Po přečtení spalte

Nový film Coenů, to jsou vždyc­ky dru­hé váno­ce v roce. Máme jis­to­tu, že to nebu­de špat­né, a že se u něj vždyc­ky ale­spoň tro­chu zasmě­je­me, i když bývá drs­něj­ší. A teď už může­me říci, že Po pře­čte­ní spal­te urči­tě není výjim­ka, ale napl­ně­ní pra­vi­dla. Byť je tro­chu pře­ce­ňo­va­ný.
Scénář fil­mu psa­li Coenové sou­čas­ně s Tahle země není pro sta­rý a je to jako kdy­by všech­ny vtíp­ky, kte­ré se moh­ly na jejich před­cho­zím fil­mu uro­dit, spadly do klí­na Po pře­čte­ní spal­te. Tentokrát se podí­vá­me na pří­běh o vyho­ze­ném ana­ly­ti­ko­vi CIA Osbournu Coxovi, kte­rý o co víc pije, tím míň si hlí­dá svůj jazyk a sou­bě­hem nešťast­ných udá­los­tí v man­žel­ství s Katie navíc při­jde o svo­je memoá­ry z kari­é­ry. Naneštěstí je ve fit cen­t­ru najde vype­če­ná dvoj­ka Chad a Linda, načež se roz­hod­nou s ozná­me­ním „Osbourne Cox? I thou­ght you might be worried... about the secu­ri­ty... of your shit“  zapra­co­vat na nález­ném. Nešťastných udá­los­tí je ale ve fil­mu víc, vlast­ně v tom celém jde jenom o to pověst­né „shit hap­pens“.
 
Celá pří­bě­ho­vá linie je při­tom posta­ve­na na záplet­ce, kde se poma­lu zaplí­tá síť malých cest něko­li­ka absur­ně aktiv­ních lidí, kte­ří se roz­hod­nou vždyc­ky špat­ně nebo vždyc­ky špat­ně pro ty dru­hé. Ona to vlast­ně posta­va Malkoviche víc než dob­ře pojme­nu­je jako ban­du moro­nů. Po pře­čte­ní spal­te není úpl­ně špi­náž­ní dra­ma nebo kome­die, jen se o celé téma otí­rá. Přeskakuje z posta­vy na posta­vu, a tím jak se víc a víc odkrý­va­jí ty šíle­né eska­pá­dy postav, si začne­te při­pa­dat, jako bys­te se díva­li na něko­lik Ricky Gervaisů kří­že­ných s Rowanem Atkinsonem. Zároveň je to tako­vá iko­na sta­rých špi­noáž­ních fil­mů, není to stej­né, lep­ší nebo hor­ší. Spíš aktu­a­li­za­ce s tím, že na Coenech je vidět, že dneska už je ve fil­mu poměr­ně pře­agen­to­vá­no.
 
Jakkoliv může být struk­tu­ra fil­mu matou­cí, pozor­nost urči­tě udr­ží herec­ké nasa­ze­ní. Trio Malkovich, Clooney a Pitt dělá z Po pře­čte­ní spal­te per­fekt­ně fun­gu­jí­cí orchestr, kte­ré­mu může­te baš­tit ty až mys­te­ri­óz­ní udá­los­ti, kte­ré se na plát­ně ode­hrá­va­jí. Coenovsky vyši­nu­té posta­vy žijí skrz ně s odhod­lá­ním napl­nit svo­je moti­vy, a i když to na prv­ní pohled nevy­pa­dá, o to hra­ní tu jde pře­de­vším.
Většina gagů Pitta a Cloonyho jako­by vypadly z kapsy inspek­to­ro­vi Clouseau. Malkovich v župa­nu je tako­vý drs­ný Dude, víc chlas­tá a víc skloňu­je slo­vo fuck. Když se to roz­po­čí­tá, tak máte fuck za kaž­dých 85 vte­řin fil­mu, což je už sluš­ná kaden­ce. Výborný part si dal také J.K. Simmons. Nedávno jsme ho moh­li vidět v roli vyši­nu­té­ho pre­zi­den­ta USA v hra­ných sek­ven­cích počí­ta­čo­vé hry Red Alert. Od něj u Coenů nešel dale­ko k vyje­ve­né­mu šéfo­vi CIA, kte­rý jen komen­tu­je repor­ty o pří­pa­du od svých pod­ří­ze­ných. Frances McDormand je zas úpl­ně nej­víc fixo­va­ná na zapla­ce­ní plas­tic­kých ope­ra­cí, aby si moh­la nabrn­kat něko­ho víc než totál­ní­ho loo­se­ra, při­tom se nechá nakr­mit jakým­ko­li nesmys­lem.
 
Klasicky dob­rá je tech­nic­ká strán­ka fil­mu. Za kame­rou stál Emmanuel Lubezki, napo­sle­dy dělal Nový svět a Potomky lidí. Vyhrál si už s prv­ní scé­nou, kte­rá kame­ru sne­se v rych­lém zábě­ru z oběž­né dráhy do cen­t­rá­ly CIA, i když ta úvod­ní sek­ven­ce ve finá­le vypa­dá spíš jak z tele­viz­ní­ho fil­mu. Obdobných vychy­tá­vek je v Po pře­čte­ní spal­te hod­ně. Coenové nikdy neod­flák­nou hud­bu, na závěr se obzvlášť dob­ře poslou­chá CIA man od Fugs.
Na ško­du věci je, že ačko­liv scé­nář je poměr­ně gran­di­óz­ně pro­myš­len, občas se ty hlav­ní momen­ty, kdy se pří­běh posou­vá, dopl­ňu­jí tako­vým pseu­do­ko­mic­kým těs­tem. Člověk by čekal něja­ký vtip s poin­tou, ale ten se nedo­sta­ví. Přesto film samo­zřej­mě umí pře­kva­pit. Explicitní nási­lí musí divák od téhle dvoj­ky už čekat a uži­té je s tra­dič­ním pře­sa­hem do zába­vy. To jde u všech jejich fil­mů ruku v ruce. Kritika by moh­la pad­nout na pře­mí­ru vul­ga­ri­ty, na to, že na slov­ních nadáv­kách je čas­to posta­ve­ná celá scé­na. Ale pro­ti gustu..
 
Shrnout se to dá asi tak, že Po pře­čte­ní spal­te je výbor­ná kome­die s dob­ře vysta­vě­ným pří­bě­hem. Místy může něko­mu zadr­há­vat, mís­ty se pro­ti­vit, ale není to tak špat­né jako Lupiči paní domá­cí. Svojí prá­ci odved­la holly­wo­od­ská herec­ká skva­d­ra, kte­ré byly posta­vy psa­né na tri­ko. A to i s tako­vý­mi vtíp­ky, jako když se Brad Pitt ano­nym­ně před­sta­ví do tele­fo­nu jako mr. Black - posta­va v jeho star­ším fil­mu.

Po pře­čte­ní spal­te není coenov­ské exis­ten­ci­ál­ní dra­ma, ale po del­ší době zase kome­die. Kvalitou něco mezi Big Lebowski a Lupiči paní domá­cí, s téma­tem stu­pi­di­ty, okra­jo­vě je špi­o­náž­ní. Je to dob­ré, ne na Oscara v něja­ké hlav­ní kate­go­rii, ale na razii s přá­te­li do mul­tiple­xu pod­po­ro­va­nou měk­ký­mi dro­ga­mi nepře­ko­na­tel­né.

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: JCVD

17. January 2009 - 21:37 — Michal Frýdl

---