Svět tajemných sil Arthura C. Clarka aneb Mistr provádějící záhadami

„Je zce­la mimo mísu nazý­vat tuto pla­ne­tu Zemí, když je to zjev­ně mno­hem více Oceán.“

Arthur C. Clarke

Mnozí z nás si pama­tu­jí tu napros­to magic­kou a záro­veň ner­vy drá­sa­jí­cí zněl­ku. Křišťálová leb­ka, ponu­rá hud­ba a obra­zy neznáma…přízraky, voo­doo panen­ky, tvá­ře mrtvých, kte­ré se obje­vu­jí ved­le sním­ků živých….to byl a je Svět tajem­ných sil Arthura C. Clarka…

Dodnes si pama­tu­ji ty veče­ry o prázd­ni­nách u babič­ky na Moravě, kdy jsme zalez­li čás­teč­ně pod peři­nu a v tem­ném obý­va­cím poko­ji při­pou­ta­li na cca tři­cet minut svůj obli­čej k obra­zov­kám, pro­to­že „už to začí­na­lo“.

Arthura C. Clarka jsem jako oso­bu začal vní­mat samo­zřej­mě až o roky poz­dě­ji. Tehdy jsem neměl tuše­ní kdo je on či kdo­ko­li z dal­ších čle­nů oné zla­té tro­ji­ce science ficti­on. Tady se musím při­znat, že to vlast­ně nevím doteď. Vím samo­zřej­mě o mno­hém z toho, co napsa­li i Isaac Asimov nebo Robert A. Heinlein, ale ani od jed­no­ho jsem snad nic pořád­ně neče­tl. Není to něja­kým odpo­rem, ale pros­tou sku­teč­nos­tí, že ke kla­sic­ké sci­fi si stá­le nějak hle­dám ces­tu. Fantasy jako žánr mne totiž oslo­vi­la mno­hem dří­ve (počí­na­je Hobitem) a mno­hem důklad­ně­ji (pokra­ču­je Zeměplochou). Ale to sem tak úpl­ně nepat­ří, i když se o tom tře­ba roze­píšu jin­de.

Tedy zpět k lebkám…ten seri­ál je sta­rý jako moje malič­kost a při nos­tal­gic­kém kouk­nu­tí na něko­lik dílů na Youtube musím říct, že ani za těch již sko­ro tři­cet let neztra­til nic ze své­ho kouz­la. Ono s jeho tvůr­cem je to podob­né, jako s mno­hý­mi her­ci kla­sic­kých akč­ních fil­mů. Když se tako­vý Bruce Willis obje­vil s ciga­re­tou v zábě­ru, nemu­sel ani nic říkat. Jeho výraz tiché­ho posmě­chu sta­čil k tomu, aby se na ten film člo­věk dokou­kal do kon­ce. V momen­tě, kdy se na vás zpod slu­neč­ní­ku při pro­cház­ce na plá­ži Srí Lanky podí­vá přes tlus­tá skla brý­lí kla­sik lite­rár­ní­ho žán­ru, není také potře­ba nic dal­ší­ho dodá­vat. Tam kde z Willisů a Stallonů dýchá drs­ný respekt, z Clarka pří­mo sví­tí tvo­ři­vý tech­nic­ký génius, kte­rý má na kon­tě desít­ky feno­me­nál­ních knih a ví to. A navíc se umí usmát, podí­vat se na svět i sám sebe s humo­rem a nad­hle­dem. Prostě Brit, jak se pat­ří.

Ve Světě tajem­ných sil se dotkl asi všech pod­stat­ných témat para­nor­mál­ních jevů – ozvěn z minu­los­ti, duchů mrtvých, pohád­ko­vých bytos­tí, tele­pa­tie, chůze po žha­vém uhlí a dal­ších. Vše zpra­co­val se zví­da­vos­tí a kva­li­tou pro něho tak typic­kou.

Za zmín­ku sto­jí i mož­ná méně zná­mé vol­né pokra­čo­vá­ní Záhady svě­ta, kte­ré se na našich obra­zov­kách také kdy­si dáv­no obje­vi­lo. Nepamatuji si přes­ně, nako­lik se Arthur C. Clarke vra­cel k původ­ním téma­tům a na kolik otví­ral nová, ale roz­hod­ně ani ten­to cyk­lus neztrá­cel jeho až poe­tic­ký oso­bi­tý pří­stup.

Na fil­my a pořa­dy také navá­za­la spí­še komor­ní sesta­va knih. Některé vychá­ze­ly pří­mo z pořa­dů a na obál­ce měly tuším onu skle­ně­nou leb­ku a v poza­dí Stonehenge. Někde bylo Clarkovo jmé­no zmí­ně­no jen v roli spo­lu­pra­cov­ní­ka, ovšem dosta­teč­ně vidi­tel­ně na to, aby bylo pro zákaz­ní­ka důvo­dem ke kou­pi, ačko­li kni­hu samot­nou mohl mít na svě­do­mí někdo zce­la jiný. Na dru­hou stra­nu proč ne, ani tyto svaz­ky se roz­hod­ně nemě­ly za co sty­dět. Na roz­díl od obrov­ských knih od Reader Digest měly cel­kem infor­mač­ní hod­no­tu a jejich způ­sob zpra­co­vá­ní dával před­nost tex­tu přes obráz­ky. Pokud jste si je kou­pi­li, byla vel­ká šan­ce, že jste je pak dokon­ce ote­vře­li a i si v nich čet­li. Někdy i více­krát. Měly totiž něco do sebe na roz­díl od spous­ty „knih“ kte­ré vychá­zí dneska.

Stejně, jako stá­le má a i teh­dy měl co říct jejich autor. Budiž mu zem leh­ká a ať nás jeho zví­da­vost pro­vá­zí ješ­tě dlou­ho v jeho díle.

---