Ples příšer (Monster´s Ball) 2001

Když jste odsou­ze­ni k smr­ti, tak se svět roz­hod­ně nezdá jako milé mís­to. To by mohl potvr­dit tako­vý Lawrence Musgrove, kte­rý za blí­že nespe­ci­fi­ko­va­ný pro­hře­šek dostal elek­tric­ké křes­lo. Ne tedy, že by o něj zrov­na nějak úpěn­li­vě žádal...

Film Ples pří­šer však kupo­di­vu není ani tak o Lawrencovi a jeho pří­pad­ném kání a zpy­to­vá­ní živo­ta neřest­né­ho, byť název by k tomu tak tro­chu mohl odka­zo­vat (Ples pří­šer = ter­mín ze 17. sto­le­tí popi­su­jí­cí posled­ní hos­ti­nu odsou­zen­ce před popra­vou). Ples pří­šer má v pod­sta­tě 2 rovi­ny, a to: Lawrencova rodi­na (žena a syn) a osud tro­j­ge­ne­rač­ní muž­ské domác­nos­ti vězeň­ských dozor­ců. V urči­tý oka­mžik se obě rovi­ny pro­tnou (což divák pocho­pi­tel­ně tuší už del­ší dobu).

Dost se mi líbi­lo, jak si tvůr­ci se svým fil­mem vyhrá­li. Natáčelo se ve sku­teč­né věz­ni­ci, ve sku­teč­né míst­nos­ti, kde se popra­vo­va­lo... Neméně půso­bi­vě se zda­ři­lo nato­čit i vztah otce a syn (B. B. Thornton a Heath Ledger) a Halle Berry za svou roli dosta­la dokon­ce Oscara (byť osob­ně si mys­lím, že Thornton hrál pře­svěd­či­vě­ji).

Ples pří­šer je jed­ním z těch fil­mů, kte­ré by snad šlo popsat jako „mno­ho­vrs­tev­na­té“. Důležitým téma­tem je „loves­to­ry“, ale záro­veň je nego­vá­na poku­sem dostat se ven ze své­ho „posra­né­ho živo­ta“, pád­ným téma­tem tu rov­něž je rasis­mus a xeno­fo­bie. Moc se mi napří­klad líbi­la scé­na, kde děda vzpo­mí­ná na „sta­ré dob­ré časy“ a mys­lí tím dobu, kdy bylo zce­la OK být rasis­tou, sexis­tou, a bůhví­čím ješ­tě.

„Bejt čer­nej a ješ­tě k tomu tlustej....v Americe...“

Rasismus je pro­blém sou­čas­né Ameriky (a pocho­pi­tel­ně, že neje­nom tam), byť se pře­kle­nul pro­kla­mo­va­nou korekt­nos­tí, tak v hlou­bi duše asi dost oby­va­tel „cítí“ s Hankem (zmi­ňo­va­ný B. B. Thornton), když bere puš­ku a jde „malé negří­ky“ vyhnat ze své zahra­dy. Hankova „pro­mě­na“ z ne zrov­na latent­ní­ho rasis­ty (rvač­ka na toa­le­tách) do tole­rant­ní­ho člo­vě­ka bez před­sud­ků se však ode­hrá­vá postup­ně a je cel­kem sluš­ně „vyar­gu­men­to­va­ná“.

Tento skvě­lý film má navíc jeden pozo­ru­hod­ný pri­mát, obsa­hu­je totiž prav­dě­po­dob­ně nejdel­ší scé­nu koi­tu v ději­nách západ­ní kine­ma­to­gra­fie (a to navíc koi­tu „mezi­ra­so­vé­ho“, tak­že leckte­ré­mu rasis­to­vi se u toho beze­spo­ru obrá­tí žalu­dek :)).

Film Ples pří­šer byl nato­čen před 14 lety. Dost dlou­ho mi trva­lo se na něj podí­vat, pova­lo­val se mi tady na skří­ni ve for­mě DVD v papí­ro­vém oba­lu snad více než 2 roky... Na někte­ré fil­my pros­tě musí­te mít čas a chuť ke správ­né­mu požit­ku. Ples pří­šer za vychut­ná­ní urči­tě sto­jí.