Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Mé první setkání s tvorbou Wese Andersona. Nikdy předtím jsem od něj nic neviděl a jediné co jsem tak nějak věděl, že má osobitý styl. A právě proto jsem chvíli přemýšlel, zda bych měl začít s jeho tvorbou zrovna krátkometrážním snímkem. Nakonec jsem v tom nespatřoval žádný problém, a tak jsem si Podivuhodný příběh Henryho Sugara pustil. A už po několika málo minutách jsem věděl, že jsem našel mého nového oblíbeného režiséra. Ze všech čtyř Andersonových adaptací povídek Roalda Dahla se tato zdařila úplně nejvíce. Jde o vynikající víceznačný příběh, který je mistrně rozprostřen a také netrpí jakousi neuceleností jako následující povídky. To je dáno tou zhruba 2x delší stopáží. V ní děj dobře vygraduje a myšlenka je výborně s velkým přesahem sdělena. V těch bezmála 40 minutách to ani jednou nenudí, je to úderné a pořád je na co se koukat. Styl vyprávění je přehlídka originality. V žánru artové komedie je zcela bezkonkurenční. Knižní děj, jevící se jako Brechtovo divadlo byl zcela, takřka bez jediné výjimky, přenesen na plátno. Kdo to kdy viděl? Velké kouzlo pak dodává i technické provedení. Značně saturovaný obraz. Kamera, která je povětšinu snímku statická, což se zde fakt hodí a zážitek to posunuje ještě výše. Práce s kulisami a se světly dovedené do dokonalosti. Dále také geniální dialogy, dvojrole a neskutečný smysl pro detail. To všechno dělá vynikající a nezapomenutelnou atmosféru a také samozřejmě jen stěží zapomenutelný film. Je až s podivem, že tohle všechno uvidíte během pouhých 40 minut. |95%|