Poslední závod - 75 %

Krkonoše před prv­ní svě­to­vou vál­kou byl chudý kraj, kde se stře­tá­val čes­ký živel s němec­kým. Bohumil Hanč (Kryštof Hádek) byl nej­slav­něj­ší čes­ký lyžař své doby, vyhrá­val závo­dy doma i v zahra­ni­čí. Všestranný spor­to­vec Emerich Rath (Marek Adamczyk/Oldřich Kaiser) se jako jedi­ný Němec zúčast­ňo­val čes­kých závo­dů, ostat­ní Němci z Krkonoš je z naci­o­nál­ních důvo­dů boj­ko­to­va­li. Hanč a Rath se pro­to dob­ře zna­li a setka­li se i na star­tu význam­né­ho závo­du v břez­nu roku 1913. Po prv­ním kole se poča­sí na hře­be­nech prud­ce zhor­ši­lo, vypuk­la sně­ho­vá váni­ce a všich­ni postup­ně vzda­li. Hanč zůstal na tra­ti sám, závod o prv­ní mís­to se ovšem změ­nil v závod o holý život......

Historických fil­mů u nás za posled­ní dobu vzni­ká poměr­ně dost a to i přes­to, že vět­ši­nou nejsou těmi nej­vět­ší­mi komerč­ní­mi hity. Historické fil­my jsou ovšem potře­ba, pro­to­že doká­ží odvy­prá­vět význam­né pří­běhy his­to­rie, kte­ré by se nemě­li opo­me­nout. Jako prá­vě pří­běh Bohumila Hanče, Václava Vrbaty a Emericha Ratha. Zkušený sce­náris­ta a doku­men­tár­ní reži­sér Tomáš Hodan se toho­to zná­mé­ho pří­bě­hu cho­pil a za cíl si kla­dl, aby šlo o věr­né pře­vy­prá­vě­ní osu­dů této tro­ji­ce. Poslední závod ovšem pře­de­vším vypo­ví­dá o době, ve kte­ré se ode­hrá­vá (obdo­bí 20. sto­le­tí v letech 1913-1958) a o hrdin­ství či odva­ze. Hodan navíc zvlá­dl nato­čit inten­ziv­ní dra­ma, kte­ré doká­že to nej­zá­sad­něj­ší. Dokáže v divá­ko­vi něco pro­bu­dit.

Nejen pro Hodana, ale i pro­du­cen­ty či před­sta­vi­te­le Hanče Kryštofa Hádka šlo o srd­co­vou zále­ži­tost a to je přes­ně v prů­bě­hu ze samot­né­ho fil­mu cítit. Kamera Jana Baseta Střítěžského pra­cu­je s maleb­ným kouz­lem hor, kte­ré doká­že udr­žet i v momen­tech, kdy se na plát­ně obje­vu­je mlha. Film se natá­čel v auten­tic­kých mís­tech, přes­ně tam, kde se před 110 lety pří­běh ode­hrá­val. Krom auten­ti­ci­ty to celé ješ­tě více při­dá­vá na síle, pro­to­že v momen­tech, kdy před­sta­vi­te­lé závod­ní­ků v bru­tál­ní zimě lyžu­jí jim divák to závo­dě­ní z plných sil a pev­nou vůli napros­to věří. Celé to pod­tr­hu­je inten­zi­tu, nepří­jem­nost  a pře­de­vším napě­tí, kte­ré fun­gu­je výčet­ně i přes fakt, že člo­věk již dáv­no tuší, jak pří­běh Hanče, Vrbaty a Ratha bude eska­lo­vat.

U historických/alespoň čás­teč­ně živo­to­pis­ných fil­mů se vždy může snad­no vyskyt­nout oba­va spo­čí­va­jí­cí v tom, zda daný film může onu dél­ku utáh­nout. Příběh Hanče je ovšem roz­ší­řen o rodin­né dra­ma, kte­ré ješ­tě více umoc­ňu­je emo­ce z toho, jak se Hančův pří­běh násled­ně vyví­jí. Kryštof Hádek ani po letech nezkla­má­vá a do (dle svých slov) srd­co­vé zále­ži­tos­ti dal herec­ky napros­to vše, kdy mu člo­věk věří přes­ně tu tra­gic­kou situ­a­ci, ve kte­ré se jeho posta­va nachá­zí a to, jak se osud jeho posta­vy vyví­jí v jeho podá­ní půso­bí vel­mi pře­svěd­či­vě. Hádkův výkon tak ve finá­le jen zasti­ňu­je všech­ny ostat­ní (i když to nezna­me­ná, že by film byl plný malých her­ců), stej­ně tak výraz­ný je snad jen Oldřich Kaiser jako star­ší ver­ze Emericha Ratha. Právě pasá­že z roku 1958 odha­lu­je Rathův tra­gic­ký  pří­běh a nazna­ču­je, že se vlast­ně s dobou nic nemě­ní. Mění se poli­tic­ké sys­témy, lidé u moci, ale někte­ré věci se pros­tě nemě­ní. Především nespra­ve­dl­nost. Život samot­né­ho Emericha Ratha by nej­spíš vysta­čil na samot­ný film, narou­bo­vá­ní na zná­mé ´´ star­ší ver­ze jed­né posta­vy vypra­ví o osu­dech své­ho mlad­ší­ho já ´´ ovšem v tom­to podá­ní půso­bí o pozná­ní pře­svěd­či­vě­ji než ve srov­ná­ní s vět­ši­nou sou­čas­né kon­ku­ren­ce. A člo­věk při­tom snad­no při­mhou­ří oko nad tím, že by měl Marek Adamczyk zestár­nout do podo­by Oldřicha Kaisera.

Poslední závod se v prů­bě­hu více a více stá­vá fil­mem o vlas­te­nec­tví, kdy se na něj dá uva­lit i tako­vý pohled, že ´´ sna­ha o při­hřá­tí polívčič­ky ´´ a hrdost někdy není ces­ta správ­ným smě­rem. Do poza­dí toho, že Němci boj­ko­to­va­li čes­ké závo­dy film vlast­ně film moc dva­krát neša­há, jde mu pře­de­vším o tra­gic­ký pří­běh Hanč, Vrbaty a Ratha. Hudba Jakuba Kudláče při­tom doká­že přes­ně umoc­nit ty správ­né emo­ce, vizu­ál je sku­teč­ně pěk­ný a pře­de­vším Hodan doká­že sku­teč­ně pra­co­vat s emo­ce­mi. Dost mož­ná půso­bi­vě­ji než vět­ši­na lokál­ní kon­ku­ren­ce za posled­ní dobu. Celý film navíc sku­teč­ně půso­bí dojmem, že není při­krášlen a vypo­ví­dá sku­teč­ný pří­běh bez příkras, kte­ré by něko­mu více voně­li. Spíše než původ­ně zamyš­le­ný sur­vi­vor sní­mek je tak Poslední závod spí­še sku­teč­ně výpo­vě­di o jed­né (vlast­ně dvou) době/dobách a i o tom, že něco se ve sku­teč­nos­ti oprav­du nemě­ní. A i díky tomu­to ohle­du si Poslední závod zaslou­ží divác­kou pozor­nost.

Poslední závod je pove­de­ná zále­ži­tost, kte­rá doká­že vypo­ví­dat o vývo­ji spo­leč­nos­ti, doká­že odvy­prá­vět fas­ci­nu­jí­cí i tra­gic­ký pří­běh a pře­de­vším sku­teč­ně emo­ci­o­nál­ně rezo­no­vat. Kdyby všech­na his­to­ric­ká dra­ma­ta u nás dopadla zhru­ba takhle, svět by byl mož­ná hned o pozná­ní vese­lej­ší mís­to. Poslední závod totiž v prů­bě­hu doká­že i vyvo­lat pocit, že jde o film, kte­rý by se na tako­vých zahra­nič­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lech roz­hod­ně neztra­til.....

---

Photo © Nikolas Tusl

---