Vietcong 2 (PC)

Ještě teď si vzpo­mí­nám na tu dobu, kdy svět­lo svě­ta spat­řil prv­ní Vietcong. Bylo to hod­ně zají­ma­vá hra, kte­rá šla rozum­nou střed­ní ces­tou, kde na jed­né stra­ně byly tro­chu sché­ma­tic­ké stří­leč­ky typu Medal of Honor a na stra­ně dru­hé tuhá rea­lis­tic­ká akce Operace Flashpoint. Vietcong nebyl ani jed­ním a z obou typů her si pod­le měl bral to lep­ší. I zde byly situ­a­ce, kdy sta­čil jeden výstřel a bylo po vás, nicmé­ně snad nikdy to neby­lo na úkor zába­vy a dokon­ce i naskrip­to­va­né akce zde půso­bi­ly vel­mi auten­tic­ky, něco podob­né­ho by také šlo napsat o ome­ze­ní pohy­bu, kte­ré bylo nemé­ně zdat­ně kamuflo­vá­no nepro­stup­nou džun­glí. Zkrátka a dob­ře - vel­mi poda­ře­ná hra.

Není tedy divu, že na ohlá­še­né pokra­čo­vá­ní se těši­ly doslo­va davy lidí. Výsledek však byl poně­kud roz­pa­či­tý. Já osob­ně jsem rád, že svým „špro­chem“ k němu mohu také při­spět, byť tedy s vel­kým zpož­dě­ním. Hra totiž vyšla před dlou­hý­mi lety r. 2005. Jo, to byl ten rok, kdy zača­la vysí­lat ČT24 a naše hokej­ky vyhrá­ly ve Vídni (zatím) před­po­sled­ní titul mis­trů svě­ta.

Tematika „ame­ric­ké“ viet­nam­ské vál­ky je ter­no samo o sobě. Boje v džun­g­li plné růz­ných nastra­že­ných pas­tí s nepří­te­lem, kte­rý doká­že per­fekt­ně vyu­ží­vat bojo­vé pro­stře­dí, je pros­tě vel­ké láka­dlo Tvůrcům obou Vietcong her se to mys­lím poved­lo. Jistě, lze mít námit­ky vůči ide­o­vé­ho vyzně­ní (což se týká zejmé­na dru­hé­ho dílu, kde byl neú­spěch ve vál­ce dávám za vinu „pro­rad­ným poli­ti­kům“, kte­ří ame­ric­ká voj­ska z Vietnamu stáh­li), ale dá se to ješ­tě pře­žít. Co se však u Vietcongu 2 dá pře­žít o něco hůře, to jsou hard­wa­ro­vé náro­ky. Důvodem proč zde totiž teď smo­lím tyto řád­ky je i to, že jsem se díky chy­bě­jí­cí­mu „žele­zu“ ke hře dostal až teď. Na rok 2005 ty náro­ky totiž byly sku­teč­ně obrov­ské, výmě­nou za ně ale hráč nedo­stal nic navíc, nao­pak gra­fi­ka zao­stá­va­la i za nor­mou roku 2005. Šlo jed­no­du­še o hru s výji­meč­ně odflá­klou opti­ma­li­za­cí. To zamr­zí.

Další výt­kou by asi z mé stra­ny byla změ­na pro­stře­dí. Chápu, že zpra­co­vat (nepo­da­ře­nou) ofen­zi­vu Tet je vel­ké láka­dlo. Chvílemi to dokon­ce vypa­dá dob­ře, nicmé­ně ve výsled­ku tak hra nabí­zí „jen“ dal­ší měst­skou stří­le­cí akci (kde navíc to naskrip­to­vá­ní je o level vidi­tel­něj­ší a otrav­něj­ší). To pla­tí zejmé­na pro úvod hry, kte­rý má s tro­chou nad­sáz­ky jedi­ný úkol - poten­ci­ál­ní­ho hrá­če od hry samot­né odra­dit. Pak se situ­a­ce tro­chu zlep­ší a pod­le mě napří­klad level kde se boju­je v (a oko­lo) katedrá­ly v Hue je vel­mi poda­ře­ný.

Hra obsa­hu­je dvě kam­pa­ně. Krom obli­gát­ní US cam­paign, kde hra­je­te za emoč­ně poně­kud ste­ril­ní­ho ame­ric­ké­ho důstoj­ní­ka, dosta­ne­te pod ruku i kam­paň za viet­nam­ské­ho ven­ko­va­na, kte­rý naru­ku­je do řad Vietcongu. Zdálo by se, že by dru­há kam­paň moh­la být vel­mi zají­ma­vou výzvou, sku­teč­ně to tak chví­li vypa­dá, vra­cí­te se do sta­ré zná­mé džun­gle, atmo­sfé­ru to má sluš­nou, ale pak...., pak je najed­nou konec. Ano, kam­paň je neu­vě­ři­tel­ně krát­ká, de fac­to půso­bí spí­še jen jako tako­vý vol­ně sta­ži­tel­ný data­disk. To je hod­ně pro­mr­ha­ný poten­ci­ál, za kte­rým bude prav­dě­po­dob­ně tlak na brz­ké vydá­ní a z toho pra­me­ní­cí chy­by. Škoda, doká­žu si živě před­sta­vit, jak by skvě­le fun­go­va­lo kdy­by obě kam­pa­ně byly vzá­jem­ně růz­ný­mi drob­ný­mi dějo­vý­mi lin­ka­mi pro­po­je­ny. Velká ško­da.

Abych jen netrousil nega­ti­va, ona to vylo­že­ně špat­ná hra není. Pokud pře­ži­je­te cha­o­tic­ký začá­tek, neva­dí vám čer­no­bí­lé vidě­ní kon­flik­tu a máte danou tema­ti­ku aspoň tro­chu rádi, tak se to dá pova­žo­vat za zábav­ně strá­ve­ný čas. Velkým plu­sem je také pod­le mě dob­ře udě­la­ná audio slož­ka. Pocit toho, že jste sku­teč­ně v bitvě v Hue se pove­dl.

Potenciál to ale mělo dale­ko vět­ší.

P. S. Hra se dnes už ofi­ci­ál­ně nepro­dá­vá.

P. P. S. Třetí díl asi nikdy nevznik­ne (byť nápa­dů by urči­tě bylo, např. kam­paň za čle­na ARVN, apod.)

P. P. P. S. I přes sil­ná nega­ti­va mě to bavi­lo, a to neje­nom čis­tě nos­tal­gic­ky .