Survivor, The (1981)

Jako jedi­ný pře­žil havárii doprav­ní­ho leta­dla, kte­ré sám pilo­to­val. Jenže jak se zdá, hrů­zu jenž prá­vě zažil ješ­tě roz­hod­ně nekon­čí!!!

Keller je veli­ce zku­še­ným pilo­tem doprav­ní­ho leta­dla a už má něco nalé­tá­no. Ani by ho ve snu nena­padlo, že dneš­ní let navždy změ­ní jeho život. Během letu totiž leta­dlo záhad­ně hava­ru­je poblíž malé­ho měs­teč­ka a všich­ni lidé na palubě umí­ra­jí v pla­me­nech a při násled­ném výbuchu. Tedy všich­ni až na Kellera, kte­rý jedi­ný jako zázra­kem pře­žil. Trpí pou­ze totál­ním výpad­kem pamě­ti, ale brzy se dá dohro­ma­dy a chce vyšet­řo­va­te­lům pomo­ci při vyšet­řo­vá­ní. V oko­lí havá­rie se však brzy začnou dít záhad­né věci, nad kte­rý­mi zůstá­vá zdra­vý rozum stát. Všude jde sly­šet nářek mrtvých, po oko­lí se potu­lu­je pří­zrak mrt­vé­ho děv­čát­ka a brzy začnou umí­rat i dal­ší lidé. Keller si je čím dál tím víc jis­tý, že za vším musí být něja­ké nad­při­ro­ze­né síly, kte­ré s ním mají ješ­tě něja­ké plá­ny. Ve svém pát­rá­ní však brzy začne odkrý­vat děsi­vé tajem­ství a zjis­tí, že ve sku­teč­nos­ti je prav­da mno­hem děsi­věj­ší…

Český název: Mučedník smr­ti
Režie: David Hemmings
Rok výro­by: 1981
Délka: 99 min
Země: Austrálie

Hrají:
Robert Powell ... (Keller)
Jenny Agutter ... (Hobbs)
Joseph Cotten ... (Priest)
Angela Punch McGregor ... (Beth)
Peter Sumner ... (Tewson)
... a dal­ší

V roce 1976 napsal James Herbert kni­hu The Survivor, kte­rá si zís­ka­la během krát­ké chví­le spous­tu obdi­vo­va­te­lů. Tento fakt se stal hlav­ní pří­či­nou proč se velezku­še­ný brit­ský herec a  reži­sér David Hemmings (Gladiator, Thirst, Blow-up – seri­ál The A-Team, Just a Gigolo) roz­ho­dl pro toto fil­mo­vé zpra­co­vá­ní. Knihu jsem bohu­žel nikdy neče­tl, pro­to nemůžu srov­ná­vat kva­li­tu a roz­díl­nost s fil­mem, ale roz­hod­ně se mu poda­ři­lo nato­čit prů­měr­nou mys­te­ri­óz­ní ducha­ři­nu, kte­rou sto­jí za to vidět. Film má samo­zřej­mě spous­tu kla­dů, ale i zápo­rů, což roz­dě­li­lo divá­ky na dvě sku­pi­ny. Jedna mu vyčí­tá doce­la čas­tou pří­tom­nost nud­ných pasá­ží, ta dru­há zase obdi­vu­je jeho schop­nost si pohrát s nad­při­ro­ze­nem a postup­ným odha­lo­vá­ním pří­bě­hu, kte­ré vyvr­cho­lí doce­la zají­ma­vých finishem, jenž se však dá snad­no před­ví­dat.

Film svým začát­kem spí­še při­po­mí­ná kata­stro­fic­ký film říz­nu­tý detek­tiv­ní záplet­kou, ale jak násle­du­jí­cí minu­ty uká­ží, může se klid­ně zařa­dit i do horo­ro­vé­ho žán­ru. Tvůrci si dali hod­ně zále­žet, aby nás necha­li v napě­tí co mož­ná nejdéle a sku­teč­nou pod­sta­tu fil­mu začnou pood­ha­lo­vat někde v polo­vi­ně. Zde se však dopus­ti­li do jis­té míry vel­ké chy­by v tom, že za pomo­cí fla­shbac­ků uká­za­li mnoh­dy mno­hem více, než bylo ve sku­teč­nos­ti zapo­tře­bí a pozor­ný divák si tak vel­mi rych­le udě­lá obrá­zek o tom, co se bude ode­hrá­vat dále.

Je však nut­no podotknout, že se jim poda­ři­la pře­de­vším prá­ce s kame­rou, kte­rá v urči­tých pasá­žích před­vá­dě­la oprav­du neu­vě­ři­tel­né kusy. Na prv­ní pohled je zřej­mé, že za ní nestál žád­ný začá­teč­ník, ale nenech­te se mýlit. Do té doby totiž John Seale moc zná­mý nebyl a tepr­ve tím­to kous­kem nastar­to­val svou doce­la zají­ma­vou kari­é­ru. Jeho um může­me obdi­vo­vat i v mno­hem zná­měj­ším fil­mu z roku 1986 The Hitcher s Rutgerem Hauerem a C. Thomasem Howellem v hlav­ních rolích.

Mysteriózní pod­sta­ta fil­mu se dosta­ví s pří­cho­dem podiv­ných nářků a malé hol­čič­ky. Od této chví­le se divák může těšit na mís­ty sku­teč­ně pove­de­nou ducha­ři­nu se vším všu­dy. Lidé od spe­ci­ál­ních efek­tů se zde rov­něž pěk­ně vyřá­di­li, ale tu umě­lou ruku ve foto­ko­mo­ře si moh­li odpus­tit. Žádné šíle­né lekač­ky, při kte­rých vám bude naska­ko­vat husí kůže však neče­kej­te! Přece jenom jde o doce­la decent­ní zále­ži­tost, přes­ně tako­vou jakou mají Australané rádi. V době vzni­ku tam byla ješ­tě doce­la sil­ná cen­zu­ra, a tak by byla ško­da, kdy­by se ten­to film musel nějak výraz­ně­ji sestří­hat. Tohoto fak­tu si byl Hemmings doce­la dob­ře vědom, a pro­to se do žád­ných šíle­ných zábě­rů nepouš­těl. Na jed­nu stra­nu udě­lal dob­ře, ale prá­vě fakt, že moc nepři­tvr­dil způ­so­bil doce­la čas­tou pří­tom­nost nud­ných minut, kte­ré fil­mu troš­ku uško­di­ly.

Herecké obsa­ze­ní asi netře­ba dlou­ho před­sta­vo­vat, pro­to­že brit­ské­ho her­ce Roberta Powella (Shaka Zulu, The Asphyx) a jeho kole­gy­ni Jenny Agutter (An American Werewolf in London, Child’s Play 2) bude znát nej­spíš kaž­dý. Oba před­ved­li doce­la vyrov­na­né – prů­měr­né výko­ny, kte­ré nějak zvlášť neo­kouz­lí, ale ani vylo­že­ně nepo­bou­ří.

Hodnocení:
Mučedník smr­ti je svým způ­sob doce­la sluš­ně nato­če­ný film, ze kte­ré­ho se však tvůr­cům nepo­da­ři­lo vytě­žit maxi­mum. Celkový dojem z fil­mu totiž sku­teč­ně asi nej­víc kazí nud­né pasá­že, kte­rých je tu doce­la dost. Nic méně kla­dy dle mého názo­ru pře­vlá­da­jí a pro­to si mys­lím, že 60% je tak ako­rát.

---