Kobry a užovky [80%]

Moc se nestá­vá, aby mě čes­ký film zau­jal nato­lik, že se v prv­ní mož­né pří­le­ži­tos­ti na něj budu hnát do kina. A už vůbec se nestá­vá tak čas­to, abych z toho kina násled­ně odchá­zel pří­jem­ně spo­ko­jen s tím, že nemám potře­bu obha­jo­vat sní­mek slo­vy „na čes­ké pomě­ry dob­ré.“ Jan Prušinovský totiž při­ná­ší ten­to týden do čes­kých kin svůj nový film, Kobry a užov­ky, kte­rý je prá­vě tou vyjím­kou. 

Užovka (Matěj Hádek) má pro­blémy se svým živo­tem, Z mla­dic­kých plá­nu zby­ly jen trosky a jeho jedi­ná jis­to­ta, prá­ce ve fab­ri­ce, prá­vě bere za své. Navíc má neu­stá­le pro­blémy díky své­mu bra­t­ro­vi feťá­ko­vi (Kryštof Hádek), kte­rý má zase pro­blémy s kon­tak­tem s rea­li­tou. Zatím však veš­ke­ré jeho plá­ny na zlep­še­ní své situ­a­ce ztros­ko­ta­ly. Nyní se však do měs­ta vra­cí Užovkův býva­lý spo­lu­žák a jemu se naský­tá mož­nost, jak se koneč­ně dostat z mís­ta. avšak i to má háček... 

Hned ze začát­ku musím uznat, že tohle je vel­mi pří­jem­né pře­kva­pe­ní. Jan Prušinovský už něko­li­krát doká­zal, že je vel­mi schop­ný nasta­vit zrca­dlo někte­rým soci­ál­ním sku­pi­nám a tím napros­to pře­svěd­či­vě pro­dat rea­li­tu, kte­ré sou­čás­tí je neje­den z nás. A to se mu daří i v rám­ci jeho nové­ho celo­ve­čer­ní­ho poči­nu.     

Výborně nato­če­ný sní­mek bez potřeb­né­ho srov­ná­vá­ní s čes­kou kon­ku­ren­cí, to je něco, čím Prušinovský vybo­čo­val už něko­li­krát a i tady doka­zu­je, co všech­no se u nás dá nato­čit, když se chce a nevsá­zí se na jis­to­tu. Kobry a užov­ky totiž jako jed­na z mála domá­cích pro­duk­cí obsto­jí i ve srov­ná­ní se zahra­nič­ní pro­duk­cí bez nejmen­ších debat. Skvěle nato­če­né hned s něko­li­ka vylo­že­ně výbor­ný­mi momen­ty, výstav­ně zahra­né a pod­ma­ni­vě napsa­né.  Díky tomu ani na plo­še dvou hodin se nezačne film zají­dat a nebýt men­ší­ho dro­le­ní nara­ti­vu v závě­ru, neby­lo by mu moc vyčí­tat, zkrát­ka výbor­ně odve­de­ná fil­ma­ři­na, kte­rá oslo­ví. 

Svoji roli na tom má samo­zřej­mě i výstav­ní herec­ké obsa­ze­ní, kde snad není jedi­ný špat­ný herec­ký výko­ny. To pře­de­vším pak pla­tí o ústřed­ní bra­tr­ské dvo­ji­ci, kde Matěj Hádek sice dostá­vá více pro­sto­ru, herec­ky si však pro sebe film kra­de Kryštof Hádek svým bez­chyb­ným ztvár­ně­ním labil­ní smaž­ky. O to víc je to pře­kva­pi­vé, neboť toho­to her­ce moc v obli­bě nemám a jeho herec­ké výko­ny mi jin­de při­jdou otrav­né a takří­ka­jíc na jed­no brdo. Tady se ovšem před­ve­dl v napros­to neče­ka­ném a vel­mi dob­rém svět­le, díky čemuž musím smek­nout. 

Zkrátka, Kobry a užov­ky jsou něco, co si nebu­de­te chtít nechat ujít. Výborně nato­če­né dra­ma o tom, jak nebla­hý může život nabrat směr díky mla­dic­ké neroz­váž­nos­ti a záro­veň son­da do živo­ta oby­čej­ných lidí, kde nic není zadar­mo a za kaž­dou chy­bu se pla­tí. Pokud se tak chce­te pře­svěd­čit o tom, že čes­ký film nemu­sí být jen nuda a pořád doko­la to samé, výraz­ně dopo­ru­ču­ji návště­vu kina. Já mám totiž o jed­nom z hor­kých kan­di­dá­tů na nej­lep­ší čes­ký film za posled­ní roky doce­la jas­no.     

Jan Prušinovský a jeho drob­ná čes­ká ano­má­lie. Kobry a užov­ky jsou výbor­ně nato­če­ný, skvě­le zahra­ný a pří­jem­ně napsa­ný čes­ký sní­mek, kte­rý by s pře­hle­dem obstál i v kon­ku­ren­ci zahra­nič­ních dra­mat podob­né­ho rázu. Když navíc doká­že z člo­vě­ka tak otrav­né­ho a jed­no­tvár­né­ho jak je Kryštof Hádek, vytáh­nou jed­nu z nej­lé­pe zahra­ných postav za posled­ní roky, nezbý­vá než smek­nout. Škoda snad jen leh­kých klo­pýt­nu­tí v závě­ru. 

 Koktejl: 

30% Atmosféra
40% Drogy
30% Maloměsto

Podívejte se na hodnocení Kobry a Užovky na Kinoboxu.