Všechny cesty vedou do hrobu - 50 %

Píše se rok 1882 a život na Divokém zápa­dě je plný nebez­pe­čí. Když se poda­ří unik­nout stře­le něja­ké­ho pis­tol­ní­ka, čeká na člo­vě­ka smrt v sed­le, kous­nu­tí jedo­va­tým hadem nebo potup­ná smrt od indi­á­nů. Není pro­blém dostat se rych­le do hro­bu.  Ale Albert (Seth MacFarlane) o žád­ný z uve­de­ných kon­ců nesto­jí. Žije u rodi­čů, živí se jako pasák ovcí a z pro­blé­mů a nebez­peč­ných situ­a­cí se mu daří unik­nout díky své výmluv­nos­ti. S pis­to­lí to neu­mí a jedi­né, co ho v kra­ji drs­ných mra­vů ješ­tě drží, je dív­ka Louisa (Amanda Seyfried). Jenže Louisa má o svém nápad­ní­ko­vi jiné před­sta­vy a líbí se jí knír­ka­tý nápad­ník Foy (Neil Patrick Harris). To je špat­né, veli­ce špat­né. Jen kama­rád Edward (Giovanni Ribisi) doká­že zhr­ze­né­ho Alberta pocho­pit a držet ho nad hla­di­nou pesi­mis­tic­ké nála­dy. Podle něj není život nijak kom­pli­ko­va­ný a klid­ně si doká­že před­sta­vit i svou budouc­nost po boku dív­ky Ruth, kte­rá pra­cu­je na plný úva­zek v míst­ním bor­de­lu. Už to vypa­dá, že pří­běh bude nud­ným vyprá­vě­ním o Albertovi a jeho ztra­ce­né lás­ce. Jenže do kra­ji­ny při­jíž­dí padouch Clinch (Liam Meeson) se svou par­tou zlých mužů a ženou Annou (Charlize Theron). Je to vyhlá­še­ný stře­lec a není rad­no si s ním něco začí­nat. Kdyby to Albert věděl, asi by se na Annu ani nepo­dí­val. Jenže tahle žena doká­že pěk­ně roz­stří­let střel­ni­ci a to by v tom byl čert, aby se od ní Albert něco nena­u­čil.  A není to jen přes­ná muš­ka, co doká­že zvrá­tit Albertův život a při­ne­se radost do jeho ovčí far­my.

Režisérem fil­mu ve sty­lu wes­ter­no­vé kome­die je Seth MacFarlane, kte­rý napsal také scé­nář a záro­veň si zahrál hlav­ní roli. Všechny své pra­cov­ní pro­fe­se si už vyzkou­šel při tvor­bě fil­mu Ted v roce 2012. Tehdy si ově­řil, že spo­je­ní drs­né­ho humo­ru a situ­ač­ních scén vytvá­ří zají­ma­vou kom­bi­na­ci nená­roč­né fil­mo­vé švan­dy. Tentokrát je děj zasa­zen do kon­ce 19. sto­le­tí, kdy se tepr­ve vytvá­ře­jí v osa­dách pra­vi­dla spo­le­čen­ské­ho živo­ta, pis­tol­ní­ci pro­jíž­dě­jí zemí a smrt může při­jít rych­le­ji než chřip­ka. Sázku na wes­tern vyzkou­šel už neje­den reži­sér a je to divác­ky vděč­né téma. Vždycky se najde někdo, kdo má rád drs­né mra­vy nebo roman­tic­ké zábě­ry kra­ji­ny v zapa­da­jí­cím slun­ci. V roce 2013 se nechal zlá­kat Gore Verbinki, jehož Osamělý jez­dec v podá­ní Johnny Deppa při­ve­dl na fil­mo­vé plát­no tajem­nou posta­vu indi­án­ské­ho bojov­ní­ka a fešác­ké­ho muže záko­na v podá­ní Arnie Hammra. Zatímco Verbinski vsa­dil na osob­ní kouz­lo obou hlav­ních hrdi­nů a lehce štipla­vý humor, MacFarlane se posta­vil sám před kame­ru a kaž­dou dru­hou scé­nu oko­ře­nil drs­ným sexu­ál­ním a fekál­ním humo­rem. Samotný  MacFarlane už není žád­ný mla­dí­ček a je těž­ké odhad­nout, jaké emo­ce má v jeho podá­ní vyvo­lat posta­va hlav­ní­ho hrdi­ny. Chvílemi půso­bí jako chyt­rák, kte­rý se sna­ží pro­plout živo­tem, jin­dy zase jako naiv­ní trou­ba, kte­rý se ani ve střed­ním věku nena­u­čil pořád­ně stří­let. Jenže čty­ři­cet let se nedá nikam scho­vat a libo­vá oho­le­ná tvá­řič­ka moc neza­bí­rá. Proto vypa­da­jí scé­ny se stří­le­ním nebo s prv­ní zapá­le­nou ciga­re­tou jako pěst na oko. Ke vší smů­le je film posta­ven na scé­nách, kte­ré balan­cu­jí na hra­ni­ci napě­tí zakon­če­né nebo komen­to­va­né vul­gár­ní­mi výra­zy. Kdo si chce vychut­nat slo­va jako mrdat, hov­no, prdel a dal­ší jadr­né a pepr­né komen­tá­ře, ten si je oprav­du uži­je. K drs­né­mu zápa­du pros­tě pat­ří drs­ný život v drs­né kra­ji­ně s drs­ným komen­tá­řem. Je prav­da, že jsou ve fil­mu i dia­lo­gy cit­li­věj­ší, kdy se jed­ná o kon­ver­za­ci zami­lo­va­ných hrd­li­ček. Jenže slo­va nejsou jedi­né, co neče­ka­ně pře­kva­pu­je. Režisér si na her­ce při­chys­tal drs­né chvil­ky, kdy se jejich posta­vy dosta­nou do hod­ně pre­kér­ních situ­a­cí. Kníratého nápad­ní­ka potrá­pí průjmo­vý záchvat pří­mo při pis­tol­nic­kém sou­bo­ji a na veřej­nos­ti a drs­ný padouch Clinch kon­čí s kyt­kou v zad­ku.

MacFarlane je celo­ži­vot­ní fanou­šek wes­ter­nů a to se do fil­mu pro­mít­lo. Některé scé­ny byly inspi­ro­vá­ny wes­ter­ny z pade­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí a to nej­spíš oce­ní znal­ci toho­to žán­ru. Některé zábě­ry kra­ji­ny v bar­vách zapa­da­jí­cí­ho slun­ce jsou  krás­né i kýčo­vi­té záro­veň. S ohle­dem na pří­běh, i na for­mu jeho zpra­co­vá­ní, nabí­zí film nená­roč­nou zába­vu. Osobně jsem se poba­vi­la při ven­kov­ské tan­co­vač­ce, kte­rá má báječ­nou atmo­sfé­ru s drob­ný­mi scén­ka­mi a sviž­né tem­po dodá­vá coun­t­ry kape­la. Další báječ­ná scé­na je bit­ka v salo­nu. Jako by MacFarlane někde viděl čes­ký film Koňská ope­ra od Oldřicha Lipského. A když už jsem jme­no­va­la ten­to film z roku 1964, musím kon­sta­to­vat, že i když půso­bí dia­lo­gy toho­to fil­mu archaic­ky, je to vtip­ně zato­če­ný film, kte­rý má styl.  To fil­mu Všechny ces­ty vedou do hro­bu schá­zí. Vedení her­ců je jed­not­né a her­ci hra­jí s vel­mi leh­kým nad­hle­dem. Celkově však kom­bi­na­ce hra­ných scén, zábě­rů roman­tic­ké kra­ji­ny, vyu­ži­tí tri­ků a vizu­ál­ních efek­tů půso­bí nesou­ro­dě. Snaha nechat hrubý vtip dojít za kaž­dou cenu do “vtip­né­ho” kon­ce, při­po­mí­ná puber­tál­ní sna­hu za kaž­dou cenu šoko­vat (scé­na scho­vá­vá­ní ve stá­du ovcí).

---

Photo © Universal Pictures

---

---