní sně­ho­vá bou­ře zastih­la její model v koneč­ném stá­diu a pokry­la jej vrst­vou sně­hu. Nakonec byla loď roz­me­tá­na při vel­ké explo­zi, kte­rá pro­vá­zí pokus Bena Gatese unik­nout pro­lha­né­mu Ianu Howeovi.

---