Kritiky.cz > Speciály > Papírová města - OSÍDLENÍ ‘PAPÍROVÝCH MĚST’ - HERECKÉ OBSAZENÍ A FILMOVÝ ŠTÁB

Papírová města - OSÍDLENÍ ‘PAPÍROVÝCH MĚST’ - HERECKÉ OBSAZENÍ A FILMOVÝ ŠTÁB

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Pro Wycka Godfreye, pro­du­cen­ta sním­ku Hvězdy nám nepřály, byla pří­le­ži­tost ujmout se dal­ší fil­mo­vé adap­ta­ce Johna Greena neo­do­la­tel­ná. “Můj part­ner Marty Bowen a já jsme si Papírová města pře­čet­li ješ­tě před­tím, než jsme čet­li Hvězdy nám nepřály,” říká. “Takže když jsme toči­li Hvězdy nám nepřály, již jsme zapo­ča­li s Johnem jed­ná­ní o dal­ším pro­jek­tu. Zeptali jsme se ho na Papírová města. Nejvíc se mi na tom pří­bě­hu líbí, že je to záhad­ný pří­běh i dob­ro­druž­ná kome­die.”

John Green říká, že jeho zku­še­nos­ti z natá­če­ní sním­ku Hvězdy nám nepřály byly klí­čo­vým fak­to­rem, kte­rý ho při­měl obrá­tit se i s tím­to pří­bě­hem na stej­ný tým pro­du­cen­tů. “Wyck Godfrey a Isaac Klausner a Marty Bowen jsou mimo­řád­ní pro­du­cen­ti, kte­ří mě zno­vu kaž­dý den víta­li na pla­ce a umož­ni­li mi být sou­čás­tí obou fil­mů, i když nic z toho neby­lo ve smlou­vě,” říká autor. “Byl to sen. Snímek PAPÍROVÁ MĚSTA byl pří­le­ži­tos­tí jak u vel­mi odliš­né­ho pří­bě­hu [naroz­díl od fil­mu Hvězdy nám nepřály] pou­žít stej­ný fil­mo­vý model a sdí­let ho se stej­ný­mi lid­mi.”

S napsá­ním scé­ná­ře se Godfrey obrá­til na sce­náris­ty Scotta Neustädtera a Michaela H. Webera, kte­ří již adap­to­va­li Hvězdy nám nepřály. Neustatdter říká, že byli rádi, že se zno­vu sta­li sou­čás­tí Greenova týmu. “Je skvě­lé mít náš kolek­tiv zase pohro­ma­dě. Byla to pro nás dal­ší cen­ná zku­še­nost a jsme rádi, že jsme byli při­zvá­ni zpět.”

Weber byl stej­ně nad­še­ný, pozna­me­ná­vá: “John Green je skvě­lý spi­so­va­tel, kte­rý nám v mno­hém usnad­ňu­je prá­ci. Jeho kni­hy mají výbor­nou dějo­vou linii a nápa­dy. Jeho posta­vy jsou tak sil­né a jejich dia­lo­gy jen odsy­pá­va­jí. Bohužel jsme nemoh­li pou­žít vše, co bylo v kni­ze. Rozhodování o tom, co zůsta­ne a čeho se bude­me muset zba­vit, je nej­těž­ší čás­tí celé­ho pro­ce­su.”

Neustadter dodá­vá: “K Johnovým kni­hám nej­pr­ve při­stu­pu­je­me jako fanouš­ci. Zvážíme, jak nej­lé­pe fil­mo­vě popsat hlas jeho kni­hy. Jeden z mála pro­blé­mů v adap­to­vá­ní Johnových knih je, jak nej­lé­pe vyjá­d­řit vnitř­ní myš­len­ky postav, a to buď pro­střed­nic­tvím dia­lo­gu, jed­ná­ní nebo inter­ak­cí s ostat­ní­mi posta­va­mi.”

Nat Wolff, kte­rý si zahrál Isaaca ve fil­mo­vém trhá­ku Hvězdy nám nepřály, ztvár­nil Quentina. Bylo to prá­vě během natá­če­ní sním­ku Hvězdy nám nepřály, kdy výkon­ný pro­du­cent Isaac Klausner Nata oslo­vil s nabíd­kou hlav­ní posta­vy v PAPÍROVÝCH MĚSTECH. “Když jsme byli na pla­ce, Isaac mi se šibal­ským úsmě­vem řekl, že bych si měl pře­číst román Papírová města,” vzpo­mí­ná mla­dý herec. “Stal se mou nej­ob­lí­be­něj­ší Johnovou kni­hou. Postava “Q” mě oka­mži­tě oslo­vi­la. Asi o šest měsí­ců poz­dě­ji mi Wyck Godfrey roli nabí­dl. Ještě před­tím, než dokon­čil větu, jsem řekl ano.“

Wolff říká, že ho na pří­bě­hu při­ta­ho­va­ly prv­ky dospí­vá­ní. “Q je posta­va, kte­rá hra­je na jis­to­tu. Je chyt­rý a sou­stře­dě­ný,” vysvět­lu­je. “Má spous­tu plá­nů. Ale vyjma své­ho přá­tel­ství s [nej­lep­ší­mi kámo­ši] Radarem a Benem, se vyhý­bá zbyt­ku svě­ta. Avšak díky jeho vzta­hu s Margo a ces­tě, kte­rou pod­nik­ne, aby ji našel, se nau­čí ris­ko­vat a ote­vře se svě­tu.”

Wolffovo dru­hé vystu­po­vá­ní ve fil­mu pod­le romá­nu Johna Greena bylo pro auto­ra víta­nou zprá­vou. “Nat je vzác­ný člo­věk,” říká Green. “Je mimo­řád­ně talen­to­va­ný herec, ale i neo­by­čej­ně las­ka­vý a vel­ko­rysý člo­věk.”

Wolffovo obsa­ze­ní v tak raném stá­diu se sta­lo pro Neustädtera a Webera bonu­sem. “V pří­pa­dě Papírových měst to pro nás bylo popr­vé, co jsme vědě­li, kdo bude naší hlav­ní posta­vou ješ­tě před­tím, než jsme zača­li psát scé­nář,” vysvět­lu­je Weber. “Hodně nám to naši prá­ci usnad­ni­lo, pro­to­že jsme vědě­li, že Nat je schop­ný zvlád­nout coko­li, co jsme pro něj napsa­li a udě­lat to ješ­tě lep­ší.”

Co se týče režie, pro­du­cen­ti se obrá­ti­li na Jakea Schreiera, jeho dra­ma Robot & Frank je vel­mi zau­ja­lo. Klausner ten­to film nazý­vá “neu­vě­ři­tel­ně zvlášt­ním”, tako­vý “kte­rý doká­že být toli­ka věc­mi najed­nou. Je to neu­vě­ři­tel­ně dojem­ný pří­běh o vyrov­ná­vá­ní se s Alzheimerovou cho­ro­bou, hlu­bo­ce pro­cí­tě­né dra­ma, hra­vá, roš­ťác­ká kome­die i film o lou­pe­ži.”

Klausner vidí para­le­lu mezi Schreierovým fil­mem a Greenovými pří­běhy. “Stejně jako Johnovy kni­hy i Robot a Frank má ote­vře­né srd­ce a je štěd­rý ke svým divá­kům,” vysvět­lu­je. “Jake byl prv­ním reži­sé­rem, kte­ré­mu jsme posla­li kni­hu i scé­nář. Jeho nad­še­ní z PAPÍROVÉHO MĚSTA nás napros­to ohro­mi­lo. Jake nako­nec sám odces­to­val do Orlanda, aby našel loka­ce a vysto­po­val všech­na mís­ta, kte­rá Johna inspi­ro­va­la při psa­ní romá­nu. Zároveň nafo­til úžas­né foto­gra­fie a oprav­du nám pomohl před­sta­vit si nejen film, ale i mno­hem víc.

“Jake dal dohro­ma­dy neu­vě­ři­tel­nou pre­zen­ta­ci své vize fil­mu,” dodá­vá Godfrey. “Pochopil “Q” a jeho ces­tu. Rozumí poci­tu sna­žit se pro­lézt střed­ní ško­lou a posu­nout se k dal­ší kapi­to­le živo­ta. Ale vždy se na posled­ní chví­li sta­ne něco, co vás pře­kva­pí.”

Schreier sám sebe počí­tá do řady fanouš­ků této kni­hy. “Je to fas­ci­nu­jí­cí a tajem­ný pří­běh, kro­mě mno­ha jiných věcí,” říká. “Dobře jsem rozu­měl jeho vykres­le­ní stře­do­ško­lá­ků a jejich zážit­ků. Román podá­vá zají­ma­vou zprá­vu o tom, jaké máme před­sta­vy o ostat­ních lidech a jak je těž­ké těch­to před­stav dosáh­nout.”

“Také se mi líbil vizu­ál­ní poten­ci­ál pří­bě­hu,” pokra­ču­je Schreier. “Tajemství se stá­vá hna­cím prv­kem fil­mu. Pomohlo pro­po­jit jed­not­li­vé obra­zy a zasa­dit posta­vy do děje.”

Spolupracovat s Greenem bylo pro reži­sé­ra dal­ším vrcho­lem. “První věc, kte­rá mě na Johnovi ohro­mi­la, byla jeho účast na fil­mu v roli výkon­né­ho pro­du­cen­ta. Chtěl udě­lat vel­ký film a čer­pat z duše své kni­hy. Byl oprav­du nad­še­ný, že se mohl během natá­če­ní zapo­jit.”

Nat Wolff, kte­rý se s Greenem spřá­te­lil, roze­bí­rá auto­ro­vu pří­tom­nost na natá­če­ní. “Je to legrač­ní. John čas­to žer­tu­je, že na pla­ce jen cho­dí sem a tam a stá­le něco jí. Ale ve sku­teč­nos­ti udá­vá tón celé­mu štá­bu, pro­to­že má tak vel­ký smy­sl pro humor. Je tako­vý roz­t­les­ká­vač her­ců. John je váš­ni­vě zau­ja­tý zfil­mo­vá­ním svých knih. Je snad­né před­sta­vit si spi­so­va­te­le na natá­če­ní, a jak se to pro něj může změ­nit v nej­hor­ší záži­tek na svě­tě ‘Ničí mou kni­hu!’ nebo něco tako­vé­ho. Ale John je tam vždy s námi. On nám věří.”

S Wolffem a Schreierem na palubě bylo dal­ším úko­lem obsa­dit posta­vu Margo Roth Spiegelmanové. John Green mlu­ví o tom, že se při psa­ní této posta­vy nechal inspi­ro­vat sku­teč­ným zážit­kem. “Znal jsem chlap­ce, kte­rý stej­ně jako Margo dospí­val,” vzpo­mí­ná. “Jednou vyhrál v sáz­ce $100 za to, že nasko­čil na náklad­ní vlak a odces­to­val z Alabamy do Tennessee. Pak ale musel zapla­tit více jak $100 dola­rů, aby se dostal auto­bu­sem zpát­ky. Byl to ten druh člo­vě­ka, kte­rý při­šel o pení­ze, aby vyhrál sáz­ku.”

Margo je pra­vým opa­kem “Q”. “Q si mys­lí, že má ve všem jas­no,” říká Schreier. “Má svá stu­dia, své přá­te­le a má plán, jak jít na vyso­kou ško­lu a stát se léka­řem. Margo nemá vůbec žád­ný plán mimo příští­ho týd­ne nebo dvou. A když se jed­né noci zno­vu set­ka­jí, inspi­ru­je ho, aby začal více ris­ko­vat. Donutí ho, aby se vzdal své­ho pohod­lí.”

Green vysvět­lu­je, že Quentinovo vní­má­ní Margo je klí­čo­vým prv­kem v pří­bě­hu. “Vždycky exis­tu­je roz­por mezi tím, jak si něco před­sta­vu­je­me a tím, jak to pro­ži­je­me,” pozna­me­ná­vá. “Myslím si, že způ­sob, jak se “Q” dívá na Margo je vel­mi odliš­ný od sku­teč­né při­ro­ze­nos­ti Margo. Její pří­jme­ní je Spiegelmanová a Spiegelman v něm­či­ně zna­me­ná ‘výrob­ce zrca­del’. Co lidé vidí v Margo je jejich vlast­ním odra­zem a o Margo to moc nevy­po­ví­dá. Margo to roz­či­lu­je. Je oprav­du těž­ké tak­to žít.”

“Máme tu dív­ku, o jejímž živo­tě měli všich­ni myl­nou před­sta­vu,” pokra­ču­je Green. “Vždycky se na střed­ní ško­le najde hol­ka, kte­rá je tak krás­ná a v poho­dě, jako­by by se při chůzi vzná­še­la. Margo Roth Spiegelmanová byla celý svůj veřej­ný život tou­to dív­kou. Jako vět­ši­na žen i ona nesná­ší vlast­ní neschop­nost pocho­pit svou slo­ži­tou pova­hu. A kdo tomu rozu­mí lépe než Cara Delevingneová? Málokdo má lep­ší před­sta­vu o tom, jaké to je být oso­bou za zrca­dlem, než tato mla­dá talen­to­va­ná hereč­ka, kte­rá je záro­veň slav­nou super­mo­del­kou.”

Proces, kte­rý vedl k obsa­ze­ní Delevingeové, nebyl jed­no­du­chý. “Věděli jsme, že Margo měla být nedo­stup­ná per­fekt­ní stře­do­ško­lač­ka,” říká Godfrey. “Ona je ta, po kte­ré kaž­dý kluk tou­ží, ale nemů­že ji zís­kat. Také jsme vědě­li, že tato role vyža­du­je hereč­ku, kte­rá by doká­za­la být výji­meč­ně expre­siv­ní i divo­ká a záro­veň dis­po­no­va­la emo­ci­o­nál­ní zra­ni­tel­nost­ní a měla v sobě jakousi zlo­me­nou kva­li­tu.”

“Obsadit tuto roli bylo nesmír­ně slo­ži­té,” potvr­zu­je Schreier. “Museli jsme ctít ener­gii Margo. Hledali jsme dív­ku, kvů­li kte­ré bys­te, když by se obje­vi­la o půl­no­ci ve vašem okně, vysko­či­li ven a pak, když by zmi­ze­la, tak bys­te uje­li 1200 mil, abys­te ji našli.”

“Měli jsme štěs­tí, že jsme potka­li Caru,” pokra­ču­je Godfrey. “Je neu­vě­ři­tel­ně srdeč­ná, las­ka­vá se smys­lem pro legra­ci, to vše na fil­mo­vém plát­ně oprav­du oži­je. Co mě na ní nej­víc doja­lo, byla její schop­nost cho­pit se per­so­ny, kte­rou si Margo vytvo­ři­la, a kte­ré musí dostát. Ale není to sku­teč­ná Margo a tak se roz­hod­ne, že její jedi­nou ces­tou k sebe­po­zná­ní je opus­tit měs­to. Cara v této roli ude­ři­la hře­bí­ček na hla­vič­ku.”

Aby ztvár­ni­la ame­ric­kou stře­do­ško­lač­ku, mla­dá Britka zapo­mně­la na svůj pří­zvuk a mlu­vi­la ame­ric­kou ang­lič­ti­nou před kame­rou i mimo ni. Viděla fil­mo­vou adap­ta­ci Hvězdy nám nepřály a pře­čet­la si Papírová města. Bylo jí jas­né, že se musí stát sou­čás­tí toho­to pro­jek­tu. “Během čte­ní romá­nu jsem si zača­la uvě­do­mo­vat podob­nos­ti mezi Margo a mnou,” říká Delevingneová. “Vzpomínám si, když jsem šla na kon­kurz, řek­la jsem ‘Kdysi jsem byla jako ona.’ Myslím, že to je prav­dě­po­dob­ně jeden z důvo­dů, proč jsem tuto roli dosta­la - byla jsem schop­ná tuto posta­vu pozná­vat sama v sobě.”

Srdce PAPÍROVÝCH MĚST spo­čí­vá v jeho zob­ra­ze­ních přá­tel­ství a dopro­vod­ných dob­ro­druž­ství, záhad a dokon­ce i pro­vo­ka­cí, kte­ré sve­dou mla­dé lidi dohro­ma­dy v důle­ži­tém momen­tě jejich živo­ta. “Q”, Ben a Radar jsou nej­lep­ší přá­te­lé. Jejich přá­tel­ství ros­te se zmi­ze­ním Margo. Green vysvět­lu­je: “Q, Ben a Radar jsou si vel­mi blíz­cí, ale jak se jejich stře­do­škol­ská léta blí­ží ke kon­ci, zápa­sí s fak­tem, že se jejich přá­tel­ství brzy změ­ní.”

“Existuje zde sku­teč­ná vaz­ba mezi těmi­to přá­te­li a díky tomu jejich humor půso­bí auten­tic­ky, “ dodá­vá Schreier.

“Ben je tro­chu podi­vín­ský kluk, kte­rý zou­fa­le tou­ží po hol­ce, ale nemá poně­tí, jak ji zís­kat,” říká Austin Abrams, kte­rý posta­vu ztě­les­nil. “Stejně jako ostat­ní posta­vy, i on pod­stou­pí vel­ké změ­ny ve svém uva­žo­vá­ní o dív­kách a uvě­do­mu­je si, že dív­ka (Lacey), do kte­ré je již dlou­ho zami­lo­va­ný, je nejen hezká, ale ve sku­teč­nos­ti i milá, pros­tě je fajn.”

Do role Radara fil­ma­ři obsa­di­li herec­ké­ho nováč­ka Justice Smithe. “Radar je oprav­du milý kluk, kte­rý hra­je na saxo­fon ve škol­ní kape­le,” říká Smith. “Trochu se zdrá­há při­vést svou sleč­nu Angelu k sobě domů, pro­to­že jeho rodi­če vlast­ní nej­vět­ší sbír­ku čer­ných Santů na svě­tě. Stydí se, že se jich v jeho domě nachá­zí 4200.”

Green nasta­vu­je tím­to pří­bě­hem zrca­dlo Quentinovu původ­ní­mu, povrch­ní­mu pohle­du na Margo. “Je směš­né, jak mono­li­tic­ky si před­sta­vu­je­me Santu,” pou­ka­zu­je. “A v pří­bě­hu dojde k momen­tu, kdy se Angela k této uni­kát­ní sbír­ce vyjá­d­ří ‘Myslím, že je oprav­du fajn, že tvo­ji rodi­če nepod­po­ru­jí jed­no­stran­né vní­má­ní Santy.’”

Herecké obsa­ze­ní uza­ví­ra­jí Halston Sageová jako Lacey a Jaz Sinclairová jako Angela. John Green popi­su­je před­nos­ti těch­to postav. “Lacey Pembertonová je blond a tem­pe­ra­ment­ní, lidé o ní děla­jí všech­ny mož­né závě­ry. Ve sku­teč­nos­ti je Lacey poměr­ně slo­ži­tá dív­ka. Ztvárnila ji Halston Sageová a v mno­hém se jí také podo­bá. Potkáte Halstonovou a napad­ne vás, ’O blon­dýn­kách z Kalifornie vím své.’ Ale jakmi­le ji začne­te pozná­vat, poma­lu vás vyve­de z omy­lu.

“Postava Angely sto­jí ze všech nej­ví­ce noha­ma na zemi,” pokra­ču­je Green. “Nemá ve všem jas­no, ale v kri­tic­kých oka­mži­cích doká­že pře­vzít kon­t­ro­lu.”

Překonávání před­sud­ků o lidech bylo téma, kte­ré Halston Sageovou na pro­jek­tu při­ta­ho­va­lo. “Zamilovala jsem se do Lacey jako do něko­ho, kdo chce být vní­mán pro její sku­teč­né kva­li­ty,” říká Halstonová. “Je vel­mi inte­li­gent­ní a nesna­ží se být popu­lár­ní za kaž­dou cenu. Lacey začne vylé­zat ze své uli­ty, když se spřá­te­lí s Quentinem, Benem a Radarem, kte­ré před­tím tak dob­ře nezna­la. To je její vel­ký klad a vy víte, že má srd­ce.”

Ke klu­kům se na jejich výle­tě při­dá Angela v podá­ní Jaz Sinclairové. Herečka říká, že se pro roli per­fekt­ně hodí. Vysvětluje: “Angela neza­pa­dá do žád­né­ho ste­re­o­ty­pu. V prv­ní půl­ce fil­mu se Radar cho­vá, jako by z ní měl strach a vy nabu­de­te dojmu, že je tro­chu nepří­jem­ná. Ale jak se pří­běh vyví­jí, uká­že se, že je fajn hol­ka, kte­rá Radara sku­teč­ně milu­je, a kte­rá je ochot­ná se pus­tit do jaké­ho­ko­liv dob­ro­druž­ství, kte­ré je čeká.”

Aniž by to fil­ma­ři tuši­li, Sinclairová a Smith spo­lu před­tím již pra­co­va­li a navzá­jem se vel­mi dob­ře zna­li. “To byl tako­vý bonus, kte­rý pod­po­řil správ­nou dyna­mi­ku těch­to dvou postav,” komen­tu­je Schreier.

Všechny posta­vy vyni­ka­jí podob­nou kva­li­tou, díky kte­ré jim divá­ci poro­zu­mí. Vděčí za to jedi­neč­né­mu hla­su a schop­nos­tem Johna Greena vytvá­řet mla­dé pro­ta­go­nis­ty, kte­ří jsou sku­teč­ní a sta­rost­li­ví. Nat Wolff dodá­vá: “PAPÍROVÁ MĚSTA jsou vtip­ný, roman­tic­ký a rea­lis­tic­ký film. Tolik mi jejich pří­běh při­po­mí­ná mé přá­te­le ze střed­ní ško­ly a všech­ny ty dív­ky, do kte­rých jsem byl zami­lo­va­ný a tato vzpo­mín­ka je tak blíz­ko, až mě to děsí.”

Green oce­ňu­je auten­tič­nost hlav­ních postav, kte­rou zís­ka­ly díky jejich před­sta­vi­te­lům a jejich schop­nos­tem navá­zat vztah nejen s posta­va­mi, ale i mezi sebou. Z těch­to šes­ti mla­dých lidí se oprav­du sta­li vel­cí přá­te­lé. Myslím si, že přá­te­li zůsta­nou i po zby­tek živo­ta. Stala se z nich stme­le­ná sku­pin­ka, ve kte­rou jsem vždyc­ky věřil. Prostě je zbož­ňu­ju. Cítím se opro­ti nim nesmír­ně sta­rý, ale děla­jí mi vel­kou radost.”

PAPÍROVÁ MĚSTA jsou ve své pod­sta­tě road movie, pod­stat­ná část jejich pří­bě­hu se totiž ode­hrá­vá v dodáv­ce na ces­tě z Orlanda (Florida) do Agloe ve stá­tě New York. Aby toho fil­ma­ři dosáh­li, usa­di­li se v Charlotte v Severní Karolíně, jejíž roz­ma­ni­tá kra­ji­na jim umož­ni­la nato­čit celou ces­tu prá­vě tam.

Schreier a her­ci zvlád­li i nároč­něj­ší pod­mín­ky během natá­če­ní. “Točit v dodáv­ce není nej­jed­no­duš­ší a nej­zá­bav­něj­ší,” říká. Pro zvý­še­ní dyna­mi­ky mezi mla­dý­mi her­ci, jim Schreier dal vel­kou svo­bo­du. “Hodně impro­vi­zo­va­li a my jsme si to náram­ně uži­li.”

Kamera se čas­to sta­la aktiv­ním účast­ní­kem ve scé­nách. “Což oprav­du pomoh­lo loka­li­zo­vat Quentinův úhel pohle­du a pod­po­řit tajem­ství,” říká Schreier.

Schreierovi se v ces­tě hlav­ních fil­mo­vých postav zrcadli­ly jeho vlast­ní stře­do­škol­ské zku­še­nos­ti. “PAPÍROVÁ MĚSTA jsou o kon­krét­ní chví­li, kte­rou si sám veli­ce dob­ře pama­tu­ji z posled­ních let střed­ní ško­ly,” vysvět­lu­je. “Myslím, že to je pro všech­ny vel­ký oka­mžik, pro­to­že to je napo­sle­dy, co vidí­te své přá­te­le. Stáváte se jed­not­liv­ci, kte­ří pokra­ču­jí svou vlast­ní ces­tou. Náš film začí­ná jako roman­tic­ký pří­běh a postup­ně se pro­mě­ní v něco úpl­ně jiné­ho. Je to pří­běh o přá­tel­ství a o tom, jak nava­zu­je­me vzta­hy a jak vní­má­me jeden dru­hé­ho.”


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Části seriálu:  Papírová města


Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,57392 s | počet dotazů: 267 | paměť: 72216 KB. | 30.04.2024 - 13:41:46