Žut - Der Schut (1964)

Ještě než se pro­du­cent Artur Brauner pus­til do natá­če­ní své prv­ní may­ov­ky Old Shatterhand, požá­dal své kole­gy, aby mu před­lo­ži­li seznam pří­bě­hů Karla Maye, kte­ré by byly vhod­né ke zfil­mo­vá­ní. 31. led­na 1963, pou­hých sedm týd­nů po úspěš­né pre­mi­é­ře Pokladu na Stříbrném jeze­ře, mu dra­ma­tur­gy­ně Ilona Reszkowa před­lo­ži­la odbor­ný posu­dek, v němž píše, že jed­nou z nej­na­pí­na­věj­ších dob­ro­druž­ných knih Karla Maye je román Žut, pro­špi­ko­va­ný tajem­ný­mi cizin­ci i úklad­ný­mi vra­hou­ny, kte­ří pro­ná­sle­du­jí hlav­ní hrdi­ny rokli­na­mi Balkánu. Brauner s výbě­rem námě­tu sou­hla­sil a pově­řil sce­náris­tu Rolfa Schulze vypra­co­vá­ním scé­no­sle­du a scé­ná­ře. Autor se pus­til do psa­ní scé­ná­ře v květ­nu roku 1963 a dokon­čil ho krát­ce před Vánoci. S výsled­kem své pocti­vé půlroč­ní prá­ce byl nad­mí­ru spo­ko­je­ný, méně nad­še­ní však pro­je­vil Dr. Hans Wollschläger, zna­lec Karla Maye a poz­dě­ji před­se­da spo­leč­nos­ti Karl-May-Gesellschaft, kte­rý měl na sta­ros­ti odbor­né posou­ze­ní scé­ná­ře. Plytký, nud­ný děj a tri­vi­ál­ní dia­lo­gy jsou jen malým výčtem výtek, kte­ré napsal kon­cem led­na 1964 do své­ho posud­ku. Producenta Braunera však vznik­lá situ­a­ce nijak netrá­pi­la, pro­to­že vlast­nil ješ­tě plno­hod­not­ný scé­nář od Georga Marischky. Jeho scé­nář se Braunerovi zdál nato­lik dob­rý, že ani nepo­ža­do­val změ­ny. Jako reži­sér byl anga­žo­ván němec­ký tvůr­ce s holly­wo­od­ský­mi zku­še­nost­mi Robert Siodmak (1900-1973).

---