Napoleon Ridleyho Scotta

Epické dra­ma zachy­cu­je život fran­couz­ské­ho císa­ře Napoleona Bonaparte (Joaquin Phoenix), jeho vze­stup k moci a vztah k život­ní lás­ce Josephine (Vanessa Kirby), a uka­zu­je jeho vizi­o­nář­ské vojen­ské a poli­tic­ké tak­ti­ky na poza­dí nejdy­na­mič­těj­ších bitev­ních scén jaké kdy byly nato­če­ny...

Když se řek­ne his­to­ric­ký vel­ko­film, málo­kte­rý fil­mař své deká­dy s nimi bude spo­jo­ván tak jako prá­vě Ridley Scott. Po svém režij­ním debu­tu Soupeři (pojed­ná­va­jí­cí o dvou vojá­cích napo­le­on­ské armá­dy) zasa­ze­ném do  19. sto­le­tí sice v jeho kari­é­ře došlo na sci-fi (Vetřelec, Blade Runner, Marťan), kri­mi­nál­ní sním­ky (Thelma a Louise, Americký gan­gs­ter) nebo melod­ra­ma­ta (Dobrý roč­ník), mimo to jde ovšem v jeho kari­é­ře zachy­tit sním­ky jako 1492: Dobytí ráje, Gladiátor, Království nebes­ké či Poslední sou­boj. Jestli je poté s něčím Scott nedo­mys­li­tel­ně spja­tý, je to prá­vě Francie. Jeho zmí­ně­ní Soupeři, Dobrý roč­ník a Poslední sou­boj, jeho kon­tro­verz­ní poje­tí Robina Hooda s Russelem Crowem, mimo jiné také fakt, že aktu­ál­ním byd­liš­těm Scotta je Francie. A málo­kte­rá osob­nost je s Francií spja­tá tak jako jmé­no Napoleona Bonaparteho. Fascinován jeho ces­tou z niko­ho k vlá­dě nad vším, si Scott zvo­lil prá­vě sní­mek Napoleon jako svůj dal­ší film. Na roz­díl od tako­vé­ho Stanleyho Kubricka poté Scott sní­mek o  fran­couz­ském voje­vůd­ci a císa­ři zvlá­dl rea­li­zo­vat, kdy se po Gladiátorovi navíc opět stře­tl s Joaquinem Phoenixem. Ridley Scott se při­tom nikdy neta­jil tím, že při svých fil­mech nut­ně nedbá čis­tě na his­to­rii a čas­to se tak dostá­vá do spo­rů s his­to­ri­ky. A Napoleon zce­la jis­tě bude dal­ší pří­pad, kte­rý v kru­hu děje­pis­ců a his­to­ri­ků vyvo­lá men­ší vár­ku kon­tro­ver­zí.

Těsně před pre­mi­é­rou se na inter­ne­tu obje­vil ano­nym­ní komen­tář popi­su­jí­cí poje­tí toho­to fil­mu:

„Napoleon je v tom­to fil­mu soci­o­pa­tic­ký incel, kte­rý se z důvo­du vzte­ků vychá­ze­jí­cích z nevě­ry jeho man­žel­ky a její neschop­nos­ti počít potom­ka, roz­hod­ne hodit své frustra­ce na zby­tek svě­ta svým dobý­vá­ním a maso­vý­mi vraž­da­mi.“

 A přes­ně ten­to ano­nym­ní komen­tář přes­ně do jis­té míry ztě­les­ňu­je poje­tí toho­to fil­mu. Film sice před­sta­ví 6 z Bonaparteho 81 pro­ži­tých bitev, nej­dů­le­ži­těj­ším prv­kem ovšem zůstá­vá prá­vě vztah mezi ním a jeho osu­do­vou Josefínou. Zjednodušeně řeče­no jsou tři posled­ní slo­va Bonaparteho (Francie, armá­da.... Josefína) tím, co dohro­ma­dy utvá­ří Scottova Napoleona. Ne náho­dou si Scott zvo­lil Phoenixe do role Bonaparteho po zhléd­nu­tí jeho výko­nu ve fil­mu Joker. Phoenix se svý­mi herec­ký­mi výko­ny nikdy neta­jil, že zvlád­ne uhrát mno­ho růz­ných poloh, kdy v kaž­dé z nich doká­že půso­bit věro­hod­ně. Jeho Napoleon tak zvlá­dá být cha­risma­tic­kým vůd­cem, poše­ti­le zami­lo­va­ným bláznem, děsi­vou bytos­tí s nevy­zpy­ta­tel­ný­mi výbuchy vzte­ku, mani­pu­la­tiv­ním poli­ti­kem.

Scottova novin­ka si divá­ka snad­no zís­ká už na samot­ném počát­ku, kdy samot­ným fil­mem začí­ná dozvu­ky svr­že­ní Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty a nadá­le pro­bí­ha­jí­cí Velkou fran­couz­skou revo­lu­cí. Už v jed­nom roz­ho­vo­ru se Scott nebál při­rov­nat Napoleona k Adolfu Hitlerovi či Josefu Stalinovi,  z fil­mu samot­né­ho ovšem Napoleon vychá­zí spí­še jako anti­hr­di­na. Cílevědomý, schop­ný mani­pu­la­cí a schop­ný někdy jít vylo­že­ně za hra­nu, přes­to s morál­ní­mi aspek­ty, kte­ré jeho posta­vu děla­jí tak tro­chu méně čer­no­bí­lou. Jedna min­ce fil­mu Napoleona pre­zen­tu­je jako cíle­vě­do­mé­ho patri­o­ta, kte­rý si růz­né činy obha­ju­je svou lás­kou k Francii, nadá­le ovšem může být ter­čem debat úva­ha nad tím, zda Napoleon či navá­zal či zako­pal myš­len­ky Velké fran­couz­ské revo­lu­ce. Ta dru­há část min­ce poté Napoleona v pod­sta­tě pre­zen­tu­je jako muže pod pan­toflem, kte­rý part­ner­ské pro­blémy řešil dobý­vá­ním. Film poté v závě­ru pře­de­vším upo­zor­ňu­je na to, že Napoleonovo vojen­ská kari­é­ra stá­lo život přes 3 mili­o­ny lidí, prá­vě bitev­ní scé­ny jis­tě budou na sebe po uve­de­ní fil­mu str­há­vat nej­vět­ší pozor­nost.

Už ofi­ci­ál­ní text dis­tri­bu­to­ra se nebál tyto scé­ny ozna­čit za jed­ny z nej­ví­ce dyna­mic­kých bitev­ních scén jaké kdy byly nato­če­ny.“ A 85-letý Scott nezkla­mal. Bitva u Slavkova či osud­ná Bitva u Waterloo strh­nou zmí­ně­nou dyna­mič­nos­tí, pře­hled­nos­tí a pře­de­vším poci­tem, že se sle­du­je něco sku­teč­ně str­hu­jí­cí­ho a vel­ko­le­pé­ho. Film při­tom mohl vznik­nout díky spo­lu­prá­ci stu­dia Sony a Apple TV+, kte­ré se do fil­mu nebá­lo inves­to­vat něja­kých 130-200 mili­o­nů dola­rů. Po Scorseseho Zabijácích roz­kvet­lé­ho měsí­ce jde tak o dal­ší inves­ti­ci Apple TV+ do fil­mu režij­ní­ho veli­ká­na, i v tom­to pří­pa­dě poté mohl vznik­nout film, kte­rý si tako­vou inves­ti­ci obhá­jí.

Napoleon je poté dal­ší „obě­tí“ Scottova fil­mu, kte­rý v kinech dosta­ne pou­ze zkrá­ce­nou ver­zi (158 minut), aby se násled­ně film dočkal režij­ní ver­ze (ta bude v pří­pa­dě Napoleona čítat 270 minut). Nejdůležitější ovšem je ten pocit, že nic zásad­ní­ho nechy­bí. Napoleonův pří­běh je tak v krat­ší ver­zi vyprá­věn zdán­li­vě s výraz­ný­mi časo­vý­mi sko­ky (v jis­tých letech se zce­la jis­tě pro­dlou­že­ná ver­ze zdr­ží o hod­ně déle), záro­veň ovšem nechy­bí funkč­ní pří­běh, kte­rý by fun­go­val pou­ze v pří­pa­dě doplň­ku (tak tro­chu si to říká o srov­ná­ní s kino­ver­zí tri­lo­gie Pán prs­te­nů vs. pro­dlou­že­né ver­zi všech tří fil­mů). Film totiž sku­teč­ně doká­že pro­dat Napoleona jako bytost. Možná poje­tím, kte­ré opět vyvo­lá vlnu nevo­le u odbor­ných his­to­ri­ků (a Ridley je opět s rados­tí pošle někam), ovšem for­mou, kte­rá v závě­ru vyvo­lá pocit, že se nějak kom­plex­ně odvy­prá­věl pří­běh jed­no­ho z nej­le­gen­dár­něj­ších voje­vůd­ců. Scott rea­li­zo­val his­to­ric­kou mozai­ku, ve kte­ré není moc těž­ké se ori­en­to­vat, přes sna­hu popsat pří­liš mno­ho se v tom abso­lut­ně neztrá­cí a pře­de­vším se v jis­tých momen­tech Napoleon neče­ka­ně zábav­ný a Phoenix doká­že chví­le­mi pro­je­vit i svůj kome­di­ál­ní talent, kte­rý dělá Napoleona ješ­tě zají­ma­věj­ším.

I díky inves­ti­ci Apple TV+ se navíc na Napoleona dívá krás­ně skr­ze výpra­vu, kos­týmy i efek­tiv­ní kame­ru Dariuse Wolskiho (Scott opět neo­do­lá­vá růz­ným detai­lům, kte­ré záži­tek děla­jí ješ­tě inte­ziv­něj­ším). Ridley Scott je pořád tak tro­chu nená­pad­ný a přes­to výteč­ný vypra­věč, kte­rý by už vlast­ně tech­nic­ky měl prá­vo na to být tak tro­chu sta­ro­mód­ní, přes­to tomu roz­hod­ně nejde napro­ti. Mnozí pocho­pi­tel­ně budou snad­no naří­kat, že je pohá­ně­ní mys­li váleč­né­ho génia fil­mem sve­de­no na pro­blémy v lás­ce, to ovšem Napoleonovi v tom­to podá­ní dodá­vá jis­tou lid­skost, kte­ré jde v leh­ké for­mě jít napro­ti. Mnoho infor­ma­cí nese­dí k dobo­vým důka­zům (pře­de­vším pasá­ži dopro­vá­ze­jí­cí úvod­ní titul­ky by Napoleon vůbec neměl být pří­to­men), Scott již ovšem něko­li­krát nazna­čil, že mu na 100% his­to­ric­ké přes­nos­ti nezá­le­ží a sna­ží se pou­ze dodat, co nej­ví­ce str­hu­jí­cí záži­tek i přes fakt, že něco více půso­bí sty­lo­vě, aniž by to odpo­ví­da­lo rea­li­tě. Berte nebo nech­te být! Scott si ovšem po Posledním sou­bo­ji vybral dal­ší sil­nou chvil­ku a dodal jeden ze svých nej­lep­ších fil­mů ve své kari­é­ře.

Ridley Scott ani ten­to­krát nena­to­čil film, kte­rý by se měl pouš­tět ve ško­lách, pro­to­že je 100% his­to­ric­ky přes­ný. Natočil ovšem str­hu­jí­cí epic­ký vel­ko­film o Francii, armá­dě, ale pře­de­vším lás­ce. Ridley Scott si mož­ná mno­hé svou dekon­struk­cí Bonaparteho zne­přá­te­lí, výsle­dek ovšem vyvo­lá­vá tak sil­ný proud emo­cí, že si Scott své kro­ky doká­že obhá­jit. 85-letý nená­pad­ný a přes­to výteč­ný vypra­věč ani ten­to­krát nešel niko­mu napro­ti, výsle­dek je poté str­hu­jí­cí tako­vým způ­so­bem, že snad­no vyvo­lá nadě­ji, že to s Gladiátorem 2 za rok dopad­ne dob­ře. Scotta totiž tvůr­čí elán oči­vid­ně pořád neo­pouš­tí...

Verdikt: 90 %

---