Sydney Sweeney se v šokujícím hororu „Neposkvrněná“ dostává do varu

Americká jep­tiš­ka zjiš­ťu­je, že v izo­lo­va­ném ital­ském kláš­te­ře není vše v pořád­ku ve fil­mu Neposkvrněná, kte­rý po debu­tu na SXSW vstu­pu­je ten­to víkend do praž­ských kin i do celé­ho svě­ta. Tento zpo­čát­ku skrom­ný šok, pod­po­ře­ný inten­ziv­ním výko­nem Sydney Sweeneyové v hlav­ní roli, bude žít a zemře na zákla­dě své­ho sku­teč­ně ohro­mu­jí­cí­ho závě­ru, kte­rý může být pří­liš i pro někte­ré zary­té horo­ro­vé fanouš­ky.

V režii Michaela Mohana (The Voyeurs) hra­je Sweeneyová sest­ru Cecilii, kte­rá film ote­ví­rá jako nová rekrut­ka v ital­ském kláš­te­ře poté, co její kos­tel ve Státech zavře­li kvů­li... malé návštěv­nos­ti. První scé­ny fil­mu uka­zu­jí funk­ci kláš­te­ra pro péči o star­ší sest­ry, když jí své­hla­vá sest­ra Isabelle (Giulia Heathfield Di Renzi) uka­zu­je oko­lí a rozum­ná sest­ra Gwen (Benedetta Porcaroli) ji zasvě­cu­je do tajů.

Cecilia v mlá­dí pře­ži­la záži­tek blíz­ké smr­ti a stra­ši­del­né­mu otci Salu Tedeschimu (Niccolò Senni) říká, že ví, že Bůh s ní má plán. Zdá se, že ten­to plán se poměr­ně rych­le napl­ní, když léka­ři v kláš­te­ře zjis­tí, že je těhot­ná, poče­tí bylo zřej­mě nepo­sk­vr­ně­né a všech­ny její spo­luse­st­ry oka­mži­tě Cecilii osla­vu­jí jako dal­ší Pannu Marii.

Navzdory před­po­kla­du a pro­stře­dí se Neposkvrněná zřej­mě ostý­chá při­nést něja­kou sku­teč­nou hrů­zu nebo atmo­sfé­ru, pou­ze nazna­ču­je, že v tom­to kláš­te­ře není něco úpl­ně v pořád­ku... něco, co bylo dob­ře nasto­le­no úvod­ní scé­nou fil­mu, kte­rá vrcho­lí pohřbe­ním sest­ry zaži­va. Po vět­ši­nu fil­mu však není nic, co by vám zved­lo tep.

Tedy až do závě­reč­ných pat­nác­ti minut, během nichž se Neposkvrněná změ­ní v pře­hna­nou krva­vou lázeň, kte­rá je sice v někte­rých ohle­dech uspo­ko­ji­vá, ale napros­to nesou­ro­dá s fil­mem, kte­rý jí před­chá­zel. Finále je něko­li­ka­mi­nu­to­vý nepře­ru­šo­va­ný záběr, kte­rý uspě­je jen díky Sweeneyho odda­nos­ti roli... ale stisk­ne o jed­no tla­čít­ko víc a ztra­tí ze zře­te­le ústřed­ní pří­běh ve pro­spěch vis­ce­rál­ní­ho dopa­du.

Příběh Neposkvrněné sil­ně při­po­mí­ná loň­ské Ďábelské spik­nu­tí, v němž šlo rov­něž o zlo­věst­né spik­nu­tí s cílem oplod­nit nic netu­ší­cí ženu DNA Ježíše Krista; v tom­to fil­mu věd­ci k zís­ká­ní DNA pou­ži­li Turínské plát­no, zde jde o Svatý hře­bík. Ale zatím­co padou­ši v Ďábelském spik­nu­tí chtě­li vytvo­řit anti­kris­ta, zdej­ší padou­ši se zda­jí být upřím­ní ve své sna­ze vzkří­sit samot­né­ho Ježíše.

Stejně jako v pří­pa­dě série The Omen, jejíž posled­ní díl pad­ne příští měsíc, ani v tom­to pří­bě­hu nee­xis­tu­je uspo­ko­ji­vý způ­sob, jak ho ukon­čit: buď ďábel­ské dítě pře­ži­je díky hoř­ké iro­nii, nebo se to hlav­ní­mu hrdi­no­vi (a násled­ně i divá­kům) poda­ří a bude mít na rukou krev dítě­te. Ďábelské spik­nu­tí to rea­li­zo­va­lo a sta­la se z toho tábo­ro­vá kome­die, ale Neposkvrněná před­sta­vu­je odvrá­ce­nou stra­nu min­ce, kte­rá se bere váž­ně a stá­vá se sku­teč­ně nepří­jem­nou.

Být nepří­jem­ný je samo­zřej­mě pro horor ctí, a když už nic jiné­ho, musí­te tvůr­ce (a Sweeney) obdi­vo­vat za jejich napros­tou ambi­ci­óz­nost a odhod­lá­ní jít do míst, kam se jiné horo­ry bojí vkro­čit. Ale zby­tek Neposkvrněné je pros­tě pří­liš nud­ný na to, aby nepří­jem­ná pachuť měla trva­lý dopad.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový