Pacific Rim - Útok na Zemi - Guillermo del Toro nikdy nenatočí třetího Hellboye

Základní záplet­ka fil­mu je veli­ce jed­no­du­chá, jak říka­jí dis­tri­bu­to­ři: „Z moře se vyno­ří obrov­ské pří­še­ry Kaiju a pus­tí se do vál­ky s lid­stvem, kte­rá si vyžá­dá mili­ó­ny živo­tů a lid­stvo na roky zatí­ží. Pro boj s Kaiju byla vyvi­nu­ta spe­ci­ál­ní zbraň: masiv­ní robo­ti zva­ní Jaegers, kte­ří jsou simul­tán­ně ovlá­dá­ni dvě­ma pilo­ty, jejichž moz­ky jsou pro­po­je­ny neu­rál­ním mos­tem. Jenže i tihle robo­ti se tvá­ří v tvář nezni­či­tel­ným Kaiju zda­jí být téměř bez­moc­ní. Na pokra­ji poráž­ky nako­nec síly brá­ní­cí lid­stvo nema­jí jinou mož­nost než obrá­tit svo­ji nadě­ji smě­rem ke dvě­ma neče­ka­ným hrdi­nům: býva­lé­mu pilo­to­vi (Charlie Hunnam) a nezku­še­né­mu nováč­ko­vi (Rinko Kikuchi), kte­ří se dají dohro­ma­dy, aby spo­leč­ně řídi­li slav­né­ho, nicmé­ně záro­veň zjev­ně zasta­ra­lé­ho Jaegera. Společně budou čelit hro­zí­cí apo­ka­ly­p­se jako posled­ní nadě­je lid­stva.“

Tato veli­ce jed­no­du­chá pre­mi­sa je celý pří­bě­hem fil­mu. Scénáristovi Travisi Beachamovi urči­tě neda­lo moc času a tvůr­čí­ho myš­le­ní dodat tako­vé­mu jed­no­du­ché­mu pří­bě­hu mno­ho nových vlast­nos­tí. Každou z postav, kte­rá se obje­ví ve fil­mu, pozna­me­nal buď­to něja­kou úchyl­kou, nebo trau­ma­tem z dět­ství, kte­ré je veli­ce pozna­me­ná­vá.  Hlavní posta­va, kte­rou je řidič mohut­né­ho stro­je (Jaeger) díky tomu, že v rám­ci jed­né akce zemře­lo jeho jed­no­va­ječ­né dvoj­če, má veli­ce vel­ké trau­ma. Jeho budou­cí part­ner pro akci, japon­ská žena, zase má trau­ma z mlá­dí, kdy bylo vyvraž­dě­no měs­to vel­ký­mi Kaiju.

Nevím, zda­li to je tou­ha scé­náris­tů po akč­ních lidech s trau­ma­ty, ale už ani nevím, kdy byly v akci pou­ze nor­mál­ní lidi, kte­ré nema­jí těž­ká trau­ma­ta, kte­ré by s nor­mál­ní­mi lid­mi napros­to zatřás­li.

Když vez­me­me film jako celek, tak jeho hlav­ní pří­běh je pros­tě jed­no­du­chý.  S úvod­ní reka­pi­tu­la­cí his­to­rie boje pro­ti pří­še­rám z jiné dimen­ze napros­tou sou­hla­sím. Většina akč­ních fil­mů by mohl a mít tako­vou leh­kou sumář, co se sta­lo před tím, že se obje­ví hlav­ní pří­běh. V rám­ci nata­ho­vá­ní dél­ky fil­mu je mož­né i pou­žít něko­lik odbo­ček v pří­bě­hu, kte­ré nám vysvět­lí dal­ší sou­vis­los­ti. Je dob­ré pro scé­náris­tu, že i tyto odboč­ky mají smy­sl, a že díky nim, se dozví­me i věci, kte­ré umož­ní ukon­če­ní bojů.  Bez těch­to odbo­ček by se dal taky pří­běh snést, ale pří­běh by musel byl jed­no­duš­ší.

Guillermo del Toro si vysnil nové robo­ty, pří­še­ry z jiných dimen­zí. Je vidět, že veš­ke­rou vizu­ál­ní strán­ku všech robo­tů a „Godzillovských“ pro­tiv­ní­ků má výteč­ně vymyš­le­no od šroub­ku a od jed­not­li­vé buň­ky. Je ale ško­da, že kaž­dé vel­ké pení­ze film ničí. Režisér se totiž musel podří­dit leh­ké­mu dik­tá­tu stu­dia, aby mohl ten­to film nato­čit. A tak není film ani typic­ky G. del Torrovský, ale ani typic­ky ame­ric­ký main­stre­am, ve kte­rém se rubou v sobě robo­ti a pří­še­ry. A tak je veli­ce mož­né, že tato neza­řa­di­tel­nost fil­mu je důvo­dem níz­kých zis­ků.

Je ško­da, též, že akč­ní fil­mu už nema­jí nor­mál­ní hod­bu. Ramin Djawadi jako skla­da­tel vůbec nezní dob­ře. Občas mi to při­pa­da­lo jako pros­tě auto­ma­tic­ký výcuc hud­by z počí­ta­čo­vé­ho auto­ma­tu.  Kde jsou ty časy, kdy se moti­vy fil­mu lehce zapa­ma­to­va­li, aniž by u toho musel člo­věk pře­mýš­let. Možná, že to dobou, že ve fil­mu už sklá­da­jí pou­ze stro­je a ne lás­ka k hud­bě, kde si skla­da­tel najmul celý sym­fo­nic­ký orchestr a tím zahrál celý film.

---