Americká jeptiška zjišťuje, že v izolovaném italském klášteře není vše v pořádku ve filmu Neposkvrněná, který po debutu na SXSW vstupuje tento víkend do pražských kin i do celého světa. Tento zpočátku skromný šok, podpořený intenzivním výkonem Sydney Sweeneyové v hlavní roli, bude žít a zemře na základě svého skutečně ohromujícího závěru, který může být příliš i pro některé zaryté hororové fanoušky.
V režii Michaela Mohana (The Voyeurs) hraje Sweeneyová sestru Cecilii, která film otevírá jako nová rekrutka v italském klášteře poté, co její kostel ve Státech zavřeli kvůli... malé návštěvnosti. První scény filmu ukazují funkci kláštera pro péči o starší sestry, když jí svéhlavá sestra Isabelle (Giulia Heathfield Di Renzi) ukazuje okolí a rozumná sestra Gwen (Benedetta Porcaroli) ji zasvěcuje do tajů.
Cecilia v mládí přežila zážitek blízké smrti a strašidelnému otci Salu Tedeschimu (Niccolò Senni) říká, že ví, že Bůh s ní má plán. Zdá se, že tento plán se poměrně rychle naplní, když lékaři v klášteře zjistí, že je těhotná, početí bylo zřejmě neposkvrněné a všechny její spolusestry okamžitě Cecilii oslavují jako další Pannu Marii.
Navzdory předpokladu a prostředí se Neposkvrněná zřejmě ostýchá přinést nějakou skutečnou hrůzu nebo atmosféru, pouze naznačuje, že v tomto klášteře není něco úplně v pořádku... něco, co bylo dobře nastoleno úvodní scénou filmu, která vrcholí pohřbením sestry zaživa. Po většinu filmu však není nic, co by vám zvedlo tep.
Tedy až do závěrečných patnácti minut, během nichž se Neposkvrněná změní v přehnanou krvavou lázeň, která je sice v některých ohledech uspokojivá, ale naprosto nesourodá s filmem, který jí předcházel. Finále je několikaminutový nepřerušovaný záběr, který uspěje jen díky Sweeneyho oddanosti roli... ale stiskne o jedno tlačítko víc a ztratí ze zřetele ústřední příběh ve prospěch viscerálního dopadu.
Příběh Neposkvrněné silně připomíná loňské Ďábelské spiknutí, v němž šlo rovněž o zlověstné spiknutí s cílem oplodnit nic netušící ženu DNA Ježíše Krista; v tomto filmu vědci k získání DNA použili Turínské plátno, zde jde o Svatý hřebík. Ale zatímco padouši v Ďábelském spiknutí chtěli vytvořit antikrista, zdejší padouši se zdají být upřímní ve své snaze vzkřísit samotného Ježíše.
Stejně jako v případě série The Omen, jejíž poslední díl padne příští měsíc, ani v tomto příběhu neexistuje uspokojivý způsob, jak ho ukončit: buď ďábelské dítě přežije díky hořké ironii, nebo se to hlavnímu hrdinovi (a následně i divákům) podaří a bude mít na rukou krev dítěte. Ďábelské spiknutí to realizovalo a stala se z toho táborová komedie, ale Neposkvrněná představuje odvrácenou stranu mince, která se bere vážně a stává se skutečně nepříjemnou.
Být nepříjemný je samozřejmě pro horor ctí, a když už nic jiného, musíte tvůrce (a Sweeney) obdivovat za jejich naprostou ambicióznost a odhodlání jít do míst, kam se jiné horory bojí vkročit. Ale zbytek Neposkvrněné je prostě příliš nudný na to, aby nepříjemná pachuť měla trvalý dopad.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře