Vrána (2024)

Milenci Eric Draven (Bill Skarsgård) a Shelly Webster (FKA twi­gs) jsou bru­tál­ně zavraž­dě­ni. Podle sta­ré legen­dy odná­ší duše zemře­lých do říše mrtvých vrá­na. Eric vstá­vá z hro­bu a pod ochra­nou vrá­ny se jako takřka nesmr­tel­ná bytost začí­ná mstít svým vra­hům za sebe i Shelly....

V roce 1994 měla pre­mi­é­ru Vrána, kte­rá byla nemi­le poctě­na tím, že během natá­če­ní tra­gic­ky zahy­nu­la její hlav­ní hvězda Brandon Lee. Vrána se i díky odka­zu Brandona Lee sta­la v jis­tých kru­zích kul­tur­ní zále­ži­tos­tí, kdy to celé nepo­hřbi­la ani tro­ji­ce více či méně tra­gic­kých vol­ných pokra­čo­vá­ní. Už něko­lik let se poté v Hollywoodu chys­ta­la zce­la nová adap­ta­ce, pokus o novou adap­ta­ci Vrány ovšem rych­le dostál pověs­tí pro­kle­té­ho pro­jek­tu. Kolem pro­jek­tu se vystří­da­lo něko­lik poten­ci­o­nál­ních reži­sé­rů a za posled­ních 16 let si hlav­ní roli moh­li zahrát také Bradley Cooper, Mark Wahlberg nebo Jason Momoa. Režijních otě­ží se nako­nec cho­pil Rupert Sanders zod­po­věd­ný za pove­de­nou Sněhurku a lov­ce, ústřed­ní role Erica Dravena poté Bill Skarsgård. Bylo prak­tic­ky jis­té, že to nebu­de mít nová Vrána jed­no­du­ché u skal­ních fanouš­ků původ­ní­ho fil­mu, díky natá­če­ní v České Republice poté mají mini­mál­ně čeští divá­ci mož­nost sle­do­vat během sle­do­vá­ní fil­mu nejed­nu zná­mou čes­kou herec­kou tvář (cameo Jana Budaře musí instant­ně udě­lat radost všem) a pár praž­ských loka­cí. Je ovšem pokus o novou adap­ta­ci Vrány sku­teč­ně tak pro­kle­tý? 

Původní Vrána je v jis­tých kru­zích kul­tov­ní zále­ži­tos­tí. Nejde sice o nějak zásad­ní sní­mek, v zása­dě jed­no­du­chý pří­běh o pomstě ovšem reží­ru­jí­cí Alex Proyas (kte­rý se nyní tak tro­chu nepro­fe­si­o­nál­ně na soci­ál­ních sítích sna­ží sdí­let vše, co by moh­lo novou adap­ta­ci poško­dit) obda­ro­val výraz­ným vizu­á­lem, výteč­nou atmo­sfé­rou a šikov­nou tvůr­čí rukou, i z těch­to důvo­dů je mož­né pořád původ­ní Vránu nalé­zat na sezna­mech nej­ob­lí­be­něj­ších komik­so­vých adap­ta­cí všech dob. Rupert Sanders poté již u své Sněhurky a lov­ce nebo hra­né adap­ta­ce Ghost in the Shell uká­zal, že mu audi­o­vi­zu­ál nedě­lá výraz­něj­ší pro­blém, Bill Skarsgård poté nejed­nou před­ve­dl, jak moc se doká­že herec­ky utrh­nout ze řetězů. Jak to tedy nej­no­věj­ší Vrána nemě­la vylo­že­ně snad­né, na háze­ní ruč­ní­ku do rin­gu to pořád vypa­dat nemu­se­lo. Po výsled­ku se ovšem dost mož­ná začne o pro­kle­tí mlu­vit ješ­tě více.

Vráně z roku 2024 chy­bí oso­bi­tost. Chtě nechtě při­po­me­ne ty nepo­ve­de­né poku­sy o adap­ta­ce komik­sů z posled­ních let jako Hellboy: Královna krve. Při sle­do­vá­ní se auto­ma­tic­ky vyje­ví pocit, že něco výraz­ně muse­lo kon­čit na pod­la­ze střiž­ny, pro­to­že za pocho­du film dává pra­ma­lý smy­sl a ani zna­lost myto­lo­gie skr­ze původ­ní Vránu tomu nepro­spě­je (Vrána z roku 2024 roz­hod­ně není pře­dě­láv­kou 50:50). Délku má nová adap­ta­ce podob­nou jako původ­ní adap­ta­ce, tem­pem je ovšem nej­no­věj­ší adap­ta­ce na tom o pozná­ní hůř. A to pře­de­vším v rám­ci toho, jak je výraz­ný čas věno­ván sle­do­vá­ní vzta­hu, kte­ré­mu chy­bí uvě­ři­tel­ná che­mie. FKA twi­gs se rych­le pro­je­ví jako lep­ší zpě­vač­ka než­li hereč­ka, Danny Huston v roli již své­ho tře­tí­ho komik­so­vé­ho zápo­rá­ka nemů­že půso­bit una­ve­ně­ji a Bill Skarsgård zase nedo­stá­vá něja­kou vel­kou pří­le­ži­tost, aby se herec­ky vyřá­dil.

Po letech odkla­dů, změn reži­sé­rů i hlav­ní hvězdy a čím dál tím men­ší prav­dě­po­dob­nos­ti, že na novou Vránu někdy dojde se dosta­ví finál­ní pro­dukt, kte­rý půso­bí dojmem, že někdo pros­tě straš­ně moc chtěl udě­lat novou Vránu.... a tak jí rea­li­zo­val. Sanders ten­to­krát drží vizu­ál na uzdě a nová Vrána nako­nec půso­bí jako tako­vá ta komik­so­vá adap­ta­ce, kte­rá vzni­ka­la někdy na pře­lo­mu 20. a 21. sto­le­tí. Výsledek tak ve finá­le spí­še ako­rát při­spě­je k deba­tám o tom, zda těch komik­so­vých adap­ta­cí sku­teč­ně není až pří­liš, nej­no­věj­ší Vrána totiž pat­ří k těm vel­mi zamě­ni­tel­ným. Není při­tom ovšem tak špat­ná, aby se jí dalo vysmí­vat jako tře­ba Morbiovi a Madam Web a tím se její exis­ten­ce v pamě­ti při­ži­vo­va­la díky vár­ce růz­ných memes. Film tak ale­spoň vět­ši­nu času není nechtě­ně vtip­ný, bez tako­vých pár momen­tů se přes­to film zce­la neo­be­šel.

Hudba Volkera Bertelmanna zvlád­ne nejed­nou pří­jem­ně potě­šit a dělá doce­la hod­ně u scén, kte­ré by šlo jinak ozna­čit prak­tic­ky za mrt­vol­né. Jedna výrazná akč­ní scé­na, kde se nešet­ří bru­ta­li­tou (a nechy­bí v ní Jan Budař!) je vlast­ně doce­la fajn, kdy se i popr­vé nějak výraz­ně pro­je­ví střih. Skarsgård toho sice nemá tolik co hrát, přes­to do finál­ní role zvlá­dá nějak paso­vat. S posta­vou Dravena je to těž­ší, pro­to­že fla­shbac­ky z jeho dět­ství jsou do jis­té míry zapl­ně­né mlhou (stří­hat se pros­tě muse­lo ve vel­kém), nara­tiv jako by chví­le­mi až nutil divá­ky sou­cí­tit s úmr­tím postav, kte­ré na plát­ně nese­tr­va­jí ani 2 minu­ty a nedo­zvě­dě­li jsme se o nich prak­tic­ky nic.  Stejně tak nefun­gu­je mystic­ké poza­dí hlav­ní­ho zápo­rá­ka (finá­le nemů­že bez původ­ní ver­ze scé­ná­ře niko­mu dávat smy­sl!), výrazná sty­li­za­ce ústřed­ní posta­vy vlast­ně též niče­mu dva­krát nepro­spí­vá. Bill Skarsgård jako Eric Draven mož­ná pořád vypa­dá lépe než­li Jared Leto v roli Jokera v Sebevražedném oddí­lu, to samo ovšem pořád pří­liš nezna­me­ná. Jak je původ­ní fil­mo­vá Vrána vní­ma­ná pře­de­vším jako gotic­ká roman­ce, na něco tako­vé­ho nej­no­věj­ší ver­ze přes všech­nu sna­hu nedo­sa­hu­je ani z rych­lí­ku. Věrní fan­do­vé původ­ní Vrány budou mít spous­ty ost­rých nábo­jů a Proyas díky ním ješ­tě bude mít pří­le­ži­tost si při­hřát polívčič­ku.

Čeští divá­ci tak sku­teč­ně mohou poma­lu oče­ká­vat, zda se někde nevy­skyt­ne Martin Hub nebo Jan Budař, zda Skarsgård nena­vští­ví Rudolfinum nebo Národní diva­dlo, tohle men­ší bin­go ovšem nej­spíš bude sta­čit málo­ko­mu. Scénář káže něco o posel­ství sil­né lás­ky, kte­rá ve fil­mu není, pro­to­že mrt­vol­něj­ší che­mii než­li u Skarsgårda  a FKA twi­gs by šlo snad hle­dat už jen v aktu­ál­ní spo­leč­né domác­nos­ti Felixe Slováčka a Dagmar Patrasové. Chybí ta sku­teč­ná osu­do­vost, kte­rou zvlád­la dodat původ­ní adap­ta­ce Vrány, chy­bí pocit, že je sku­teč­ně něco veli­ké­ho v sáz­ce, chy­bí pocit, že někdo novou Vránu rea­li­zo­val kvů­li lás­ce k zdro­jo­vé­mu mate­ri­á­lu. Nejnovější Vrána je tak pře­dě­láv­ka, kte­rá musí vznik­nout, pro­to­že je komik­so­vá před­lo­ha pořád v nejed­nom kru­hu popu­lár­ní a pro­to­že jsou do vel­ké míry ori­gi­nál­ní nápa­dy v Hollywoodu mrt­vé. Bill Skarsgård by si jis­tě něja­kou nos­nou fran­ší­zu do budouc­na zaslou­žil, zrov­na Vrána ovšem zdán­li­vě moc poten­ci­á­lu do budouc­na neskrý­vá. Těžko říct, zda se na dal­ší pokus adap­to­vat Vránu bude čekat dal­ších 30 let, kva­li­ty nej­no­věj­ší Vrány ovšem nej­spíš jen při­ži­ví úva­hy o tom, zda to celé není sku­teč­ně tak tro­chu pro­kle­té.

Rupert Sanders si nevy­bral chvil­ku na nej­sil­něj­ší vizu­ál (i když chví­le­mi ten sta­rý dob­rý Sanders zdán­li­vě vykouk­ne),  Bill Skarsgård nena­ra­zil na nej­sil­něj­ší scé­nář a pochyb­nos­ti o tom, zda byl dob­rý nápad se do nové Vrány pouš­tět, nej­no­věj­ší film zce­la jis­tě roz­sek­ne. Zcela oči­vid­ně jde o film, kte­rý se musel dočkat něja­kých výraz­něj­ších dotá­ček a na pod­la­ze střiž­ny muse­lo skon­čit spous­ty mate­ri­á­lu.  Je to pořád 2. nej­lep­ší adap­ta­ce komik­so­vé Vrány. Háček je v tom snad kaž­dé­mu jas­ný.....

---

Verdikt: 40%