Past

Tak mesic po pre­mi­é­ře fil­mu Vám při­ná­ším snad dobrou recen­zi na film Past se Seanem Connerym a Catarinou Zeta-Jones

  Tak zase mám zpož­dě­ní
v tom, že nestí­hám psát recen­ze. No by jsem na dovo­le­né a tak jsem si všech­ny fil­my, co jsem chtěl z recen­zo­vat nahrál na video a tak dost zpož­dě­ně píšu dal­ší recen­zi. Tak teď na film Past, kte­rý se dával dlou­ho na začát­ku září a já v té době měl dost svých pro­blé­mů s tím, jak se na dovo­le­nou při­pra­vit a ješ­tě k tomu jsem našel zas dív­ku své­ho srd­ce, kte­rá mi zapl­ňu­je mé srd­ce. Snad mi to dlou­ho vydr­ží.

   Ale teď fil­mu Past. Je obsa­zen jed­ním slav­ným her­cem Seanem Connerym - ten­to „sta­rý Skot“ je obsa­zen do jed­no­ho vyslou­ži­lé­ho zlo­dě­je a dru­hou hlav­ní posta­vou je Catarine Zeta-Jones, kte­rá, když nato­či­la ten­to film, neby­la dost zná­má, ale jak je vid­no, teď se kolem ní točí dost postav a hlav­ně už je vda­ná a má svo­je malin­ka­té baby. Ale jak je film z minu­lé­ho sto­le­tí, tak ješ­tě neby­la zná­ma, a tak se dá říct, že ji ten­to film obje­vil.

   Ambiciózní vyšet­řo­va­tel­ka Gin Bakerová (C. Z-J) vytvo­ří na Roberta MacDougala jed­nu past, kte­rou hod­lá vyu­žit, aby Roberta dosta­la do věze­ní. Bakerová si je jis­tá, že Robert MacDougal, solid­ně vyhlí­že­jí­cí, pro­še­di­vě­lý ang­lic­ký gentle­man a pro­fe­si­o­nál­ní zlo­děj umě­lec­kých děl, jehož nepo­la­pi­tel­nost se sta­la legen­dou, se chy­tí a že její past sklap­ne. A má prav­du, její past oprav­du sklap­ne. Ale ne jako jedi­ná. Svoji vlast­ní past má totiž nastra­že­nou i sám Robert MacDougal, něja­ký ten neka­lý trik má v ruká­vu i jeho doda­va­tel lupič­ské tech­ni­ky Thibadeaux, kte­rý nehod­lá hrát v téhle sklad­bě dru­hé hous­le, a všech­ny kar­ty ješ­tě stá­le nevy­ne­sl šéf Gin Bakerové Cruz, jenž sice svým lidem důvě­řu­je, ale sou­čas­ně pro­vě­řu­je, jest­li se někdo nene­chal omá­mit láka­vým šus­to­tem naš­to­so­va­ných sto­do­la­ro­vek. A ješ­tě past nej­vět­ší, kte­rou v podo­bě vzá­jem­ně se pro­bou­ze­jí­cích sym­pa­tií nara­fi­čil na Bakerovou a MacDougala sám osud. Ono se totiž nevy­hý­bá slo­vo lás­ka, a tak se oni Bakerova a MacDougal nějak do sebe zami­lu­jí.

   Hlavní hvězda, tj. S. Connery, rolí postar­ší­ho lupič­ské­ho mis­tra (kte­rý se sice ješ­tě stá­le doká­že vypa­řit jako duch ze zamče­né míst­nos­ti, jen se při tom čím dál víc zadý­chá­vá) uká­zal, že mu role napros­to sedí. Už odlo­žil své­ho Jamese Bonda a už se nám sta­řík zadý­chá­vá a je vidět, na kolik mu vlast­ně jeho věk už vystou­pl. Je sice vet­chý sta­řík, se zadý­chá­vá­ním při běhu, ale napros­to doko­na­lý pro svůj věk a vyza­řu­je z něho ješ­tě mla­dí. Ale je samo­tář, kte­rý snad ani ve sni neměl milen­ku či dokon­ce man­žel­ku. Mlžná, že je vdo­vec, ale bůh ví. S dív­ka­mi a lid­mi to umí, urči­tě něja­kou už v poste­li za mla­da měl. Spíše se k žád­né ženě neho­dil. Je více než ide­ál­ní nahráv­ka na sme­če Catherine Zeta-Jonesové (Zorro: Tajemná tvář), kte­rá to v tomhle fil­mu doce­la zají­ma­vě roz­jíž­dí: seká roz­nož­ky, ská­če padá­kem, neutra­li­zu­je tla­ko­vé spí­na­če žvý­kač­kou, před­vá­dí na pod­la­ze něco, co se dá srov­nat s bale­tem jed­no­ho komá­ra mezi pavu­či­na­mi., Spí zásad­ně nahá co jí dost veli­ce její tělo dovo­lí. bez sebe­men­ší vrás­ky, bez žád­né­ho akné, pros­tě posta­va, je asi dost lidí muž­ské­ho pohla­ví, kte­ré by nechtě­lo mít svo­ji dív­ku tak nahou a tak hezkou ve své poste­li. Což se Robertu poda­ři­lo.

   Přestože je Past v mno­ha ohle­dech sym­pa­tic­ky kon­zer­va­tiv­ní, nepů­so­bí zasta­ra­le. K tomu, aby se vecpa­la mezi hor­ních deset lupič­ských fil­mů, jí ovšem chy­bí onen pověst­ný geni­ál­ní trik, ori­gi­nál­ní zlo­děj­ská fin­ta (jako je tře­ba bume­rang v Jak ukrást Venuši) - vět­ši­nu vychy­tá­vek už jsme někde vidě­li (pou­ži­tí melo­die k měře­ní času bylo v Hudson Hawkovi, sejmu­tí otis­ků prs­tů z klá­ves­ni­ce elek­tro­nic­ké­ho zám­ku zase ve Zlodějích Johna Woo, atd.); snad jen taneč­ní figu­ry Catherine Z-J mezi nevi­di­tel­ný­mi drá­ty infra­čer­ve­ných paprs­ků utkví, ale to je díky balet­ní cho­re­o­gra­fii, než pro samot­ný nápad. Po všech dal­ších strán­kách je ovšem Past kulant­ní, pří­jem­ná a peč­li­vě odve­de­ná zába­va, kte­rá nám ve sho­dě s rea­li­tou říká, že zlo­dě­ji sta­ro­žit­nos­tí jsou ty nej­sym­pa­tič­těj­ší hoši a dív­ky. Vzpomeňte si na to, až vám zase jed­nou vybí­lí byt a neroz­či­lu­j­te se. Když se bude­te roz­či­lo­vat, umře­te.

---

---