Zdrojový kód | Source Code [90%]

http://www.csfd.cz/film/269231-zdrojovy-kod/

Duncan Jones, syn slav­né­ho muzi­kan­ta Davida Bowieho se do vel­ké fil­mo­vé tvor­by uve­dl před dvě­ma roky parád­ním sci-fi sním­kem Moon a nebýt stu­dia, moh­la z toho být i něja­ká ta nomi­na­ce na cenu aka­de­mie. Jones se však roz­ho­dl uká­zat, že to neby­la jen náho­da a při­chá­zí s dal­ším sním­kem, opět ladě­ným do sci-fi téma­ti­ky, ovšem ten­to­krát poně­kud jiným smě­rem. Přichází se Zdrojovým kódem, kte­rý je o tolik jiný než jeho prvo­ti­na a přes­to v mno­ha ohle­dech úpl­ně stej­ný. 

Jednoho dne se vojen­ský kapi­tán Colter Stevens pro­bu­dí mís­to v Afghánistánu, kde je na misi se svo­jí jed­not­kou, ve vla­ku smě­řu­jí­cím do Chicaga. Zjišťuje však, že ačko­liv netu­ší jak se ve vla­ku oci­tl nebo proč tam vůbec je, žena sedí­cí napro­ti němu, Christine, jej zná a ces­tu­je s ním. Zanedlouho mu dochá­zí, že není sám sebou, nicmé­ně je v těle jed­no­ho z ces­tu­jí­cích vla­ku, učitele his­to­rie Seana, kte­ré­ho spo­lu s dal­ší­mi více jak sto ces­tu­jí­cí­mi zane­dlou­ho roz­me­tá masiv­ní výbuch způ­so­be­ný bom­bou umís­tě­nou ve vla­ku. Stevens se totiž oci­tá ve spe­ci­ál­ním vlád­ním vojen­ském pro­gra­mu, kte­rý umož­ňu­je pomo­cí pří­stro­je napo­je­né­ho na mozek zemře­lé­ho Seana pro­žít posled­ních 8 minut jeho živo­ta. Kapitán Stevens tak má vždy jen 8 minut nato, aby zjis­til kde byla bom­ba umís­tě­ná a kdo ji tam umís­til, neboť aten­tát­ník vyhro­žu­je odpá­le­ním dal­ší bom­by, ten­to­krát pří­mo ve stře­du Chicaga.

Zápletka fil­mu je již od začát­ku jakousi sci-fi thrille­ro­vou vari­a­cí na sní­mek Na hrom­ni­ce od den více. S tím roz­dí­lem, že zde nepo­bí­há Bill Murray. Duncan Jones se totiž nebál vypůj­čit si tak nějak od vše­ho tro­chu a nebál se při­dat i exis­ten­ci­o­nál­ní pod­tex­ty zná­mé prá­vě z jeho prvo­ti­ny Moon. Díky ome­ze­né­mu pro­sto­ru se mu také podob­ně poda­ři­la vykres­lit hut­ná ale přes­to sil­ně uvě­ři­tel­ná atmo­sfé­ra, kte­rá divá­ka chyt­ne a nepus­tí. A to i přes z počát­ku poně­kud nároč­něj­ší úvod do děje.

Co se týče zpra­co­vá­ní se totiž Jones nebo­jí, dá se říct laš­ko­vat se zave­de­ný­mi for­ma­mi a inspi­ra­ce­mi sním­ků a reži­sé­rů již dáv­no zaži­tých. Kromě opět mra­zi­vě půso­bi­vé vizu­ál­ní strán­ky se totiž nebo­jí veřej­ně si vzít inspi­ra­ci napří­klad v Hitchcockovi a celé to zaba­lit mís­ty do for­mál­ní­ho sty­lu deva­de­sá­tých let. K tomu mu navíc pomá­há i napros­to parád­ní soun­d­track z rukou Chrise Bacona. Zdrojový kód tak i přes mís­ty neroz­váž­né pomy­sl­né neo­pa­tr­né klo­pýt­nu­tí šla­pe celou dobu skvě­le a roz­voj dvou dějo­vých rovin je sil­ně sym­pa­tic­ký, dopl­ně­ný napros­to str­hu­jí­cím finá­le.

A tak i přes poměr­ně sil­né žánro­vé zasa­ze­ní sním­ku se zdro­jo­vý kód stal zatím jed­ním z nej­po­ve­de­něj­ších sním­ků letoš­ní fil­mo­vé nabíd­ky. Milovníci komor­ních kos­tým­ních dra­mat z něj zrov­na nad­še­ní asi dva­krát nebu­dou, nicmé­ně divá­ci, kte­ří i u fil­mu rádi pře­mýš­le­jí a nedě­lá jim pro­blém sle­do­vat více rea­lit budou mys­lím nad­mí­ru spo­ko­je­ni. Navrch k tomu pár para­do­xů. To vše ve vyda­ře­né sty­lo­vé for­mě pod­kres­le­né skvě­lou hud­bou. co víc si přát.

Představte si, že se vzbu­dí­te v těle jiné­ho člo­vě­ka a máte osm minut na to, abys­te zachrá­ni­li vlak před bom­bo­vým aten­tát­ní­kem. Zdrojový kód jen potvr­zu­je, že z Duncana Jonese se stá­vá vel­mi zají­ma­vý tvůr­ce s citem pro půso­bi­vou vizu­ál­ní strán­ku a hut­nou atmo­sfé­ru. Jake Gyllenhaal coby voják uvěz­ně­ný v těle cizí­ho člo­vě­ka sna­ží­cí se jed­nak zachrá­nit svět a dru­hak zjis­tit svůj vlast­ní osud. To vše pod­kres­le­né sty­lo­vou hud­bou Chrise Bacona kte­rá jen doka­zu­je, že když se smí­chá něko­lik inspi­ra­cí dohro­ma­dy a při­dá se tro­cha vlast­ní­ho nad­hle­du, může z toho vznik­nout sak­ra zají­ma­vý sní­mek s parád­ním finá­le.