Z Brandejsa do Bruselu

Nakladatelství Academia vyda­lo ve své edič­ní řadě Paměti kni­hu vzpo­mí­nek eko­no­ma a diplo­ma­ta pana Josefa Kreutera, jehož život nebyl roz­hod­ně fád­ní. Ačkoliv sám rád pro­vo­zu­je turis­ti­ku, zejmé­na v České repub­li­ce a na Slovensku, jeho zájem o eko­no­mii vyspě­lých zemí a pro­fes­ní drá­ha ho ved­la do zahra­nič­ní. Tam měl mož­nost se nejen vzdě­lá­vat, ale pře­de­vším mno­ho let pra­co­vat jako člen odbor­ných komi­sí a diplo­ma­tic­ké mise. Místo turis­tic­kých zážit­ků zís­ká­val pře­de­vším zku­še­nos­ti pra­cov­ní. Během své­ho pro­fes­ní­ho živo­ta měl mož­nost spo­lu­pra­co­vat s mno­ha osob­nost­mi, kte­ré se zapo­ji­ly do poli­ti­ky nebo se výraz­ně podí­le­ly na tvor­bě eko­no­mic­kých refo­rem Československé i České repub­li­ky. Jednak to bylo v Ekonomickém ústa­vu ČSAV, pak v Prognostickém ústa­vu ČSAV a potom na pozi­ci porad­ce dvou mís­to­před­se­dů vlá­dy. V prů­bě­hu roku 1991 byl čle­nem čes­ko­slo­ven­ské dele­ga­ce pro jed­ná­ní o Evropské doho­dě s Evropským spo­le­čen­stvím a vedl čes­ko­slo­ven­skou dele­ga­ci při prv­ních jed­ná­ních s OECD. Vzpomínky zachy­cu­jí úmor­ná a zdlou­ha­vá jed­ná­ní, kte­rá vyža­do­va­la nejen odbor­né zna­los­ti eko­no­mic­ké, ale také schop­nos­ti diplo­ma­tic­ké. V led­nu 1992 vstou­pil do slu­žeb Ministerstva zahra­nič­ních věcí a v násle­du­jí­cích letech půso­bil jako rada-vyslanec na vel­vy­sla­nec­tví ČSFR a poté ČR v Paříži. V roce 1993 se ujal funk­ce vedou­cí­ho Mise ČR při Evropských spo­le­čen­stvích v Bruselu, v níž půso­bil do břez­na roku 2000. V násle­du­jí­cích letech pra­co­val dál na Ministerstvu zahra­nič­ních věcí jako porad­ce stát­ní­ho tajem­ní­ka pro evrop­ské zále­ži­tos­ti.

Josef Kreuter vzpo­mí­ná na svůj život bez sen­ti­men­tu a věc­ně. Jeho vzpo­mín­ky obsa­hu­jí osob­ní postře­hy, struč­ná hod­no­ce­ní i popi­sy někte­rých zdlou­ha­vých jed­ná­ní. Zážitky s rodi­nou nebo přá­te­li se vol­ně pro­lí­na­jí se vzpo­mín­ka­mi na situ­a­ce na pra­co­viš­ti nebo spo­le­čen­ské udá­los­ti u nás nebo v zahra­ni­čí. Jako by autor lis­to­val pra­cov­ním diá­řem, kde si zazna­me­nal vše, co ho nej­ví­ce zau­ja­lo a ovliv­ni­lo.

Kniha je zají­ma­vá pře­de­vším oso­bi­tým pohle­dem na dobu od 70. let minu­lé­ho sto­le­tí až po začá­tek 21. sto­le­tí. Vzhledem k tomu, že autor byl zaměst­nán ve význam­ných insti­tu­cích, kte­ré moh­ly nebo pří­mo měly vliv na eko­no­mic­ký roz­voj naší spo­leč­nos­ti, zahr­nu­je kni­ha čas­to popis udá­los­tí nebo jed­ná­ní význam­ných osob­nos­tí, kte­ré veřej­nost nemě­la mož­nost vidět. Přestože pra­cov­ní vytí­že­ní a zau­je­tí vlast­ní pra­cí doká­zal autor vtěs­nat na kaž­dou strán­ku, najdou se v kni­ze mís­ta, kte­rá doka­zu­jí, že vedl také boha­tý spo­le­čen­ský a kul­tur­ní život.

Přestože nejsem vel­kým pří­vr­žen­cem poví­dá­ní o pra­cov­ních pro­blé­mech a ješ­tě k tomu v oblas­ti makro­e­ko­no­mi­ky, kni­ha mě zau­ja­la. Trochu jsem se chví­le­mi ztrá­ce­la v tex­tu, když autor pře­chá­zí vol­ně od popi­su rodin­ných udá­los­tí do pra­cov­ních pro­blé­mů, ale časem jsem si zvyk­la a bra­la to jako cha­rak­te­ris­tic­ký rys vyprá­vě­ní. Každopádně je kni­ha zají­ma­vá, pro­to­že při­ná­ší dal­ší oso­bi­tý pohled na naši nedáv­nou minu­lost a for­mo­vá­ní Českého stá­tu.

Kniha je dopl­ně­na něko­li­ka čer­no­bí­lý­mi foto­gra­fie­mi, kte­ré jsou pře­váž­ně z archi­vu auto­ra. Ocenila jsem také seznam uží­va­ných zkra­tek insti­tu­cí, orga­ni­za­cí nebo pro­jek­tů.

---