Purpurové řeky 2

I když Purpurové řeky odbor­ná kri­ti­ka vět­ši­nou strha­la a neby­ly nijak zvlášť úspěš­né, stejně se do kin dosta­la i dvoj­ka. Naschvál jsem pou­žil výraz „odbor­ná kri­ti­ka“, pro­to­že jis­tě najde­te spous­tu fanouš­kov­ských stránek, kte­ré budou tvr­dit, že je to ten nej­ú­žas­něj­ší film, co byl kdy nato­čen. Já se co se týče jed­nič­ky držím upro­střed. Nebylo to nijak úchvat­né, ale těch 90 minut se dalo vydr­žet a jeli­kož si dokon­ce i po pár měsí­cích pama­tu­ji, o co šlo, tak to zase nemoh­lo být tak špat­né. To samé bude pla­tit i o dvoj­ce. Z toho ply­ne jed­no­du­ché pona­u­če­ní. Jestliže se vám líbi­la jed­nič­ka, prav­dě­po­dob­ně se vám zalí­bí i dvoj­ka.

Z komi­saře je men­ší bru­čoun než v prv­ním díl a dokon­ce si poří­dil i psí­ka. Mnohým tedy mož­ná budou chy­bět jeho kla­sic­ké nabubře­lé hláš­ky - i když nám ješ­tě pan komi­sař nevy­mě­kl zas až tolik a sem tam něja­kou skrz rty pro­ce­dí. Všechno to začí­ná nevin­ně. Dokonce v kláš­te­ře. Tím ovšem nevin­nost kon­čí, pro­to­že tako­vá mrt­vo­la ve zdi není zrov­na nic nevin­né­ho. A už vůbec ne, když zjis­tí­te, že v té zdi není zas tak dlou­ho a že neby­la v oka­mži­ku tvor­by nové omít­ky vůbec mrt­vá. Komisař se tedy pouš­tí po stopách jaké­ho­si spol­ku nové­ho Ježíše. Paralelně s ním, i když z jiné­ho kon­ce, se do vyšet­řo­vá­ní pouš­tí jeho býva­lý žák, nyní již poli­cis­ta Red. Ten se k pří­pa­du dostal, když jeho kole­ga málem pře­jel ono­ho Ježíše, po kte­rém komi­sař pát­rá. Když se mla­dé­mu poli­cis­to­vi pří­mo před nosem poku­sí Ježíše zabít jaký­si mnich, je jas­né, že se za vším skrý­vá mno­hem vět­ší síla. Kterou mimo­cho­dem má i mnich. Takový přespol­ní běh mu vůbec nedě­lá pro­blémy a kul­ka ho také hned tak neza­sta­ví. Postupně začnou umí­rat Ježíšovi apoš­to­lo­vé (mož­ná vás matu, ale jsme ve 21. stole­tí a Ježíš je nor­mál­ní člo­věk, stejně tak i apoš­to­lo­vé, kte­ří náho­dou mají stejná zaměst­ná­ní jako
původ­ní apoš­to­lo­vé). V tuto chví­li se na scé­ně obje­ví Marie, spe­ci­a­list­ka na okult­ní jevy. A tak to jde od mrt­vo­ly k mrt­vo­le až ke zdár­né­mu kon­ci.

Stejně jako v jed­nič­ce je ve fil­mu skvě­lá atmo­sfé­ra, obzvlášť pokud se scé­ny ode­hrá­va­jí na tem­ných mís­tech. Bohužel ten­to­krát jich není zda­le­ka tolik a ani obje­ve­ní mrt­vol nepů­so­bí tak efek­tiv­ně jako v jed­nič­ce. Sice jich je víc, ale vět­ši­nou se obje­vu­jí hro­mad­ně a reži­sér se sna­ží ušet­řit jejich zohyzdě­ná těla našim očím. Kde chy­bí atmo­sfé­ra, tam se to scé­náris­ti sna­ži­li vyna­hra­dit akcí (já pro­ti tomu osob­ně nic nemám, pokud je to s mírou), tak­že se dočká­me spous­ty honi­ček, kte­ré nepo­strá­da­jí ten správ­ný šmrnc. Co se týče akce, tak by se Purpurové řeky 2 daly zařa­dit spí­še mezi fil­my akč­ní, než mezi detek­tiv­ní thrille­ry, jak tomu bylo u jed­nič­ky, pro­to­že ve dvoj­ce je mno­hem více výbuchů, stříle­ní a, jak už jsem se zmi­ňo­val, i běhá­ní. Možná to bude tím, že se do scé­ná­ře ten­to­krát pus­til starý zná­mý Luc Besson. Pro ty, kdo ho nezna­jí, mož­ná
stačí říct Taxi. Proto tu jsou asi ty honič­ky.

Na začát­ku jsem psal, že dvoj­ka jako­by jed­nič­ce vypadla z oka, ale celou dobu jen hle­dám roz­dí­ly, kte­ré mezi nim jsou. Takže co je na nich stejné? Tak pře­de­vším cha­risma­tic­ký Jean Reno v hlav­ní roli. Potom nám tady zbyl také vcel­ku raci­o­nál­ní konec. Přece všech­no lze vysvět­lit nějak logic­ky. Tedy co se týče hlav­ní­ho rozuz­le­ní, pro­to­že jinak závě­reč­ný finiš musel dát sce­náris­to­vi spous­tu prá­ce. Ano. Je to přes­ně, tak jak čeká­te. Nadmíru vykon­stru­o­va­né, nemož­né. A i když se o fil­mu vět­ši­nou mlu­ví jako o tri­lo­gii, není potře­ba vidět prv­ní díl, pro­to­že návaz­nost tu není téměř žád­ná. Pokud si odmys­lí­te naráž­ky na psy, sko­ro vůbec nepo­zná­te, že se jed­ná o dru­hý díl.

JEDNÍM DECHEM: Atmosféru nahra­di­la akce, jinak zůsta­lo vše při starém.

---

---