Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Jak vlastně trilogie Zahradnictví vznikla?
Z mého pohledu je to ta nejosobnější věc, na které jsem kdy pracoval. Zahradnictví vychází z historie mé rodiny,z pamětí mých rodičů a prarodičů. Když jsem si před pár lety uvědomil, že moji rodiče stárnou a já také nemládnu, řekl jsem si, že by bylo dobré nechat je znovu zavzpomínat na všechny rodinné historky, příběhy a události. Chodil jsem za nimi na návštěvy, nechal je mluvit, vyptával jsem se a vše si zapisoval a nahrával. Když za nějaký čas zemřel můj tatínek, dostal jsem silný impuls rodinnou paměť zafixovat a přetvořit ji do fabulovaného příběhu. Z té spousty příhod, vzpomínek a námětů se nakonec vylouply tři nosné příběhy, jakési tři kapitoly rodinné kroniky, díly filmové trilogie, kterou jsem nazval Zahradnictví. Několik let jsem se tento producentsky náročný projekt pokoušel roztlačit, nejprve sám, pak za pomoci přátel a kamarádů a dnes se mi „sen o mé rodině“ konečně zhmotnil.
Jak dlouho jste pracoval na scénáři takto rozsáhlého díla?
Samotný vznik té látky vychází z různých období života, z doby, kdy jsem byl malý kluk a slyšel vyprávět rodiče nějaké historky, které mi uvízly v paměti. Už v té době se scénář začínal rodit. Jak jsem dospíval a stárnul, pohled na mnohé události získával nový tvar, člověk jim jinak rozuměl, získával na ně nový pohled. Takové příběhy píšete celý svůj život. Reálné fyzické psaní pak může zdánlivě vypadat jako krátký intenzivní úsek. V tomto případě jsem si třeba dva roky dělal poznámky, které jsem si psal do tlustého notesu. Pak jsem odjel do samoty a tam jsem se to snažil propojovat do dějových celků. Napsání jednoho scénáře může trvat relativně krátce: měsíc, měsíc a půl.
Předobraz postavy Jindřicha Rohna je váš vlastní dědeček, kterého v Zahradnictví hraje Martin Finger (v Pelíškách, kterým časově předchází, jej ztvárnil Jiří Kodet). Proběhla nějaká speciální instruktáž nebo rozhovor, jak byste si představoval, aby roli ztvárnil?
Jsem přesvědčený o tom, že herci, které jsme oslovili, jsou velmi dobří herci na vrcholu jejich sil. Speciálně u Martina Fingera jsem přesvědčený, že je to jeden z nejlepších herců, které tady teď máme. A při práci na Zahradnictví se mi to jen potvrdilo. S Martinem jsme se sešli, povídali si o té postavě a jejím osudu. Pozoruhodně se s tou rolí prolnul, dokonce i s mojí osobní vzpomínkou na mého dědu, na jeho osobní energii a do značné míry i fyzickou podobu. Věřím, že až máma ten film uvidí, bude překvapená, až se na ni její táta podívá z plátna.
Ve filmu uvidíme také postavu Daniely, která byla inspirována vaší maminkou...
V Pelíškách se pracovalo s rodinným portrétem dvou rodin. Takže došlo k určité redukci postav v Kodetově rodině, která je také inspirována mojí rodinou. Tehdy z té filmové rodiny vypadla moje máma, starší sestra Jindřišky. V době, kdy se odehrávaly Pelíšky a generační souboje mezi mým dědečkem a jeho mladší dcerou, byla totiž moje máma provdaná a bydlela se svojí rodinou jinde. Měl jsem potom takový pocit dluhu vůči mamince, že z příběhu Pelíšků vypadla. A veden pocitem toho dluhu vůči rodičům, jsem v Zahradnictví sáhl právě po portrétu právě mé maminky, od momentu jejího příchodu na svět až do jejích dvaceti let, kdy si brala mého tátu. Příběh celé trilogie tak obsáhne dvacet let života postav. Zahradnictví je sága. Představuje zajímavý herecký úkol, kdy ženské postavy začínají jako pětadvacetileté mladé ženy, skoro dívky, a končí jako padesátileté maminky. A náročný režijní úkol, kdy v každém díle hrají některé postavy různí dětští protagonisté a později mladí herci.
Jak jste byl spokojený s obsazením rolí?
U některých interpretů jsem věděl, do čeho jdeme, a hrozně jsem se na to těšil, jako třeba na spolupráci s Klárou Melíškovou. Aňu Geislerovou herecky velice dobře známe, a přitom nás dokáže v každé další úloze znovu překvapit. Jak dokáže do těch různých ženských typů s různými kořeny přirozeně vstoupit. Gabriela Míčová je všestranná a velice inteligentní herečka. A pak tu jsou překvapení, která vyjdou z castingu nebo doporučení kolegů. A jsem rád, že to jsou překvapení příjemná nebo fascinující. Třeba děti jsou mimořádné. Nebo Anička Fialová, to je velký herecký a komediální talent. Sabina Remundová vytvořila v roli tety Mařči ženskou figuru, kterou si zamilujete nesnášet. Jirka Macháček v roli vedoucího kadeřnického salonu Valentino nachází svůj nový herecký rozměr. To všechno jsou dary tohoto filmu.
Na projektu Zahradnictví jste pracoval spolu s režisérem Janem Hřebejkem, to není zdaleka vaše první filmová spolupráce. Na jednom snímku jste dokonce pracovali jako spoluscenáristé...
To bylo na úplném začátku, ještě na škole. Pracovali jsme spolu na scénáři k filmu Pějme píseň dohola. Oba jsme vystudovali scenáristiku na FAMU, ale známe se už od gymnázia. Všechny filmy, které jsme spolu udělali, vnímáme jako autorské filmy, jako naše výpovědi. Některé jsme společně vymýšleli od námětu. Za své filmy si ručíme oba. Pracujeme v souladu a já jsem od začátku až do konce u celého procesu vzniku filmu.
Nemáte někdy už ponorku po tolika projektech?
Je to spolupráce, tvůrčí partnerství podpořené kamarádstvím. Když to není potřeba, tak se nevidíme. O to intenzivnější potom je, když spolu děláme a na tu práci se těšíme. Jeden čeká na výsledky práce toho druhého. Důležité je, že nás to spolu pořád baví a dokážeme se i ve svých padesáti letech inspirovat jako na začátku.
Co mohou diváci od Zahradnictví čekat?
Věřím, že jde o zajímavě komponovanou trilogii. Jsou to tři filmy, které na sebe volně navazují, ale obstojí i samy o sobě. Pokud ale diváci uvidí všechny filmy, tak dostanou celkový panoramatický obraz, dojem, jaký máte třeba po přečtení románu. Myslím si, že spousta diváků má ráda rodinné ságy. Každý film trilogie má také trochu rozdílné žánrové ladění. První část, Rodinný přítel, je melodramatický příběh. Samozřejmě jsou tam přítomné prvky humoru, ale je tam i nostalgie a křehká love story. Prostřední část, Dezertér, je vyklenuté silné drama s komickými scénami. Poslední část, Nápadník, je svižná romantická komedie. Končíme tudíž smíchem…
(4,91 z 5)