Stephen King - To

Není mno­ho auto­rů, kte­ří by měli tak odda­nou a věr­nou čte­nář­skou základ­nu. Zároveň není ani tolik auto­rů, kte­ří by se moh­li pyš­nit tím, že sko­ro všech­na jejich díla byla zfil­mo­vá­na.

King je pros­tě „king“, i navzdo­ry tomu, že leckte­rá kri­ti­ka jej zrov­na nemi­lu­je.

„To“ je jed­ním z nej­znám­něj­ším (a mož­ná i nej­lep­ších) auto­ro­vých romá­nů, přes­to jsem se k jeho čet­bě dostal až nedáv­no. Jedná se o obří pub­li­ka­ci, jejíž počet strá­nek se zasta­ví až za čís­lov­kou 1000. Děj ale roz­hod­ně není vypl­něn něja­kou pře­by­teč­nou „vatou“, sám King kni­hu psal v letech 1981 - 85, tak­že pří­běh mu v hla­vě jis­tě pěk­ně zrál a kvasil. Zajímavé je i roz­vr­že­ní celé­ho děje, kdy se čte­nář postup­ně sezna­mu­je s hlav­ní­mi posta­va­mi a kdy se čas­to - a veli­ce kre­a­tiv­ně - stří­dá i časo­vé obdo­bí ve kte­rém se děj ode­hrá­vá. Osobně mi asi nej­ví­ce vyho­vo­val rok 1958 a onen základ­ní motiv v pod­sta­tě bez­moc­ných dětí boju­jí­cích pro­ti zlu a záro­veň si uží­va­jí­cích dlou­ho­o­če­ká­va­né prázd­ni­ny způ­so­bem pro svůj věk (11 let) typic­kým. Knihu pocho­pi­tel­ně lze růz­ně inter­pre­to­vat, poměr­ně zjev­ný by mohl být freu­dov­ský výklad kon­ce latent­ní­ho obdo­bí vývo­je a nástup geni­tál­ní­ho, tedy ztrá­ta dět­ství a pozvol­ný vstup do svě­ta dospě­lých, nicmé­ně jsem si vědom toho, že „banán je někdy sku­teč­ně jen banán“.

Ano, kni­ha je samo­zřej­mě horo­rem, nicmé­ně při její čet­bě jsem se v pod­sta­tě nebál (to není výt­ka), domní­vám se pře­de­vším, že kni­ha namís­to něja­ké­ho „baf“ zejmé­na budu­je atmo­sfé­ru esen­ci­ál­ní­ho zla v podo­bě měs­ta Derry (kte­ré je - díky­bo­hu - fik­tiv­ní). Větší devi­zou než strach sám o sobě je zají­ma­vý pří­běh a cel­ko­vé měs­to, jehož plas­tic­ký obraz a his­to­rie na strán­kách doslo­va oží­vá.

P. S. Pozor na klau­ny s balón­ky, co se chtě­jí vzná­šet...

Foto: BETA - Dobrovský