Modrá, první film Krzysztofa Kieślowského z trilogie Tři barvy, je inspirován významem první barvy francouzské vlajky (volnost).Julie (Juliette Binocheová) ztratí při tragické autonehodě svého muže (hudebního skladatele) a dceru. Utrpí psychický šok a uvědomí si, že ztrátou svých nejbližších přišla o všechno. V anonymitě se pokouší začít nový život. Chce se naprosto osvobodit od všech věcí: majetku i minulosti. Jediným pojítkem s jejím minulým životem je manželův asistent Olivier, který Julii již dlouho tajně miluje.
Modrá má velmi citlivý scénář, kterému se podařilo zachytit i nepatrné emoce a drobnosti v chování jednotlivých postav. To vše podpořeno ještě velmi dobrou hudbou a kamerou Slavomira Idziaka. Každá scéna v tomto filmu má svůj význam, který dokáže ještě podpořit velmi dobrý výkon Juliette Binocheové, spočívající zejména v jemných pohybech tváře a dalších nepatrných drobnostech, se kterými ztvárňuje svoji zlomenou duši. Vzpomínky na minulost a tajemství jejího manžela ji však nakonec donutí dokončit věci co už její manžel nestihl.
Modrá je typickým filmem pro náročnějšího (resp. umělecky) založeného diváka alespoň takový byl můj dojem. Kdysi dávno jsem z ní viděl jen kousek a odešel se slovy „To je hrůza, na to se dívat nebudu„. Dnes mi nezbývá nic jiného než se omluvit a uznat, že ačkoliv podobné typy filmů nejsou úplně můj šálek kávy tento je natočen velmi dobře. A samozřejmě také, že Krzysztof Kiéslowski byl výborný vypravěč.
Film získal Zlatého lva na 50. MFF v Benátkách, Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, Cenu Osella pro kameramana Slavomira Idziaka a pět Césarů.
Hodnocení: 80%