Zlodějka knih - VŠEVIDOUCÍ VYPRAVĚČ

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Další ústřed­ní posta­vou pří­bě­hu je nevi­di­tel­ný, vše­vě­dou­cí vypra­věč – Smrt. Její jíz­li­vé pře­mí­tá­ní o lid­ském údě­lu a její úlo­ze v něm jsou nepřed­ví­da­tel­né, pří­mo­ča­ré, vtip­né a nám neče­ka­ně blíz­ké. Mluví s kli­dem a auto­ri­tou. Německo 30. a 40. let jí bylo šité na míru a o to víc jsou její postře­hy odha­lu­jí­cí.

Zusak udě­lal Smrt vypra­vě­čem pří­bě­hu, pro­to­že jak autor pozna­me­ná­vá „pros­tě to dáva­lo smy­sl. Říká se, že smrt a vál­ka jsou jako nej­lep­ší přá­te­lé. Kdo by odvy­prá­věl pří­běh v době vál­ky lépe než Smrt?“

Smrt se zříd­kakdy zají­má o živo­ty, kte­ré se chys­tá ukon­čit. Liesel je výraz­nou výjim­kou. Jak Smrt říká: „Je to moje tak­ti­ka, vyhý­bat se živým… ale někdy si nemůžu pomoct… a začnu se o ně zají­mat… Liesel Memingerová upou­ta­la moji pozor­nost… a zača­lo mi na ní zále­žet.“

Percival před a během natá­če­ní zápa­sil s tím, jak tuto posta­vu zob­ra­zit. Klíčovou myš­len­ku našel v romá­nu. Vysvětluje: „Jedna z nej­sil­něj­ších linií kni­hy, na kte­rou nemo­hu zapo­me­nout, bylo něco jako: ‘Pokud chce­te vědět, jak Smrt vypa­dá, podí­vej­te se do zrca­dla’ - i když Markus to podal mno­hem výmluv­ně­ji! Ale zdá­lo se mi, že o to šlo; Smrt je v kaž­dém z nás, není úni­ku. Nicméně, nej­ví­ce ohro­mu­jí­cí pocit po pře­čte­ní romá­nu pro mě byl, že Smrt není něčím, čeho bychom se měli bát. To nezna­me­ná, že ji máme vítat, ale nezna­me­ná to ani, že to musí být hroz­ný záži­tek.“

Rozhodnout o herec­kém obsa­ze­ní hla­su Smrti se uká­za­lo být těž­ké, i když fil­mo­vé natá­če­ní bylo již v plném prou­du. „Měli jsme spous­tu nápa­dů, ale ani jeden nebyl ten defi­ni­tiv­ní,“ říká Percival. „Věděli jsme jed­no, Smrt muse­la být vrou­cí, vtip­ná, iro­nic­ká a mít přá­tel­skou a svě­ta­zna­lou pova­hu něko­ho, komu bychom věři­li a kdo by nás při­ta­ho­val.“

Po dlou­hém hle­dá­ní, Smrt koneč­ně pro­mlu­vi­la hla­sem: Rogera Allama. Tento ang­lic­ký herec je pře­de­vším zná­mý pro svou umě­lec­kou prá­ci na diva­dle. „Rogerův vře­lý, měk­ký, same­to­vý hlas byl doko­na­lý,“ vysvět­lu­je Percival. Vždy jsem obdi­vo­val jeho prá­ci, tak­že jsme ho vyzkou­še­li a zís­ka­li jsme veli­ce pozi­tiv­ní ode­zvu. Měl jsem vel­kou radost.“

Percival dis­ku­to­val posta­vu s Allamem, ale podo­tý­ká, že jejich vize hla­su se upřes­ni­la, „když jsem Rogerovi uká­zal (téměř) hoto­vý film. Okamžitě pocho­pil, co jsem hle­dal. Všechny poža­do­va­né cha­rak­te­ris­tic­ké rysy byly jas­né.“

Ve ved­lej­ších rolích se ve fil­mu obje­ví pro­slu­lá němec­ká hereč­ka Barbara Auerová jako Ilsa, sta­ros­to­va žena, kte­rá pod­po­ru­je Lieselino čte­ní titu­ly ze své roz­sáh­lé domá­cí knihov­ny; Rainer Bock jako Burgermeister (sta­ros­ta), jehož při­je­tí nacis­mu skrý­vá tem­né tajem­ství; Oliver Stokowski jako Rudyho otec, Alex Steiner; Matthias Matschke jako Wolfgang, člen nacis­tic­ké stra­ny a Hansův zná­mý a Heike Makatschová jako Liesilina bio­lo­gic­ká mat­ka.