Nezavírej oči je thriller, kdy do poslední chvíle nemáte tušení, jak se věci ve skutečnosti mají

Dobře pro­pra­co­va­ný psy­cho­lo­gic­ký thriller, kde do posled­ní kapi­to­ly netu­ší­me, jak se věci ve sku­teč­nos­ti mají.

V kni­ze se pro­lí­ná minu­lost se sou­čas­nos­tí, a i když si to nechce­me při­pus­tit, minu­lost nás vždyc­ky dože­ne, i když se jí sna­ží­me za kaž­dou cenu vyměst­nat nadob­ro z pamě­ti. To, co se ode­hrá­lo v minu­los­ti, ovliv­ňu­je veš­ke­ré naše počí­ná­ní a činy, to jak se cho­vá­me tady v pří­tom­nos­ti, pros­tě minu­lost chtě nechtě zasa­hu­je dál do našich živo­tů a ovliv­ňu­je ho.

Hlavními hrdin­ka­mi jsou dvě sest­ry, dvoj­ča­ta, a přec kaž­dá z nich je úpl­ně jiná, dvě napros­to odliš­né pova­hy, a dva napros­to odliš­né osu­dy. Robin napří­klad vůbec nevy­chá­ze­la z domu a její jedi­nou čin­nos­tí bylo sle­do­vat lidi napro­ti v domě.

Včera byla celý den doma a ani dnes se nikam nechys­tá. Už něko­lik let nevy­šla z domu a ven by ji vyhnal snad jen požár nebo poto­pa. Ještě před něko­li­ka týd­ny byl její život bez pro­blé­mů a cíti­la se v bez­pe­čí. Její dům je jako útul­ná uli­ta. Pravidelně cvi­čí, den­ně ujde deset tisíc kro­ků, kte­ré počí­tá na podo­me­t­ru, a posi­lu­je čin­ka­mi.

Robin je zdr­žen­li­vá a opa­tr­ná. Dveře ote­ví­rá jen domlu­ve­ným návště­vám. Pokud onli­ne objed­náv­ka potra­vin dora­zí mimo dohod­nu­tý čas, naštva­ný řidič ji musí odvézt zpět do skla­diš­tě. Neočekávané balíč­ky zásad­ně nepři­jí­má.

A na stra­ně dru­hé její dvoj­če, sest­ra Sára.

„Sebrali mi dítě a nemůžu s tím vůbec nic dělat. Potom začal před­čí­tat svůj seznam. Pěkně řád­ku po řád­ce. Znělo to jako střel­ba z kulo­me­tu.

Nebudeme to pro­ta­ho­vat. Sbalíš si věci a ode­jdeš. Našli jsme ti byt. Budeš mít kde byd­let, než se posta­víš na vlast­ní nohy.“

Hned na začát­ku kni­hy jsem byla jak opa­ře­ná a ohro­me­ná tím, jak man­žel může tak hrubým, nevy­bí­ra­vým až sobec­kým způ­so­bem jed­nat se svo­jí vlast­ní man­žel­kou, a mat­kou jejich spo­leč­né­ho dítě­te.

Teprve až na kon­ci kni­hy se dozví­dá­me, že vše co nám hlav­ní hrdin­ka Sára před­klá­da­la pro­střed­nic­tvím svých myš­le­nek a vlast­ních poci­tů není zas až tako­vá prav­da, jak jsme si původ­ně měli mys­let, a i tak tro­chu s ní sou­cí­tit a při­klá­nět se na její stra­nu.

Vše je ve sku­teč­nos­ti úpl­ně jinak! Úplně jiná a odliš­ná inter­pre­ta­ce vlast­ní vykres­le­né prav­dy, ale i stříz­li­věj­ší­ho úhlu pohle­du jiných postav nad vše­mi zmi­ňo­va­ný­mi udá­lost­mi.

Čtenáři je postup­ně naser­ví­ro­ván a vyjme­no­ván postup­ně bod po bodu nesmy­sl­ný seznam, díky němuž se Sářina exis­ten­ce napros­to zhrou­ti­la, a tak tro­chu nutí kni­ha samot­né­ho čte­ná­ře spo­lu­cí­tit s hlav­ní pro­ta­go­nist­kou Sárou, lito­vat ji a poma­lu se při­klá­nět na její stra­nu....

NESMYSLNÝ SEZNAM:

1) ŽÁRLIVOST

„Myslela jsem si, že toho řek­ne víc. On ale vyslo­vil jedi­né slo­vo: žár­li­vost. Pronesl ho poti­chu a sebe­jis­tě, aniž by na mě pohlé­dl.“

2) LEŽ

„Vím, proč jsou lži na sezna­mu. Napovídala jsem jich Jimovi spous­tu. Nejdříve jsem se pros­tě jen o někte­rých věcech nezmí­ni­la, potom jsem zača­la při­krášlo­vat, a nako­nec jsem si vymýš­le­la boha­pros­té lži.

Lži však ply­nu­ly dála stá­va­ly se sou­čás­tí mého živo­ta. Musela jsem odpo­ví­dat na tolik otá­zek a nějak zapl­nit meze­ry ve svém živo­tě. Jakmile jede­nou začne­te lhát, není ces­ta zpát­ky.“

3)ZANEDBÁNÍ PÉČE

4) VZTEK

5) MODŘINY

„Byla tak nevin­ná a bez­bran­ná, že jen před­sta­va, že by jí mohl někdo ublí­žit nebo se jí dotknout, ve mně vyvo­lá­va­la nepří­čet­nost. Milovala jsem ji od prv­ní­ho oka­mži­ku a ona milo­va­la mě. A jsem si jis­tá, že ať je teď kde­ko­li, stá­le mě milu­je, a že lás­ka, kte­rou cítí, musí být pro­dchnu­ta boles­tí a zmat­kem, pro­to­že ji urči­tě chy­bím.“

6) PŘÍLIŠ MNOHO KONTROLY

„Často jsem děla­la chy­by. Nejen při vaře­ní. A stá­le chy­by dělám. čím víc se sna­žím všech­no napra­vit, tím je to hor­ší.“

7) KREV

8) INTERNET

Je to ale ta správ­ná ces­ta? Jaká tajem­ství Sára potla­ču­je a skrý­vá před svo­jí vlast­ní sestrou Robin? A proč je kaž­dá ze sester tako­vá, jaká je? Prostě roz­díl­ná? Sára a Robin, obě sest­ry, dvoj­ča­ta, a pře­ce kaž­dá jiná. Sára byla vždy ta, kte­rá byla upra­ve­ná, poslou­cha­la, drže­la se u mámy. Robin byla pra­vý opak. Obě jiné, ale obě si v dět­ství moc blíz­ké. A co se v dospě­los­ti změ­ni­lo, že se tak navzá­jem moc odci­zi­ly?

Sára o Robin:

Nechápu, proč se takhle cho­vá, když ji při tom vždyc­ky chyt­nou. Myslím, že to dělá schvál­ně, baví ji dělat pro­blémy. Já se sna­žím být hod­ná. Všechno je pře­ce o tolik lep­ší, když se cho­vá­te dob­ře. Táta mi říká „ty moje malá šprt­ko“ a máma „moje zla­tá hol­čič­ko“.

Moje sest­ra mě čas­to štve, ale je s ní legra­ce jako s nikým jiným!

Robin byla, for­mál­ně stá­le ješ­tě je, hlav­ní kyta­rist­ka brit­ské sku­pi­ny Working Wife. Někdy mezi ostat­ní poš­tou se obje­ví bílá sví­tí­cí obál­ka. Tu Robin niky neo­t­ví­rá, ani ji nedá na tác k ostat­ním účtům. Opatrně ji vez­me a polo­ží na hro­mád­ku stej­ných bílých obá­lek, kte­ré se kupí v nepo­u­ží­va­né skří­ni, kde nemů­žou  niko­mu a niče­mu uško­dit.

Když sle­do­va­la oby­va­te­le pro­těj­ší­ho domu, napa­da­ly ji čas od času vše­li­ja­ké myš­len­ky. Vzpomínky z dět­ství zno­vu vystu­po­va­ly na povrch a stře­tá­va­ly se se sku­teč­nos­tí. Zběsilé kle­pá­ní na dve­ře.

Její nedob­ro­vol­né uvěz­ně­ní jí nau­či­lo roze­zná­vat hroz­by. A toto kle­pá­ní byla hroz­ba, kte­rou roz­hod­ně nemoh­la igno­ro­vat.

Toto se jí stá­vá čas­to. Na malou chví­li zví­tě­zí logi­ka, a potom ji zno­vu sevře strach. Mnoho věcí, kte­ré dělá, by nor­mál­ně uva­žu­jí­cí člo­věk dělal jinak. Rozumný člo­věk by četl poš­tu, otví­ral dve­ře návště­vám, spal by v poste­li, ne pod ní, vychá­zel ven z domu, nepo­čí­tal by, kolik kro­ků den­ně ujde, a v tele­vi­zi by sle­do­val pořa­dy pro dospě­lé mís­to pohá­dek pro děti.

Určitě by nebyl pře­svěd­če­ný, že má ve svých rukou živo­ty jiných lidí a nebral by na sebe zod­po­věd­nost za jejich osu­dy.

Normální člo­věk by pros­tě jen žil a nero­ze­bí­ral by do detai­lu kaž­dé své roz­hod­nu­tí.

Kdo by mohl chtít stra­šit něko­ho, kdo už je stej­ně stra­chy téměř mrt­vý?

Takové sta­vy vel­mi dob­ře zna­la. I ona se sna­ži­la neu­stá­le zaměst­nat svou hla­vu a ruce a neby­lo vůbec důle­ži­té čím. Jen zříd­ka prá­ci dokon­či­la, ale hlav­ní bylo, že při­tom nemu­se­la mys­let na to, co ztra­ti­la.

Zlo, kte­ré zná a může vidět, je lep­ší než to nepo­zna­né. Je lep­ší zůstat vzhů­ru než ris­ko­vat, že bude zra­ni­tel­ná.

A Sára? Měla plán. První část, ta nej­ob­tíž­něj­ší je nalézt svo­jí sest­ru Robin. Protože Robin je klí­čem ke vše­mu, co bude násle­do­vat dál. Robin má pení­ze a ener­gii, a hlav­ně dům, kde by se moh­la Sára scho­vat. Ostatně nikdo neví, že by moh­la být prá­vě u ní. A pak zís­kat své dítě zpět.... Podaří se jí to?

V noci, když je sama, je těž­ké na někte­ré věci nemys­let. Za slu­neč­ní­ho svi­tu vzpo­mín­ky vybled­nou, ale v noci jsou živěj­ší a děsi­věj­ší...

A tak se poma­lu krů­ček po krůč­ku sezna­mu­je­me s minu­los­tí obou sester, vždy ze dvou stran úhlu pohle­du na všech­ny udá­los­ti, kte­rý­mi si muse­ly obě pro­jít, okol­nos­ti, jež se v jejich živo­tech ode­hrá­ly, a jež pak měly zásad­ní dopad nejen na jejich pří­tom­nost, ale hlav­ně i jejich budouc­nost.

Brilantní a str­hu­jí­cí román, jež krů­ček pro krůč­ku odha­lu­je život­ní tajem­ství dvou sester, kde není rad­no si coko­liv plá­no­vat, či se do něče­ho pouš­tět, natož dýchat, pro­to­že pak může­te být zasko­še­ni straš­li­vou odpla­tou.

Kniha své­ho čte­ná­ře vel­mi rych­le vtáh­ne do děje, a před­klá­dá mu jed­not­li­vé indi­cie a útrž­ky z minu­los­ti, z kte­rých si může poma­lu sklá­dat minu­lost obou sester a odkrýt postup­ně skry­tá tajem­ství, jež si nesou ve svých srd­cích, a jaké šrá­my na duši utr­pě­ly, a kte­ré je dál for­mo­va­ly v jejich dal­ším živo­tě.

Leckdy vás bude mra­zit v zádech, bude­te netr­pě­li­vě vyčká­vat na rozuz­le­ní pří­bě­hů a čekat, jak to všech­no vlast­ně dopad­ne. Já osob­ně jsem se tím­to pří­bě­hem necha­la nato­lik strh­nout, že jsem se od jeho čte­ní jen těž­ko doká­za­la odtrh­nout.

„Nic už nebu­de jako dřív. Teď by si však ze vše­ho nej­víc přá­la, aby se moh­la vrá­tit zpát­ky v čase.“

NEZAVÍREJ OČI

Text: Holly Seddon

Nakladatel: Omega

Rok vydá­ní: 2018

Počet stran: 384
ISN: 978-80-7390-821-8