(zatím nehodnoceno)
Loading...Záliba a nadšení pro určitou věc nebo činnost může mít různé formy. Někdo sbírá známky, jiný maluje nebo zpívá. Někdo se za svou stydí a jiní, jako Marguerite, se o svůj milovaný koníček, operní zpěv, ráda podělí s obecenstvem. Jako zámožná žena a členka charitativního spolku může pozvat skutečné umělkyně a současně sama zpívat své oblíbené árie. Plní si své malé sny. Obecenstvo i sloužící personál se umí společensky chovat a ani květiny po vystoupení nechybí. Chybí jen manžel Georges Dumont. Ten vystoupení své ženy nesnáší, ví totiž, že diváci se jí potají smějí, a nechápe její nadšení a odvahu vystupovat před lidmi. Jemu odvaha chybí. Najde Marguerite spřízněnou duši, která ji dokáže ocenit?
Marguerite není hloupá, ale její bezprostřednost a důvěřivost umožňuje lidem kolem ní, hrát divadlo a bavit se na její účet. Pro většinu z nich jsou motivací peníze a pro ty ostatní je zábavné sledovat, kam až je důvěřivá amatérská zpěvačka schopná zajít. Je to škodolibost, krutá zábava nebo snaha zúčastnit se mimořádného vystoupení?
Francouzský režisér Xavier Giannoli si ke svým filmům píše scénáře a v případě posledního filmu neudělal výjimku. Nechal se inspirovat osudy Američanky Florence Foster Jenkins, operní zpěvačky, známé jako „královna kraválu“, která se ve 40. letech minulého století proslavila svým příšerným hlasem. Tato žena měla zajímavý osud a není divu, že se stal inspirací pro další tvůrce. Anglický dramatik Peter Quilter napsal v roce 2005 divadelní komedii Glorious!, kterou naše divadelní scény uvádí pod názvem Je úchvatná.
Pro filmový příběh zvolil Xavier Giannoli bohatou francouzskou dámu Marguerite Dumont, která miluje operu se vším, co k ní náleží. Hlasová a intonační nedokonalost jí nebrání, aby si zpívala, a když je to možné, i vystupovala na veřejnosti. Její zpěv vyvolává v posluchačích různé reakce, a to je důvodem pro rozvinutí zápletky s dalšími postavami. Především je to záletný manžel Georges Dumont, který svou ženu přes její bláznivou zálibu stále miluje. Pak jsou tu různé typy obdivovatelů, od úlisného sluhy Madelbose, až po nadanou zpěvačku Hazel, kterou Marguerite finančně podporuje. Marguerite láká však i podvodníky a vyžírky, kteří zneužívají její důvěřivost. Konec příběhu dotáhl autor jako v operním díle do efektního a citově zabarveného konce. Film je rozdělen do několika dějství, podobně jako jsou dělena operní díla.
Je jasné, že se Xavier Giannoli na natáčení pečlivě připravoval, od výběru hereckého obsazení, volby jednotlivých scén i drobných detailů. Celkovému dojmu pomáhá kameraman Glynn Speeckaert, který volí různé záběry a přitahuje diváka do divadelního prostoru. Velice citlivě je zvolena hudba a pěvecké výkony. První krátký zpěv Marguerite zazní až po intonačně čistém zpěvu dvou zpěvaček, které však zpívají bez emocí a strojeně. Rozdíl je markantní a pocit diváka souzní s pocity posluchačů ve filmu. Marguerite zpívá ve filmu několikrát, ale pokaždé v jiné situaci. Vždy šíleně falešně a vždy s upřímným zaujetím a snahou. Jak se postupně ukazuje pravá povaha hlavní hrdinky, začíná se stávat lidsky příjemná, až dojemná. Závěr je laděný pozitivně a s láskou. To se dalo, vzhledem k národnosti režiséra, čekat. Ale celkový dojem to nekazí, naopak, příběh dostává správnou operní tečku. Režisér si však neodpustil zařadit také několik scén, které popudí prudérní diváky, ale cítil patrně potřebu ukázat další odlišnosti a úchylky lidí. Každopádně to nepřevážilo celkové pojetí a středem pozornosti zůstala hlavní hrdinka.
V hlavní roli Marguerite září Catherine Frot. Dokázala ve své postavě citlivě vybalancovat náladovost nadšené milovnice zpěvu i zaujetí a vůli něco dokázat. Z mužských rolí mě zaujal Michael Fau v roli zkrachovalého pěvce Atose Pezziniho. Je to zábavná karikatura, která je protipólem k amatérskému zpěvu Marguerite. Scény při přípravě pěveckého vystoupení mi trochu připomenuly film Králova řeč, ale vzhledem k práci s dechem vypadají cvičení stejně komicky.
Film mě nejen pobavil, ale zaujalo mě celkové zpracování i herecké výkony.
Nejnovější komentáře