Skjult (2009)

Vaše tem­ná minu­lost vám nedá nikdy pokoj!

Kai Koss jako malý ute­kl ze své­ho rod­né­ho domu a poté stří­dal jeden dět­ský domov za dru­hým. Po deva­te­nác­ti letech se vra­cí do měs­ta, pro­to­že jeho mat­ka zemře­la a on musí vyří­dit úřed­ní for­ma­li­ty a pře­vzít dědic­tví. Tím je prá­vě onen dům, ve kte­rém pro­ží­val své nej­hor­ší roky živo­ta. Jeho mat­ka byla suro­vá bes­tie, kte­rá ho zamy­ka­la ve skle­pe­ní a fyzic­ky týra­la. Kai se chce zdr­žet jen na tak dlou­ho, aby pode­psal vše potřeb­né a rych­le zase zmi­zel. Jenomže se mu začnou vra­cet jeho hrů­zostraš­né vzpo­mín­ky a ty se začnou vymy­kat jeho kon­t­ro­le. Navíc začne obje­vo­vat děsi­vé tajem­ství své­ho domu z minu­los­ti, kte­ré pokra­ču­je i nyní. Když zmi­zí něko­lik lidí z oko­lí se Kai stá­vá hlav­ním pode­zře­lým a jen on sám může očis­tit své jmé­no. Jenomže netu­ší, že to, před čím teh­dy ute­kl, tady stá­le je a hří­chy z minu­los­ti se k němu vrá­tí jako bume­rang. Před nimi se totiž utéct nedá a Kai se jim bude muset zno­vu posta­vit tvá­ří v tvář.

Český název: Skrytý
Režie: Pål Øie
Rok výro­by: 2009
Délka: 96 min
Země: Norsko
Alternativní název: Hidden

Hrají:
Kristoffer Joner ... (Kai Koss)
Anders Danielsen Lie ... (Peter)
Arthur Berning ... (Svenna)
Bjarte Hjelmeland ... (Frode)
Marko Iversen Kanic ... (Roy)
...a dal­ší

Skandinávskou tvor­bu mám v posled­ní době ze všech nej­ra­dě­ji a na kaž­dý dal­ší film se vylo­že­ně těším. Zvláště když se mi do ruky dostal dal­ší kou­sek od tvůr­ce famo­s­ní­ho fil­mu Villmark. A ani ten­to­krát jsem neod­chá­zel zkla­ma­ný. Přestože má scé­nář občas výraz­né trh­li­ny a dokon­ce jsem se něko­li­krát při­sti­hl, že se nudím tak po atmo­sfé­ric­ké strán­ce nemůžu vytknout zho­la nic.

Začátek fil­mu se od ostat­ních mu podob­ných dost liší. Tvůrci nám v žád­ném pří­pa­dě nechtě­li pro­zra­dit pra­vou záplet­ku děje a tak nám uká­ží jen něko­lik fla­shbac­ků za pomo­cí Kaiových vzpo­mí­nek. Divák si tak udě­lá pou­ze mat­nou před­sta­vu co se mu moh­lo v dět­ství stát a je nucen sle­do­vat dal­ší kro­ky hlav­ní­ho hrdi­ny, kte­rý nám postup­ně odkrý­vá svou děsi­vou minu­lost. Atmosféra v tu chví­li začí­ná nabí­rat obrát­ky a divák si tak může dosy­ta uží­vat prá­vě pro­bí­ha­jí­cí děj a sle­do­vat i něko­lik pře­kva­pi­vých zvra­tů či lépe řeče­no vysvět­le­ní pod­sta­ty minut pře­de­šlých. Nebyli by to Norové bez svých typic­kých leka­ček, kte­ré napros­to doko­na­le spl­ní svůj účel a navíc jsou nato­če­ny tako­vým sty­lem, při kte­rém ledasko­mu pře­běh­ne i mráz po zádech.

Bohužel ani tenhle film se nevy­va­ro­val něko­li­ka chyb. Zatímco se tvůr­cům zpo­čát­ku daři­lo držet divá­ka v napě­tí jakým smě­rem se tenhle sní­mek vydá, tak čím dál se děj posou­val zača­lo být zřej­mé, že jde o jakési sklou­be­ní něko­li­ka horo­ro­vých odvět­ví dohro­ma­dy. Začalo se expe­ri­men­to­vat a neroz­hod­nost tvůr­ců konec dost zkom­pli­ko­va­la. Proto se není čemu divit, že fanouš­ci se roz­dě­li­li na dva tábo­ry z nichž jed­ni byli veli­ce spo­ko­je­ní s psy­cho­lo­gic­kou hrou a finál­ním rozuz­le­ním a ti dru­zí moc nepo­cho­pi­li jejich záměr a svou zma­te­nost dali naje­vo při svém hod­no­ce­ní na inter­ne­tu. Já osob­ně jsem někde upro­střed, pro­to­že zatím­co se střed fil­mu sna­ží neu­stá­le mlžit sku­teč­nou pod­sta­tu fil­mu a nechá­vá vše na buj­né fan­ta­zii divá­ků, tak konec tak troš­ku postrá­dá logi­ku. Zatímco jiné skan­di­náv­ské fil­my udr­žu­jí svou kva­li­tu po celou dobu své­ho trvá­ní, tak zde jak­si závěr ztra­til šťá­vu.

Hlavní hvězdou a obrov­ským láka­dlem pro divá­ky se stal zná­mý nor­ský herec Kristoffer Joner, kte­rý je ve své zemi veli­ce oblí­be­ný. Hororoví fanouš­ci si ho budou nej­spíš pama­to­vat pře­de­vším z fil­mů Villmark a Naboer, kde podal rov­něž skvě­lé výko­ny. I zde pat­řil k tomu nej­lep­ší­mu co nám ten­to sní­mek nabí­dl.

Hodnocení:
Skjult bych zařa­dil mezi tako­vé mil­ní­ky skan­di­náv­ské tvor­by. Ve své pod­sta­tě je polo­vi­na fil­mu veli­ce zají­ma­vá a divák je doslo­va vta­žen do děje, pro­to­že tvůr­ci doká­za­li navo­dit oprav­du skvě­lou atmo­sfé­ru, ale postu­pem času začne napě­tí opa­dat. Čím víc se blí­ží konec fil­mu, tím pře­stá­vá být zají­ma­vý a stá­vá se z něj oby­čej­ný prů­měr. Přesto všech­no si mys­lím jde o lep­ší prů­měr, kte­rý si zaslou­ží 60%. Mohlo to být i mno­hem víc, kdy­by to reži­sér na závěr tolik nezka­zil.

---