Vetřelci - Bishop: „Víte, radši bych tam nešel! Možná jsem umělý, ale nejsem blbec.“

Jako malý dospí­va­jí­cí tee­ne­ger jsem se Toho mon­stra z bři­cha bál. Původní film Vetřelec (ješ­tě v jed­not­ném čís­le) sem popr­vé viděl v tele­vi­zi někdy v 90. letech po půl­no­ci na Silvestra, kdy ve mně zane­chal nesma­za­tel­ně děsi­vou sto­pu na duši. Už jenom úvod­ní scé­na, prů­let vesmír­né lodi Nostromo hlu­bo­kým vesmí­rem a spí­cí posád­ka v chla­di­cích boxech, mi nahá­ně­la doslo­va mra­ze­ní v zádech, ale záro­veň sem cítil nad­še­ní z vidě­ní něče­ho nové­ho a fas­ci­nu­jí­cí­ho. Prozkoumával sem spo­leč­ně s posád­kou nezná­mou pla­ne­tu, pak mimo­zem­skou loď s pozůstat­ky pilo­ta (Space Jockey) a roz­leh­lé útro­by s mno­ha vej­ci. Napětí se dalo krá­jet! A pak tu byl ten para­zit, kte­rý z niče­ho nic vysko­čil z roze­vře­né­ho vej­ce a při­sál se jed­no­mu z čle­nů posád­ky na obli­čej. To už jsem měl srd­ce až v krku. Následující scé­ny, kdy se z para­zi­ta nako­nec skrz hrud­ní koš hos­ti­te­le vyklu­be vetře­lec, sem už nedo­kou­kal a šel radě­ji spát.

Po letech sem se k tomu­to sci-fi horo­ru vrá­til a koneč­ně jej shlé­dl až do kon­ce. Ocenil sem neje­nom ori­gi­na­li­tu sním­ku, ale také dob­ře na tu dobu pro­ve­de­né vizu­ál­ní efek­ty a hut­nou gotic­kou atmo­sfé­ru.

Netrvalo dlou­ho a do rukou se mi dosta­lo CD s dvoj­kou. Tentokrát film s plu­rá­lo­vým názvem Vetřelci, na kte­rý nyní píšu recen­zi. Film byl nato­čen v roce 1986, tedy po sed­mi­le­té pau­ze od původ­ní­ho sním­ku. A jak už název napo­ví­dal, při­by­lo více mon­ster, akce a záro­veň i nových obě­tí. Hned na začát­ku v úvod­ních titul­cích jsem si povši­ml, že film má nové­ho reži­sé­ra. Prověřeného Ridleyho Scotta vystří­dal na reži­sér­ském trů­nu Železný Jim, nebo-li James Cameron, kte­rý měl dosud za sebou jen horor Piraňa 2: Létající zabi­já­ci a níz­ko­roz­počto­vé­ho Terminátora. A jak se poz­dě­ji uká­za­lo, stu­dio 20th cen­tu­ry Fox vsa­di­lo vše na správ­né­ho koně.

Film začí­ná prů­le­tem záchran­né­ho modu­lu, v němž jsou již po dobu 57 let ulo­že­ni v hyper­spán­ku pře­ži­vší Ellen Ripleyová a kocour Jones, a blou­dí vesmí­rem. Jsou náhod­ně obje­ve­ni hlíd­kou a pře­ve­ze­ni na ošet­řov­nu. Po zota­ve­ní je Ripleyová vyslý­chá­na komi­sí spo­leč­nos­ti Weyland-Yutani, kte­rá je vel­mi skep­tic­ká k její­mu výkla­du o důvo­dech zni­če­ní kos­mic­ké náklad­ní lodi a v exis­ten­ci vetřel­ce nevě­ří. Mimo jiné také z důvo­du, že pla­ne­ta LV-426 je již řadu let terra­for­mo­vá­na a žije tam něko­lik desí­tek kolo­nis­tů. Ripleyová tak při­jde o svou licen­ci a začne pra­co­vat v docích jako nakla­dač­ka zbo­ží. Později za ní při­jde Burke, zástup­ce Weyland-Yutanmi, a ozná­mí ji, že spo­leč­nost ztra­ti­la kon­takt s kolo­nií na LV-426. Ripleyová je nako­nec pře­mlu­ve­na a spo­leč­ně s kolo­ni­ál­ní pěcho­tou se jako porad­ce vra­cí zpět na pla­ne­tu. Cestou ve vesmír­ně lodi Sulaco panu­je mezi pěšá­ky dob­rá nála­da, ale Ripleyová je obe­zřet­ná obzvláš­tě před andro­i­dem Bishopem. Konečně pro­ve­dou výsa­dek na pla­ne­tě a teror s vetřel­ci začí­ná…

Cameron opro­ti původ­ní­mu sním­ku vytvo­řil spí­še akč­ní film, v němž se řídí pod­le hes­la: „Více tero­ru, méně horo­ru“. Ukázal v něm svo­ji obli­bu k vojen­ské téma­ti­ce a pří­mo­čaré­mu pří­bě­hu. Dal Ripleyové a kolo­ni­ál­ní pěcho­tě do rukou ty nej­mo­der­něj­ší zbra­ně, a před­ho­dil je jako potra­vu zabi­já­kům z vesmí­ru s kyse­li­nou mís­to krve. Ať se pros­tě uká­že, kdo je tu lovec a kdo kořist. Lidé ver­sus Vetřelci.

Nechává pěcho­tu pro­chá­zet vyhla­ze­nou kolo­nií a hle­dat znám­ky po pře­ži­vších. Vše se ode­hrá­vá ve stís­ně­né atmo­sfé­ře plné šachet, labo­ra­to­ří a syčí­cích tru­bek. Nechybí napě­tí pro­vá­za­né ponu­rou hud­bou, jak se pěcho­ta pře­su­nu­je z mís­ta na mís­to. Ripleyová pozná­vá pově­do­mé díry od kyse­li­ny a v jis­té labo­ra­to­ři dokon­ce obje­ví dva živé face­hu­g­ge­ry ve skle­ně­ných lácích. Ve ven­ti­la­ci nalez­ne jedi­nou pře­ži­vší z kolo­nie – malou hol­čič­ku Newt, ke kte­ré cho­vá blíz­ký až mateř­ský vztah. Vojáci pomo­cí loká­to­rů zamě­ří v pod­ze­mí sig­ná­ly zby­lých kolo­nis­tů – ale jak se poz­dě­ji uká­že, byli vlá­ka­ní do pas­ti pří­mo do líh­ně vetřel­ců.

Samotní vetřel­ci mají koneč­ně kom­plet­ní figu­ry (v jed­nič­ce byly jen zábě­ry na hla­vu), pohy­bu­jí se rych­le a úto­čí na pěšá­ky ze všech stran. Jejich úto­ky jsou agre­siv­ní a neče­ka­né, přes­to jejich pohy­by půso­bí někdy až kostr­ba­tě. Akci zvy­šu­je roz­tře­se­ná kame­ra, zábles­ky z hlav­ní samo­pa­lů, výbuchy a stří­ka­jí­cí krev. Prostě děsi­vě akč­ní scé­ny tak jaké mají být, což se málo jiným reži­sé­rům pove­de.

Cameron nám ve finá­le před­sta­vu­je svůj výtvor – vetřel­čí krá­lov­nu v plné krá­se, kte­rá v útro­bách kolo­nie kla­de dal­ší a dal­ší vej­ce. Vypadá oprav­du děsi­vě, ale také půso­bí dosti neo­hra­ba­ně. Za zmí­ně­ní také sto­jí, že model krá­lov­ny měřil 6 met­rů a muse­lo jej obslu­ho­vat 16 lidí. K její­mu hnízdu se dosta­ne sil­ná Ripleyová hle­da­jí­cí une­se­nou Newt a s pla­me­no­me­tem celé hnízdo vypá­lí. Rozzuřená krá­lov­na se vydá­vá po jejich sto­pách. Podaří se jim unik­nout z kolo­nie na nesta­bil­ní plo­ši­nu, kde sko­čí do pole­tu­jí­cí­ho modu­lu, jenž pilo­tu­je andro­id Bishop.

Po při­stá­ní Sulaca zjiš­ťu­jí, že krá­lov­na byla s nimi jako čer­ný pasa­žér na palubě. Následuje jeden z vel­kých sou­bo­jů v ději­nách kine­ma­to­gra­fie, kdy se Ripleyová v naklá­da­cím stro­ji posta­ví krá­lov­ně. Tu nako­nec sho­dí do pře­tla­ko­vé komo­ry a vypus­tí do vesmí­ru. Výše zmi­ňo­va­ný naklá­da­cí, hyd­rau­lic­ký stroj byl poz­dě­ji dokon­ce inspi­ra­cí pro dal­ší reži­sé­ry či spi­so­va­te­le ve svých budou­cích sci­fi pro­jek­tech – napo­sle­dy byl tře­ba viděn jako váleč­ný stroj, kte­rý pou­ží­val plu­kov­ník Miles Quaritch ve fil­mu Avatar (2009).

Celkově se film Vetřelci pove­dl na jed­nič­ku s hvěz­dič­kou. Cameron v něm před­ve­dl lač­né­mu divá­ko­vi adre­na­li­no­vou a děsi­vou akč­ní jízdu, po kte­ré tak tou­žil. Ukázal svo­ji sla­bost pro sil­ná žen­ská pohla­ví a nechal hlav­ní před­sta­vi­tel­ku Ripleyovou (Sigourney Weaver), z kte­ré se postu­pem času se stá­va­la sil­něj­ší a sil­něj­ší osob­nost, domi­no­vat celé­mu sním­ku. Zatímco v prv­ním fil­mu z roku 1979 pra­co­val reži­sér Ridley Scott spí­še s napě­tím a uka­zo­val vetřel­ce co nejmé­ně, tak Cameron nechá­vá vypuk­nout rov­nou celou bitev­ní vřa­vu - nabu­še­ní pěšá­ci s moder­ní­mi zbra­ně­mi pro­ti vetřel­cům, kte­rých se to ve fil­mu hemží po desít­kách. Režisér to zvlá­dl s plnou pará­dou a jeho film zaslou­že­ně sla­vil komerč­ní úspěch. Snímek jenom v USA vydě­lal 86 mili­o­nů, celo­svě­to­vě se zisk vyšpl­hal až na 131 mili­o­nů dola­rů. Film byl nomi­no­ván na sedm cen Akademie, dvě pro­mě­nil za Nejlepší vizu­ál­ní efek­ty a Střich zvu­ko­vých efek­tů. Mimo jiné si ješ­tě odne­sl 8 cen Saturnu. Film má spous­tu fanouš­ků po celém svě­tě a stal se z něj doslo­va přes noc slav­ný kult v žán­ru sci­fi horo­ru.

Ve spe­ci­ál­ní edi­ci fil­mu Vetřelci (prv­ní vydá­ní z roku 1992) může­te navíc najít dal­ších sedm­náct minut původ­ně vystři­že­ných scén. Postupem času do roz­ší­ře­né edi­ce dopl­ně­na i nová digi­tál­ní poza­dí. Ve vystři­že­ných scé­nách jsou napří­klad – rodi­če Newt, kte­ří obje­ví ztros­ko­ta­nou loď a otec je napa­den face­hu­g­ge­rem, nebo jak Ripleyová zjiš­ťu­je, že její dce­ra zemře­la věkem. Za zmí­ně­ní sto­jí i vystři­že­ná scé­na, kde pěšá­ci pou­ží­va­jí k opev­ně­ní čás­ti kolo­nie auto­ma­tic­ké kulo­me­ty před úto­čí­cí­mi hor­da­mi vetřel­ců.