Smolný pich aneb Pitomý porno - Recenze - 65 %

Vypadá to, že po všech lapá­li­ích s pan­de­mií Covidu se vrá­tí divá­ci do kin. A nejen to. Situace změ­ni­la i sys­tém dis­tri­buce fil­mů a i díky tomu nám reži­sér Radu Jude při­ná­ší vítě­ze Berlínského fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu. V kopro­duk­ci se zástup­ci z Česka, Lucemburska a Chorvatska vzni­kl Rumunský sati­ric­ký sní­mek, kte­rý chce bořit zaje­té pořád­ky.

Smolný pich aneb Pitomý por­no se na prv­ní pohled tvá­ří jako pří­běh uči­tel­ky na pres­tiž­ní ško­le, kte­rá se (ať už omy­lem či niko­liv) stá­vá obě­tí moder­ní­ho lovu na čaro­děj­ni­ce. A to kvů­li její­mu „domá­cí­mu videu“. A tady pozor, sní­mek není určen pro nezle­ti­lé a je k tomu spous­ta důvo­dů. Tím hlav­ním je obsah expli­cit­ní­ho sexu­ál­ní­ho obsa­hu. A tím je myš­le­no oprav­du pořád­ně expli­cit­ní­ho, film nemá tako­vý název jen tak pro nic za nic.

Nicméně tato záplet­ka je pou­ze nosič dal­ších témat a obsa­hu, kte­rý na divá­ka háže nevkus (a nebo vlast­ně vkus) a kon­tro­ver­zi dáv­kou napros­to neví­da­nou. Připravte si mozko­vé závi­ty, růžo­vé brý­le a někte­ří i bli­cí pyt­lí­ky, pro­to­že tenhle film je určen pro nároč­něj­ší pub­li­kum. Pokud tedy chce­te vystou­pit z kom­fort­ní zóny, máte ješ­tě stá­le mož­nost shléd­nout ten­to sní­mek onli­ne, dále pak půjde od příští­ho týd­ne i do kin v rám­ci série „před­pre­mi­ér“, a až na pod­zim v kla­sic­ké kino­dis­tri­buci.

Nechci se dlou­ze roze­pi­so­vat o tom, o čem film vlast­ně je, pro­to­že tím bych vám čte­ná­řům poka­zil auten­tic­ký záži­tek. Nevím, jest­li se reži­sér vzhlé­dl v tvor­bě Quentina Tarantina, nebo je to čis­tě náho­da, nicmé­ně Radu Jude zvo­lil roz­dě­le­ní sním­ku do tří kapi­tol. Ta pro­střed­ní navíc na ostat­ní dvě zdán­li­vě vůbec nena­va­zu­je a obsa­hu­je úpl­ně jiný obsah jak po ryze vizu­ál­ní strán­ce, tak po strán­ce dra­ma­tur­gic­ké. Jak už jsem napsal v úvo­du, film je na prv­ní pohled pří­bě­hem uči­tel­ky. Pravdou ale je, že film půso­bí spíš jako pokus nasta­vit zrca­dlo celé spo­leč­nos­ti. Skutečně zasa­hu­je do mno­hých moder­ních a hlav­ně sou­čas­ných kon­tro­ver­zí. Vnímaný jako celek je navíc vel­mi aktu­ál­ní a dost mož­ná i nad­ča­so­vý. Ukazuje, jak pate­tic­ké jsou někte­ré scé­ny, jak pro­hni­lá ve sku­teč­nos­ti spo­leč­nost je a jaký­mi pokryt­ci se lidé sta­li díky moder­ním tech­no­lo­giím a zpá­teč­nic­ké­mu myš­le­ní. Nosný pří­běh por­no­vi­dea paní uči­tel­ky je tak pou­ze jed­ním kon­tro­verz­ním téma­tem z mno­ha. O kaž­dém téma­tu se nicmé­ně dá říct, že není pou­hým výmys­lem reži­sé­ra, ale sku­teč­ný­mi pro­blémy, kte­ré dneš­ní spo­leč­nost řeší.
Začátek fil­mu odrov­ná kaž­dé­ho puri­tá­na por­nor­ga­fic­kým obsa­hem, násled­ně pocu­chá ner­vy všech pun­tič­ká­řů zvlášt­ní pra­cí s kame­rou, kte­rá je schvál­ně pou­ží­va­ná v roz­po­ru se zaži­tý­mi zvyk­lost­mi a teo­ri­e­mi o expo­zi­ci a pří­pra­vě scé­ny. Pak uzem­ní vzlet­né myš­len­ky kon­for­mis­tů mys­lí­cích na to, jak jsme se pou­či­li jako lid­stvo z his­to­rie. A na závěr roz­pá­lí zby­tek těch, kte­ří vydr­že­li kou­kat až do kon­ce tím, že ote­vře spous­tu pan­do­ři­ných skří­něk a uká­že zmi­ňo­va­né pokry­tec­tví a boles­ti­vou prav­du o lid­ských bytos­tech v celé „krá­se“.

Film je zkrát­ka jed­na vel­ká kon­tro­ver­ze, kte­rá má nasta­vit zrca­dlo spo­leč­nos­ti, a vlast­ně si reži­sér hoto­vým dílem nasta­vil tak tro­chu zrca­dlo sám sobě. Snímek ovšem trpí nedu­hy, což se dalo čekat. Zásadní pro­blémy, kte­ré jsem měl s fil­mem já jsou násle­du­jí­cí:
1. Film je pros­tě pří­liš dlou­hý. Spousta scén byla oprav­du na hra­ně sne­si­tel­nos­ti svo­jí dél­kou. Některé by se oprav­du dalo zce­la vyškrt­nout. Třeba i to byl nako­nec reži­sé­rův záměr, natáh­nout film nepří­jem­ně do tako­vé míry, že i tohle vytrh­ne divá­ka z kom­fort­ní zóny. Pokud to tak je, tak bra­vo, poved­lo se. Pokud ne, tak ško­da a pla­tí co jsem napsal výše. Kdyby měl sní­mek sto­páž někde kolem 70 minut, bylo by to ide­ál­ní. (takhle má 108 minut)
2. Některé scé­ny svo­jí téma­ti­kou nebo stři­hem tak neza­pa­da­jí do cel­ko­vé­ho kon­tex­tu, že film začne v urči­tých čás­tech dost drh­nout až nudit. Také je nut­né dávat celou dobu pozor, pro­to­že sym­bo­lis­mu je tu hod­ně a divák může lehce ztra­tit nit. Trochu bych to při­rov­nal k někte­rým sním­kům Larse von Triera. Akorát tro­chu pří­stup­něj­ší a Evropskému divá­ko­vi bliž­ší.
3. Předchozí dva body mají vliv na to, jaké pub­li­kum se na sní­mek nako­nec podí­vá, a jaká část z něj ho dokou­ká do kon­ce. Snímek oprav­du není určen pro mla­dist­vé, puri­tá­ni to zaba­lí po prv­ní minu­tě a „prů­měr­ný kon­zu­ment“ po chví­li nebu­de tušit o co jde. Pro spous­tu lidí tak film brzo vyšumí do prázd­na a budou ho vní­mat jako sou­bor mno­ho na sobě nezá­vis­lých dlou­hých nud­ných scén. Občas to tro­chu oži­ví por­no­gra­fic­ké pro­stři­hy nebo vel­mi pepr­ná mlu­va. To ale u spous­ty divá­ků film neza­chrá­ní, ba nao­pak.

Takže pro koho je vlast­ně sní­mek určen? Jak jsem zmí­nil, nároč­něj­ší divák a milov­ník kon­tro­ver­ze se „dob­ře“ poba­ví. Asi i pro­to bych ozna­čil film jako kla­sic­kou fes­ti­va­lov­ku, pro­to­že fil­mo­vé fes­ti­va­ly býva­jí plné názo­ro­vě ote­vře­něj­ší­ho pub­li­ka. Režisér Jude lec­kdy až hra­vě pra­cu­je s váž­ný­mi téma­ty a volí vel­mi neotře­lý pří­stup k řeme­sl­né prá­ci, což vyvo­lá kon­tro­ver­zi už u samot­ných „vzdě­lan­ců“ a „teo­re­ti­ků“ obo­ru kine­ma­to­gra­fie. I na mě byl film až pří­liš dlou­hý, tak­že nejed­nou jsem zažil pocit „ty blá­ho!... ty blá­ho!... no to už jsme viděli....nuda, co dál?...“ Rozhodně v divá­ko­vi roz­d­mý­chá emo­ce, ale je prav­dě­po­dob­né, že v něm po kon­ci (hlav­ně závě­reč­né scé­ně, kte­rá je tedy hod­ně bizar­ní) zane­chá hoř­kou pachuť, a tím v mých očích potvr­zu­je měřít­ka fes­ti­va­lo­vých sním­ků. Celkově však musím ozna­čit film jako pove­de­ný. Je cizo­ja­zyč­ný, je kon­tro­verz­ní a přes­to jako jed­no­hub­ka fun­gu­je. U mě to má kvů­li uve­de­ným nedu­hům maxi­mál­ně na 65%.

---

Náhledové foto: Photo © Silviu Ghetie / Micro Film 202

---

---