Severská filmová zima 2017

Ve čtvr­tek 9.února začal v Praze v kině Lucerna fes­ti­val Severská fil­mo­vá zima, kde mohou divá­ci až do 15.února shléd­nout nej­za­jí­ma­věj­ší fil­mo­vé sním­ky ze seve­ru.

Slavnostní večer zahá­jil mode­rá­tor s humo­rem, porov­nal čes­kou zimu se sever­skou a s zmí­nil, že se jed­ná oprav­du sever­ské fil­my, kte­ré jsou poznat již z názvů: Dvě noci do úsvi­tu, Tak už mě sak­ra polib, pitom­če, ad.

Prvním hos­tem, kte­rý při­jal pozvá­ní na fes­ti­val, byl zástup­ce Norského vel­vy­sla­nec­tví, pan Vegar Andreassen. Ten v krát­kém pro­slo­vu vyjá­d­řil potě­še­ní, že mají čeští divá­ci zájem o sever­skou kine­ma­to­gra­fii, a podotknul, že je to mož­ná tím, že se pro­du­ku­jí stá­le lep­ší a kva­lit­něj­ší fil­my a také dobrou orga­ni­za­cí fes­ti­va­lu a pro­mo­té­ry. Festival pro­bí­há nejen v Praze, ale fil­my se pro­mí­ta­jí i v dal­ších 12 čes­kých měs­tech. Dále zmí­nil, že Skandinávie není jenom tem­no­ta a depre­se, ale že jsou tam i pozi­tiv­ní věci, vese­lí lidé a téma­ta jsou vel­mi čas­to uni­ver­zál­ní. Úvodní sní­mek fes­ti­va­lu, Norský dům, je pak o vel­mi aktu­ál­ním téma­tu, o uprchlí­cích. Lidé jsou kon­fron­to­vá­ni s dile­ma­tem, jak se posta­vit k migra­ci, kolik uprch­lí­ků při­jmout, jak zajis­tit vše, co potře­bu­jí. U toho­to téma­tu se pak setká­va­jí dvě věci – huma­ni­tár­ní pří­stup ver­sus bez­peč­nost.

Dalším hos­tem, kte­rý při­šel na zahá­je­ní, byl reži­sér fil­mu Norský dům Jan Vardøen. Na začát­ku roz­ho­vo­ru se zmí­nil, že je v Praze poně­ko­li­ká­té, že milu­je míst­ní archi­tek­tu­ru, jíd­lo a pivo. Diváky sezná­mil s téma­tem fil­mu – uprchlí­ci v Evropě, podě­ko­val ředi­tel­ce fes­ti­va­lu za orga­ni­za­ci, a jak se o něj všich­ni sta­ra­jí a těšil se na bese­du s divá­ky po pro­mít­nu­tí fil­mu.

Na závěr úvod­ní čás­ti pak fes­ti­val ofi­ci­ál­ně zahá­ji­la ředi­tel­ka fes­ti­va­lu paní Lenka Bazinková a násle­do­va­lo pro­mí­tá­ní fil­mu Norský dům.

Na bese­dě, kte­rá násle­do­va­la po fil­mu, začal roz­ho­vor s reži­sé­rem Vardøenem na téma „jak jsem se dostal k fil­mo­vá­ní, co mě k tomu ved­lo“. Vardøen odpo­vě­děl, že toho vždy dělal hod­ně, psal kni­hy, dělal CD, byl i v tele­vi­zi a dělal i dal­ší věci a točit fil­my byl pak dal­ší krok. Natočit pak celo­ve­čer­ní film bylo i neby­lo těž­ké. Nápad dostal před tře­mi lety a loni v čer­ven­ci začal točit. Film si finan­co­val sám, pro­to­že chtěl uká­zat dal­ším nor­ským reži­sé­rům, že je mož­né nato­čit fil­my i bez toho, abys­te čekal s nata­že­nou rukou na stát­ní pod­po­ru. Jednodušší to je v tom smys­lu, že her­ci a štáb chtě­jí na fil­mu spo­lu­pra­co­vat, pro­to­že vědí, že je to legra­ce, pří­jem­ná atmo­sfé­ra. První celo­ve­čer­ní film byl o her­cích z Anglie, kte­ří se roz­hod­nou v Norsku za polár­ním kru­hem zahrát Ibsenovu hru. Vardøen zmi­ňu­je také to, že Norsko má mno­ho kva­lit, kte­ré Norové sami nevi­dí nebo nepři­klá­da­jí jim vel­ký význam. Příkladem je pří­ro­da či Ibsen, o kte­rých si Norové mys­lí, že je to nud­né. Navíc Norové moc nezna­jí nor­ských reži­sé­rů, zna­jí dán­ské, island­ské či švéd­ské. Proto je i cílem Vardøena uká­zat, že se dá tvo­řit i v Norsku. Vardøen uka­zu­je Norům Norské z jiné per­spek­ti­vy, ale nechce je urá­žet ani ztra­p­ňo­vat. Pro hlav­ní roli fil­mu Norský dům neby­la předob­ra­zem žád­ná kon­krét­ní oso­ba, ale je to směs růz­ných zážit­ků v podob­né situ­a­ci. Pro Vardøena bylo např. slo­ži­té to, že když Norové sedí u sto­lu a jí, tak nemů­že člo­věk při­jít na návště­vu. Norové řek­nou: „Teď jíme“ a návště­va musí při­jít poz­dě­ji. Nebo nesla­dí kávu, obá­va­jí se mlu­vit s lid­mi, pro­to­že z nich mají strach. Ale když už s nimi začnou mlu­vit, tak jsou rádi a ochot­ně si popo­ví­da­jí. Herec, kte­rý hrál pak hlav­ní posta­vu ve fil­mu Norský dům, ten je z Íránu a přes Pakistán při­šel do Norska. Kromě své­ho rod­né­ho jazy­ka umí také ang­lic­ky a nor­sky, per­fekt­ně. Jeho posta­va není jedi­ný uprch­lík, kte­rý při­chá­zí do Norska. Uprchlíci při­chá­ze­li z Ruska přes Švédsko, ale dří­ve to bylo nao­pak, Norové utí­ka­li do Švédska. Režisér tak chtěl pou­ká­zat na ději­ny v Norsku a uprch­lic­kou otáz­ku. Na kon­ci fil­mu je věno­vá­ní muži, kte­rý před 25 lety při­jel do Norska, ale nedo­stal tam povo­le­ní k poby­tu. Norové ho chtě­li vrá­tit do Etiopie, ale ta ho taky zpát­ky nechtě­la. Takže strá­vil 24 let v azy­lo­vém zaří­ze­ní a loni v led­nu, než se začal film při­pra­vo­vat, tak zemřel. Na závěr bese­dy Vardøen pro­zra­dil, že v letoš­ním roce chce uvést 2 fil­my. Jedno z nich bude komor­ní dra­ma, ode­hrá­va­jí­cí se na lodi, a dru­hé bude adap­ta­ce nove­ly od E.A.Poea, kte­rá se bude ode­hrá­vat v oblas­ti Lofot. Hudbu k tomu­to fil­mu napsal Philippe Glass a nahrá­vat ji bude filhar­mo­nic­ký orchestr.

---