Noc 12. – šokující zločin v maloměstě

Kriminální fil­my a thrille­ry jsou hod­ně čas­tým důvo­dem k mojí fil­mo­vé spo­ko­je­nos­ti. Témata, jež ten­to tem­ný žánr reflek­tu­je jsou jed­no­du­še atrak­tiv­ní a mají vel­ký divác­ký poten­ci­ál. V posled­ní době to byl tře­ba Fincherův Zabiják. Filmfanatic byl nad­še­ný a hod­no­til za plný počet, i když je mi jas­né, že tahle podí­va­ná roz­hod­ně nese­dě­la kaž­dé­mu. Podobné to bude také u fran­couz­ské mys­te­ri­óz­ní kri­mi Noc 12.

Každý detek­tiv se dří­ve či poz­dě­ji setká s pří­pa­dem, kte­rý neu­mí vyře­šit. Ten ho pak pro­ná­sle­du­je po zby­tek kari­é­ry jako stín vlast­ní­ho selhá­ní. Snad i výči­tek, že během vyšet­řo­vá­ní někde udě­lal chy­bu, a pro­to nedo­ká­zal najít pacha­te­le. Pro detek­ti­va Yohana se tako­vým pří­pa­dem sta­ne vraž­da Clary.

POD ZÁSTĚRKOU NEVINNOSTI
Důkladné vyšet­řo­vá­ní se postup­ně pře­klá­pí do hlub­ší a hlub­ší son­dy do živo­ta obě­ti, což vede až k tomu, že Yohan je pří­pa­dem posed­lý. Výslechů při­bý­vá, pode­zře­lých také, jen­že mno­ží se i pochyb­nos­ti. Motivů je spous­ta, ale jis­to­ta jen jedi­ná. Že zlo­čin se stal v noci na dva­nác­té­ho.

VE STÍNU HOR
Francouzi ten­to­krát nere­flek­tu­jí kri­mi­nál­ní pod­svě­tí žád­né­ho vel­ké­ho měs­ta, ale ospa­lé­ho hor­ské­ho měs­teč­ka, kde mimo hlav­ní sezó­nu život pros­tě jen ospa­le ply­ne. Únava se postup­ně pře­ná­ší i na vyšet­řu­jí­cí poli­cis­ty a podráž­dě­nost z toho, že klí­čo­vá sto­pa chy­bí, se stup­ňu­je. Divákovi postu­pem času dochá­zí, že zlo by ten­to­krá­te nemu­se­lo být potres­tá­no. Pachatel může unik­nout spra­ve­dl­nos­ti.

Noc 12. je poma­lá depre­siv­ní podí­va­ná. Detektivové nejsou super­hr­di­no­vé, ale divák i přes­to hltá jejich neu­tu­cha­jí­cí sna­hu vyře­šit pří­pad bru­tál­ní­ho úto­ku. Sledujeme vyšet­řo­va­cí pro­cedu­ry, posled­ní zou­fa­lé poku­sy a stá­le dou­fá­me, že při­jde zvrat. Pozorný divák však od začát­ku ví, jak pří­pad dopad­ne. Kdo milu­je atmo­sfé­rou neza­mě­ni­tel­né a poma­lu ply­nou­cí detek­tiv­ní fil­my, tomu Noc 12. vře­le dopo­ru­ču­ji. Dostanete tro­chu skrom­něj­ší malo­měst­kou ver­zi Fincherova Zodiaca. Rozhodně tedy sto­jí za vyzkou­še­ní.

---