Tátova volha - S Volhou GAZ 21 za ztraceným synem

Červenobéžová karo­se­rie auta znač­ky Volha Gaz 21 se soš­kou jele­na na před­ní kapo­tě půso­bí na sil­ni­ci jako mohut­ný koráb, a prá­vě tako­vé auto si z rece­se kou­pil jaz­zo­vý trum­pe­tis­ta Ludvík. Jezdilo se mu v něm báječ­ně a byla to jeho chlou­ba. Jenže po jeho smrti zůsta­lo auto smut­ně stát v gará­ži. Truchlící man­žel­ka Eva (Eliška Balzerová), je kos­tým­ní výtvar­ni­ce, se tvá­ří se jako bon­vi­ván­ka, ale neče­ka­ná smrt muže ji zasáh­ne. Snaží se vypo­řá­dat s novou život­ní situ­a­cí a sou­čas­ně ji trá­pí oba­vy o nemoc­nou dce­ru Terezu (Tatiana Vilhelmová). Jenže ta nepo­tře­bu­je ani sou­cit nebo ochra­nu. Má strach o svůj život, ale to jí nebrá­ní, aby doká­za­la situ­a­ce řešit raci­o­nál­ně a s roz­va­hou. Společný výlet táto­vou  volhou za uta­je­ným synem je to, co mat­ku i dce­ru doká­že správ­ně moti­vo­vat i poba­vit.

Původní scé­nář Tátovy volhy napsa­la Iva K. Jestřábová a na koneč­ném scé­ná­ři k fil­mu pra­co­va­la už spo­lu s reži­sé­rem Jiřím Vejdělkem. Ten má za sebou úspěš­né fil­my jako Účastníci zájez­du, Václav nebo Ženy v poku­še­ní. Všechny jme­no­va­né fil­my mají oby­čej­né hrdi­ny nebo hrdin­ky, kte­ří pro­ží­va­jí drob­ná život­ní dra­ma­ta a sou­čas­ně neztrá­cí smy­sl pro humor a chuť žít. I hlav­ní hrdin­ky nové­ho fil­mu nepro­ží­va­jí zrov­na dob­ré obdo­bí, ale obě se nebo­jí dob­ro­druž­ství a sou­čas­ně neztrá­cí nic ze své cit­li­vé pova­hy. Cestou za pozná­ním prav­dy o tajem­ném neman­žel­ském syno­vi navští­ví spo­leč­ně táto­vy pří­tel­ky­ně a kama­rá­da Jindřicha. Každé setká­ní je něčím zábav­né a sou­čas­ně uka­zu­je, že všech­no může být jinak, než se původ­ně jeví.

Film Tátova volha si tro­chu pohrá­vá s pojmy svo­bo­da a man­žel­ství, ale nejsou v něm mora­lis­tic­ká nau­če­ní ani hod­no­ce­ní, a pro­to půso­bí svě­že a zábav­ně. Vážné chví­le jsou zachy­ce­ny decent­ně a vel­mi cit­li­vě, přes­to zby­teč­ně nejitří emo­ce. Scénář umož­nil hereč­kám v obou hlav­ních rolích roze­hrát celou šká­lu emo­cí, což obě skvě­le vyu­ži­ly. Hrají s chu­tí, mají podob­né herec­ké cítě­ní a cit­li­vě na sebe rea­gu­jí.  Eliška Balzerová je také sil­ným pro­po­jo­va­cím můst­kem ve scé­nách, kde se setká­vá s býva­lý­mi pří­tel­ky­ně­mi své­ho muž. Hrají je Vilma Cibulková, Eva Holubová a Hana Maciuchová. Všechny umí skvě­le vypoin­to­vat situ­a­ci a zvlá­da­jí sty­li­za­ci posta­vy. Ale vyzně­ní postav se blí­ží kari­ka­tu­rám.

Jiří Vejdělek kaž­do­pád­ně umí nato­čit fil­my, kte­ré nabíd­nou zají­ma­vé pří­běhy, herec­ké pří­le­ži­tos­ti i poho­do­vou zába­vu. V pří­pa­dě Tatovy volhy začí­ná film sice smut­ně, ale závěr je opti­mis­tic­ky poho­do­vý.  Hudba Jana P. Muchowa dokres­lu­je cit­li­vě nos­tal­gic­kou nála­du fil­mu stej­ně jako kame­ra Vladimíra Smutného (Po str­niš­ti bos, Líbáš jako ďábel, Zánik samo­ty Berhof, Tobru). Záběry jízdy autem by zaslou­ži­ly více nápa­di­tos­ti nebo více vari­ant.

Film nemá tolik vtip­ných dia­lo­gů jako Účastníci zájez­du, ale má v sobě tra­gic­ký pod­text jako Ženy v poku­še­ní. A kaž­do­pád­ně je to pro­fe­si­o­nál­ně odve­de­né dílo s pří­jem­ným herec­kým výko­nem hlav­ních před­sta­vi­te­lek. Snímek kopro­du­ko­va­ný Českou tele­vi­zí sli­bu­je zábav­nou podí­va­nou i zají­ma­vý pohled na žen­ské osu­dy.

---

---