Město bohů

Brazilský film se do našich kin dostá­vá jen vel­mi zříd­ka. Co já si pama­tu­ju, tak v posled­ní době jsme moh­li vidět snad už jen Hlavní nádra­ží. Sliboval jsem si od fil­mu mini­mál­ně atrak­tiv­ní pro­stře­dí, a pro­to i nevšed­ní záži­tek…

A to se mi potvr­di­lo. Děj fil­mu se ode­hrá­vá ve slu­mu, tedy někde, kde byd­lí chud­ší a méně vzdě­la­ní lidé a kde se občas (pří­pad­ně sko­ro pořád) ode­hrá­vá lec­cos neka­lé­ho. Tomuhle slu­mu se říká Město bohů. Bojuje zde pro­ti sobě něko­lik gan­gů, a my jejich plet­ky sle­du­je­me na poza­dí pří­bě­hu klu­ka, kte­ré­mu říka­jí Raketa a kte­rý tou­ží stát se foto­gra­fem.

Jeho bra­tr je sou­čás­tí troj­ky lou­pež­ní­ků, kte­rá je pod­le Rakety nej­hor­ší ve Městě bohů. Jak se ale časem uka­zu­je, není to prav­da. Po jed­né obzvláš­tě drs­né akci, kte­rá je sice finanč­ně úspěš­ná, ale zna­me­ná zvý­še­ný zájem poli­cie o kaž­dé­ho ve Městě bohů, je tzv. Něžná troj­ka roz­prá­še­na a měs­to si mezi sebe roz­dě­lí něko­lik dro­go­vých bos­sů. Nad nimi časem zís­ká­vá pře­va­hu dvo­ji­ce kama­rá­dů z dět­ství, Malý Zé a Bené. Jediným dal­ším, koho necha­jí pře­žít, zůstá­vá Mrkváč. Když ale umí­rá Bené („nej­sluš­něj­ší lump ve měs­tě“, což zna­me­ná, že sice pro­dá­vá dro­gy, ale s vraž­da­mi nechce mít nic spo­leč­né­ho), kte­rý nad ním drží ochran­nou ruku, situ­a­ce se při­ostří a mís­ty se stá­vá nepře­hled­nou...

Když se dívám napří­klad na Kill Billa, vím, že je to nad­sáz­ka. U Města bohů však podob­ný pocit zce­la absen­tu­je. U kaž­dé­ho zábě­ru máte pocit, že něco tako­vé­ho se sku­teč­ně může stát. To dodá­vá nási­lí pořád­ný říz, i když je jinak sní­má­no s odstu­pem, bez zby­teč­ných kru­tos­tí. Co je nej­drs­něj­ší, je to, jak níz­kou cenu má v očích někte­rých čle­nů gan­gu lid­ský život…

Film ale netě­ží jen z toho, že je drs­ný. Je to nao­pak skvě­le posklá­da­ná mozai­ka pří­bě­hů jed­not­li­vých vůd­ců gan­gů i dal­ších postav, kte­ré mají co říct do děje. Není vyprá­věn v časo­vé linii, ale pod­le potře­by, jak nara­zí­me na kon­krét­ní posta­vu v ději. To zna­me­ná, že někte­ré scé­ny jen nakousne­me, v prů­bě­hu fil­mu se k nim vrá­tí­me, a uza­vře­me je s pře­kva­pi­vou poin­tou.

Film je drs­ný, leč jsem pře­svěd­čen, že v mno­ha smě­rech to takhle ve slu­mech oprav­du cho­dí. Rozhodně nefun­gu­je jako pro­pa­ga­ce na výpra­vu do Brazílie. Tak co, kdo bude mít chuť po shléd­nu­tí fil­mu se tam vypra­vit a zajít se tře­ba i podí­vat do slu­mu?

O filmu:

Režie: Fernando Meirelles
Scénář: Paulo Lins, Bráulio Mantovani
V hlav­ních rolích: Alexandre Rodrigues, Phelipe Haagensen, Matheus Nachtergaele, Leandro Firmino da Hora, Jonathan Haagensen, Douglas Silva, Seul Jorge
Brazílie/Francie/USA 2002, 135 minut

---

---