Němá hvězda s hlasem lásky: Životní příběh Marion Daviesové v pestrém světě filmu a lásky s Williamem Randolphem Hearstem

„Tiché obra­zy byly přes­ně pod­le mého gusta.“

Marion Daviesová (roze­ná Marion Cecilea Dourasová) byla jed­nou z nej­vět­ších kome­di­ál­ních here­ček němé éry a 30. let. Začínala jako sbo­rist­ka v New Yorku, nej­pr­ve v Pony Follies a poz­dě­ji v Ziegfield Follies. Její umě­lec­ké jmé­no vznik­lo, když se svou rodi­nou pro­šla kolem budo­vy Daviesovy pojiš­ťov­ny. Jedna z jejích sester zavo­la­la: „Davies!!!! To bude moje umě­lec­ké jmé­no,“ a celá rodi­na při­ja­la toto jmé­no.

Herectví bylo pro Marion ztě­les­ně­ním showbyz­ny­su a zamě­ři­la se tím­to smě­rem. Jejím prv­ním fil­mem byl „Runaway Romany“ (1917), když jí bylo 20 let. Film, kte­rý napsa­la Marion a reží­ro­val její švagr, nebyl zrov­na kasov­ním trhá­kem, ale pro Marion to byl začá­tek a odra­zo­vý můs­tek k vět­ším věcem. V násle­du­jí­cím roce si Marion zahrá­la ve fil­mech „The Burden of Proof“ (1918) a „Cecilia of the Pink Roses“ (1918). Druhý jme­no­va­ný film pod­po­řil novi­no­vý mag­nát William Randolph Hearst, s nímž Marion udr­žo­va­la dlou­ho­do­bý milost­ný vztah dal­ších 30 let.

Díky Hearstovu novi­no­vé­mu impé­riu by se Marion pro­sa­di­la jako žád­ná hereč­ka před ní. V násle­du­jí­cích letech se obje­vi­la v mno­ha fil­mech, při­čemž „Vražda v kině“ (1919) pat­ři­la k těm nej­na­pí­na­věj­ším. V roce 1922 se Marion obje­vi­la jako Marie Tudorovna v his­to­ric­kém roman­tic­kém epo­su Když „rytíř­ství kvet­lo“ (1922). Byl to film, do kte­ré­ho Hearst nalil mili­o­ny dola­rů jako do její výklad­ní skří­ně. Ačkoli se Marion v dobo­vých dílech obvykle neob­je­vo­va­la, poda­la skvě­lý výkon a film vydě­lal. Marion byla i nadá­le vytí­že­ná, pat­ři­la ke stá­li­cím v kinech po celé zemi. Na kon­ci dva­cá­tých let bylo zřej­mé, že zvu­ko­vé fil­my brzy nahra­dí němé. Marion byla ner­vóz­ní, pro­to­že při roz­či­le­ní kok­ta­la a obá­va­la se, že pře­chod na nové médi­um nezvlád­ne, ale byla to oprav­do­vá pro­fe­si­o­nál­ka, kte­rá se změ­nou nemě­la pro­blém.

Kdyby nemě­la Hearstovu pod­po­ru, moh­la být mož­ná úspěš­něj­ší. Byl spí­še pře­káž­kou než pomo­cí. Hearst se sna­žil pro­sa­dit u vede­ní MGM, aby Marion naja­li pro roli Elizabeth Barrettové ve fil­mu „The Barretts of Wimpole Street“ (1934). Louis B. Mayer měl jiné před­sta­vy a mís­to ní najal man­žel­ku pro­du­cen­ta Irvinga Thalberga, Normu Shearerovou. Hearst rea­go­val tím, že bez vět­ší­ho dopa­du stá­hl pod­po­ru MGM ze stra­ny svých novin. Koncem tři­cá­tých let Hearst trpěl finanč­ní­mi potí­že­mi a byla to prá­vě Marion, kdo ho zachrá­nil pro­de­jem svých šper­ků za mili­on dola­rů. Bez ní by Hearst Corporation mož­ná neby­la tam, kde je dnes. Hearstovy finanč­ní pro­blémy zna­me­na­ly také konec její kari­é­ry. Přestože se jí poda­ři­lo pře­jít na zvu­ko­vý film, jiné hvězdy na tom byly lépe a jejích rolí bylo stá­le méně. V roce 1937 nato­či­la čty­ři­ce­ti­le­tá Marion svůj posled­ní film, „Ever Since Eve“ (1937).

Když Hearst v roce 1951 ve věku 88 let umí­ral, Daviesová dosta­la od jeho práv­ní­ka seda­ti­va. Když se po něko­li­ka hodi­nách pro­bu­di­la, zjis­ti­la, že Hearst zemřel a že jeho spo­lu­pra­cov­ní­ci odvez­li jeho tělo i všech­ny jeho věci a veš­ke­ré sto­py po tom, že u ní žil. Jeho rodi­na mu uspo­řá­da­la vel­ký slav­nost­ní pohřeb v San Francisku. Daviesová se ho nezú­čast­ni­la. (IMDb)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Marion Daviesová!

---

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society